Ještě, než se vypravíte na Seychely, měli byste si přečíst o tomto ráji na zemi pár základních informací. Proto je tu náš guide, který vás provede tím nejkrásnějším, co souostroví nabízí.
Lekce dějepisu
Seychelské souostroví leží takřka uprostřed Indického oceánu, 400 km severovýchodně od Madagaskaru a 1000 km od východoafrického pobřeží, a tvoří jej celkem 115 velmi starých ostrůvků.
Objíždět pláže a resorty je samostatná disciplína, kterou rozhodně nesmíte opomenout. Ostrov ale ukrývají mnoho přírodních zázraků, které mají mnohem větší hodnotu.
Tisíce let evoluce vytvořilo na Seychelském souostroví drahocenný kus přírody, oddělené miniaturní světy jednotlivých ostrůvků, každý se svým unikátním bohatstvím, které nenajdete nikde jinde na planetě.
Žulové kameny na ostrově La Digue
A pak pak přišli lidé. Nejprve se na ostrovech mihli Arabové, pak Portugalci, dlouho se ale na bílých plážích neohřáli. Až v polovině 18. století si ostrovů uprostřed Indického oceánu všimla Francie a zřídila zde kolonii, nazvanou podle tehdejšího ministra financí Jeana Moreaua de Séchelles. Vzhledem ke strategické poloze při námořní cestě do Indie začali o ostrovy usilovat Britové. Ti se Seychel zmocnili za napoleonských válek a do jejich držení ostrovy přešly Pařížským mírem roku 1814.
Byl to pak generál Charles George Gordon, který v roce 1881 navštívil Seychely, a když se vrátil do Británie tvrdil, že našel původní lokaci bájné zahrady Eden, tedy ráje na Zemi. Konkrétně měl na mysli údolí Vallée de Mai na ostrově Praslin, které je dnes zapsané na seznamu UNESCO, a to především díky prastarému palmovému lesu, jež chrání legendární plody coco de mer.
Ráj se ze Seychel opravdu stal. Britové po nástupu své vlády zrušili otroctví. Trvalo to ale ještě dlouhé století, než Seychely 1976 získaly nezávislost jako republika v rámci Britského společenství národů.
Kam se vydat?
Zůstaňme chvíli u zmíněného Edenu. Ve staletém pralesu Vallée de Mai občas prolomí ticho jen zpěv vzácných, endemických ptáků jako je papoušek vaza seychelský nebo holub bradavičnatý. Když od moře zafouká vítr, můžete zaslechnout skřípění obrovských palmových listů. Stromy vysoké 20 až 30 metrů se kymácejí nad hlavou jako metronomy, navzdory ohromné váze, kterou nesou – jejich plody coco de mer, „mořské kokosy“ trochu přisprostlého tvaru se dvěma mohutnými jádry, mohou vážit až čtyřicet kilo.
Vallée de Mai
Fakt, že kokosový les přežil do dnešních dnů, je malý zázrak. Druhý takový, menší, původní prales na sousedním ostrově Curieuse téměř podlehl rostlinnému pytláctví v 18. století. Kokosy, které tehdy měly hodnotu zlata ve své vlastní váze, byly drancovány britskými obchodníky, kteří navíc příležitostně podpalovali palmy, aby tím ještě zvýšili hodnotu svého drahocenného nákladu.
I dnes je stopa po kolonizátorech vidět – kokosové palmy jsou zasazeny v nepřirozené geometrické posloupnosti. | Wikimedia
Národní park Morne Seychellois a ostrov Silhouette
Další přírodní vzácnosti se nacházejí v národním parku Morne Seychellois na ostrově Mahé. K tomu, abyste objevili starobylé druhy, budete muset vyšplhat po značené stezce ke třem vrcholům Trois Frères, Copolia a Morne Blanc. Palmovité stromy pandány a rostliny koko marons dlouhými listy tu rostou pevně uchycené na žulových skalách, které vytvarovala tisíciletí dešťů a eroze.
Výhledům na severozápad od Mahé dominuje ostrov Silhouette ve tvaru pyramidy, porostlý mlžným, deštným pralesem. Třetí největší ostrov Seychelského souostroví je považován za jedno z významných center biodiverzity a 93 procent jeho rozlohy je chráněno jako národní park, pod nějž spadají i okolní vody jakožto mořská rezervace. Je možné zde najít přes 80 endemických druhů stromů a květin, a potom také jedinou existující kolonii netopýrů seychelských.
Počínající ekologická obnova na Seychelách
Přírodní zachovanost Seychel je dána nejenom jejich izolovaností, ale také přísně regulovaným a kontrolovaným rozvojem. Na Seychelách se vždy velmi dbalo na ochranu zdejšího unikátního životního prostředí, ovšem pod vlivem překotného rozvoje a globálních změn klimatu, její význam ještě více vzrostl.
Korálové ostrovy
Poté, co vláda úspěšně vytvořila chráněné parky a rezervace téměř na polovině rozlohy Seychelských ostrovů, si nyní vytyčila nový cíl, a tím je ochrana okolního podmořského bohatství. Prozatím jde asi o 30% z celkové rozlohy 1,3 milionu kilomentrů čtverečních.
Mozkové korály, zévy a schránky obřích mořských plžů, mezi nimiž se proplétají zářivě barevné rybky, vytvářejí kolem ostrovů podvodní zahrady, které si svou krásou v ničem nezadají s těmi na souši.
Jednu krásnou korálovou zahradu můžete vidět hned kousek od hlavního města ostrova Mahé. Na celodenním výletu lodí do St. Anne Marine Park. Právě tam, hned vedle Moyenne Island, si místní nadšenci budují vlastní podvodní zahradu korálů.
I Moyenne Island je velmi zajímavý. Právě ten si za pouhé dva tisíce dolarů v padesátých letech minulého století koupil britský občan, který měl dost chladného deště. Na ostrově se usadil a žil na něm jako novodobý trosečník, společnost mu dělaly jen staleté želvy. Dnes po něm zbyla kaple, hrob a také celý ostrv, který daroval zpátky státu.
Nejdál od civilizace
Nejodlehlejší z ostrovů je téměř mýtická Aldabra, ostrov s tak unikátní a zachovalou přírodou, že vědci a ochranáři z celého světa se sem sjíždějí podívat, jak kdysi vypadal člověkem nezasažený podmořský život. Obsah podvodní biomasy je zde opravdu výjimečný, 6 tun na hektar, v porovnání s pouhou půltunou v mořských rezervacích kolem Mahé.
Ostrov je také jediným místem na Zemi, kde plazi – přes 150 tisíc želv obrovských – stále dominují místnímu ekosystému. V roce 1982, kdy si ostrova konečně povšimlo také UNESCO, zde byla instalována pamětní deska s nápisem: „Aldabra, zázrak přírody, darován lidstvu obyvateli Seychelské republiky“.
