V nedávné době na HBO Max přistála nenápadná třídílná minisérie pod všeříkajícím názvem Telemarketéři.
Divoká, zčásti přiznaně amatérská a místy investigativní jízda zkoumá klamné praktiky telemarketingu počátku milénia i současnosti. Nakonec je ale nejsilnější v autenticitě, s jakou o sobě točí protagonisté. A v jejich dojemném kamarádství.
Drtivá většina dokumentů, které se k divákům v hlavním proudu dostávají, je založena na přísné profesionalitě a pozvolném představování informací a faktů, které mají za cíl podat co nejpřesnější zprávu o svém tématu. Telemarketéři od HBO ale na to jdou úplně jinak a jejich první epizoda je pro jedny zkouškou trpělivosti, pro jiné naopak fantastickou udičkou, na niž skočí a nečekaně zhltnou tři hodinové epizody na jedno sezení.
Není to totiž po velkou část stopáže tradiční dokument, ale spíš domácí video party lidí, kteří nejsou v životě tak úplně ukotvení. Spíše naopak: jejich loď ztratila kurz a ještě ke všemu do ní teče voda. Vláčí se sem a tam po světě a hledají v něm své místo.
A to před dvaceti lety našli právě v CDG, telemarketingové firmě, která počátkem milénia nabírala úplně kohokoli, kdo pro ně byl ochotný pracovat. Zejména se zaměřovali na lidi čerstvě propuštěné z vězení, zadlužené osoby s exekucí na krku, nezletilé, svobodné matky, narkomany nebo osoby se záznamem v rejstříku. Protože údajně právě takoví „nemají žádné zábrany“.
Ty všechny najmuli k tomu, aby obvolávali mnohdy dvanáct a více hodin denně čísla z nekonečného seznamu lidí, kteří by se mohli nechat přesvědčit k tomu darovat nějaké peníze na „dobrou věc“.
V roce 2003 se tu setkáváme s naším titulním duem, na začátku se čtrnáctiletým Samem Lipmanem, kterého z neuvedených důvodů vyhodili ze střední školy, a zhruba třicetiletým Patrickem J. Pespasem, který má v té době problémy se závislostí na heroinu a vlastně všem možném, co se mu dostane pod ruku.
https://www.youtube.com/watch?v=SFDPYbMiXvE&ab_channel=RedCarpetTrailers
Zároveň je ale Pespas extrémně laskavý, inteligentní a vtipný muž, jemuž život prostě naložil strastiplnou cestu. Empatie, s jakou je tu jeho osobnost vykreslena, tvoří základ kvalit Telemarketérů. Ty totiž bez nadsázky svým okouzlujícím, nemotorným charismatem nese sám na svých bedrech. Velkým štěstím tvůrců je, že brzy pochopili, že jejich film je hlavně o něm. A že on si to ve své pokornosti zároveň nikdy nestihl uvědomit.
Navzdory svým problémům s návykovými látkami je Patrick jedním z nejlepších prodejců, jaké kdy společnost měla. Na některých záběrech v rauši polousíná na stole, zatímco bez zaváhání získává další a další dárce pro nepřeberné množství charit, pro které pracují.
V kancelářích se pije alkohol, neustále se kouří či tančí. Lidé tam závodí na kolečkových židlích, nebo do nich přináší své domácí mazlíčky včetně smečky buldočích štěňat a miniaturní želvy. A občas se někdo skoro předávkuje na záchodech. Ale to z pohledu vedení ničemu nevadí. Hlavní je, že se splní každý den určitá částka peněz, které je potřeba vybrat, aby byznys mohl jet dál.
První půlhodina je naprosto surreálný hedonistický sled neudržitelného životního stylu a řádění v kanceláři, která ale nepochopitelnou záhadou aktivně funguje. Protože jakmile telefon na druhé straně někdo vezme, zaměstnanci se stávají zničehonic profesionály a před seznamem pouček, co mají říkat, bezchybně získávají klienty na svou stranu.
Problém je, že firma vlastně funguje na bázi podvodu, sice skrz různé kličky takřka legálního. Za určitou finanční částku placenou zejména policii, ale někdy také hasičům či organizacím pro pacienty s rakovinou, volají v jejich jménu a chtějí po lidech peníze. Třeba pro strážníky postřelené ve službě. Výměnou za to dostanou lidé samolepku, kterou si můžou nalepit na auto.
Dle výpovědí zaměstnanců to byla častá motivace dárců, kteří doufali, že při silniční kontrole na ně policisté budou více hodní, když uvidí, že je podporují. CDG si pak nechávala až devadesát procent vybraných peněz a menší částky posílala organizacím, pro než peníze údajně vybírala, aby jejich podvodná praxe nebyla příliš nápadná.
Co je na celém projektu sympatické, je hlavně zápal dvou zmiňovaných protagonistů, Lipmana a Pespase, kteří nemají na začátku natáčení v životě téměř žádnou jinou kariérní možnost než pracovat tam. Ale oba jsou zjevně srdcem dobří lidé, které trápí, na čem se podílejí.
Rozhodnou se tedy svůj čas ve firmě vzít jako investigativní vyšetřování. A systém rozbít zevnitř. Začnou tedy natáčet svůj dokument. A od roku 2003 dál po několik následujících let, kdy zachycují bizarní, smutné, vtipné a jindy naprosto zdrcující situace, ke kterým v kancelářích dochází.
Jejich amatérská videa se tak stávají usvědčujícím důkazem, a když se o mnoho roků později spojí s opravdovou novinářkou, která na telemarketingových podvodech pracuje v rámci pečlivě ozdrojované série článků, řekne jim: „Mám všechny dokumenty, nesedící čísla a usvědčující materiály, ale vy, kluci, vy máte tolik potřebné historky.“ Jinými slovy jejich dokument nemluví o představě, co se zhruba dělo, ale reálně ukazuje, jak práce vypadala.
CDG byla nakonec po několika žalobách zavřena v roce 2009 s tím, že její zakladatelé, kteří si na jejím fungování vydělali na obrovské vily a sbírku luxusních aut (dle dokumentaristů tedy zhruba stovky milionů dolarů), nakonec nešli do vězení ani na pouhý den. Ale zaplatili pouze „symbolickou“ pokutu devatenácti milionů.
Zdálo by se, že tam příběh končí, ale během pár měsíců se otevřela nová firma. Respektive celá plejáda různých podvodů inspirovaných jejich úspěchem. A jelo se na plno dle úplně stejných pravidel.
V dalších dvou dílech pak sledujeme snahu Pespase a Lipmana potopit celý telemarketingový průmysl, ale velmi záhy se ukáže, že je to pro tyto dva muže příliš velké sousto. A přestože dokument v průběhu své stopáže nabídne spoustu zajímavých a hodnotných informací k tomu, jak celý tento podvod funguje, málokdo se bude dál dívat se skutečnou nadějí, že naši hrdinové ve své misi uspějí.
Mnohem víc je to nádherný záznam dvou kamarádů, ve které nikdo nevěří a kteří toho v životě moc nedokázali, jak se vzájemně podporují k tomu najít svou cestu k vykoupení a nějakému vlastnímu významu. A u toho se smějí, vyprávějí si o životě, pijou kafe, pochutnávají si na lokálních specialitách, a vůbec spolu zažívají možná nejhezčí chvíle jejich jinak náročného života.
V průběhu let spolu párkrát ztratí kontakt skrz Patrickův komplikovaný boj se závislostí, ale jakmile se potkají, vždycky je to dojemné a člověk si nemůže pomoct a fandí jim, aby se jim povedlo cokoli, pro co se zrovna rozhodnou.
Dva takhle sympatické hrdiny neměl snad žádný letošní dokument. Outsideři, kterým nikdy nedal nikdo nic zadarmo, ale oni to stejně nevzdávají a budou proti nespravedlnosti bojovat dál. A sem tam si u toho dají joint trávy. Tam, kde by u jiných dokumentů byly podobné momenty důvodem k tomu, zpochybňovat jejich reálnou výpověď, jsou momenty lidskosti, pochybení a občasné nekompetentnosti naopak ukázkou ryzí autenticity, se kterou do tématu tvůrci šli.
Spíš než informační je třídílná minisérie pocitová, ale stejně se dozvíte skrz vynikající a citlivý střih vše potřebné. A co zůstane nakonec nejvíc, je zážitek dojemnější než leckteré současné hrané hity. Možná nejkrásnější film o přátelství je letos tenhle amatérský investigativní dokument. A právě absurdita takového prohlášení vlastně dokonale souzní s tím, jaká anomálie v současné mainstreamové tvorbě Telemarketéři jsou.
