Barva zlatá, pivo slabě kalné, pěna bílá, středně hustá i vysoká. Chuť je ze začátku ovocně sladká, ke konci doušku se přidává intenzivní hořkost. Doznívá v dlouhé ovocné, citrusové a později chmelově a grepově hořké chuti. Cítíte tu chuť na patře? Dali byste si?
Takhle by mohla vypadat recenze na Beranovu jedenáctku, pivo z létajícího pivovaru, sídlícího ve staré roubence v Podještědí. Parta přátel a milovníků roubenek začala záchranou drobných lokálních památek a přes oceňovanou rekonstrukci historického hostince a obnovu původních tradičních veselic se dostala až k vaření vlastního piva.
Jak se může zdát, příběh, který stojí za zrodem piva, je stejně poutavý jako jeho chuť.
Tváří a otcem zakladatelem Beranova pivovaru se stal Jan Havelka. Je to právě jeho obličej, se kterým se zákazníci na lahvích potkávají, a tak i s jeho alter egem a bývalým hostinským Antonínem Beranem. „Teď už to umím, ale na začátku pro mě byly fotky zářivých úsměvů dost vypocené a pořád je to pro mě trochu divné,“ přiznává skromný třicátník.
Havelka má přitom co vyprávět nejen o bývalém hostinském z podještědské obce Trávníček, ale i o tom, jak vyměnil zázemí pražského bytu za roubenku na návsi poté, co v kraji Karoliny Světlé opravil, co mohl, včetně náročné rekonstrukce bývalého Beranova hostince.
Celý příběh se začal psát před osmnácti lety, kdy náctiletý Honza Havelka vyrazil se spolužáky na třídní výlet na Českodubsko. „Na začátku byla láska k místu, kam jsem se dostal náhodou, pak jsem začal vymýšlet nové a nové důvody, proč se tam vracet,“ vzpomíná mladý historik.
Společně s Alenou a Petrem Pivoňkovými založil spolek Dubáci a za vydatné podpory přátel, místních a dobrovolníků se pustili do práce. Začali opravou sloupu sv. Jana Nepomuckého, pak se s obcí a církví pustili do dlouhodobé obnovy kostela a kostnice v nedalekých Letařovicích. Za podpory obce pokračovali u dalších menších památek v okolí.
Největším projektem, který si Dubáci vzali na svá bedra, se stala rekonstrukce rozpadající se roubenky v Trávníčku – bývalého Beranova hostince.
„Z jednoho pohledu to málem spadlo a z druhého se to zachovalo zcela autenticky. Člověk vyšel na půdu a tam zakopnul o obrázek dětí hostinského Berana z roku 1909. Bylo úplně jasné, že tam desítky let nikdo nebyl,“ popisuje Jan Havelka, v jakém stavu byl dům, když se před deseti lety pustili do náročné opravy.
Hlavní část prací, kdy se měnila většina roubení, připadla na roky 2015 až 2018. „Tehdy to vypadalo, že to nikdy neskončí. Některé místnosti se roubily celé znovu a v ten moment levitovala střecha na lešenářských vzpěrách,“ vzpomíná na nejhorší fázi Havelka.
Dnes už je celý hostinec ukázkově opraven a v roce 2020 získal i prestižní památkářské ocenění Patrimonium pro futuro. Zvenku se můžete pokochat malebností opravené roubenky a uvnitř obnovenou šablonovou květinovou výmalbou v někdejším sále a karetním salonku. Spousta věcí stále chybí, ale Dubáci se každý rok s projektem hostince posouvají kupředu.
Ne že by už nebylo v Podještědí co opravovat, ale Havelka musel během rekonstrukce hostince začít přemýšlet nad tím, čím se živit, aby mohl zůstat v kraji. Ve hře bylo muzeum, infocentrum a hospoda. Nakonec vyhrál koncept létajícího pivovaru, jehož tajemství jim prozradila známá ze spřízněného folklorního uskupení.
„Pivo vaříme všude možně, proto jsme vymysleli, že bude létající. Zatím máme základní zázemí pro skladovaní a sídlo v bývalém prasečáku na kraji Trávníčku. Chystáme se velmi postupně zrekonstruovat i ten a pivovar do něj celý přenést,“ vysvětluje své vize Havelka.
Původně parta ověřovala možnost mít vlastní mikropivovar ve stodole roubenky, ale vyžadovalo by to moc drastické úpravy objektu.
Zatím se snaží stabilizovat a rozšířit dodavatelskou síť pivovaru, aby podnikání dávalo větší ekonomický smysl a mohli by do něj třeba v budoucnu vstoupit potenciální investoři. „Chceme mít nejdřív ustálenou fungující firmu a ten, kdo by se toho s námi účastnil, by ji mohl posunout dál,“ vysvětluje podnikatelský záměr Havelka.
Samotné točené pivo se dá stabilně ochutnat v pražské Hospůdce Do Větru na Petřinách a v Berance Na Jezerce u stejnojmenného divadla. Kromě toho je pivo k dostání na řadě míst v Libereckém kraji. Nově třeba v Hospodě U Kryštofa v oblíbené turistické destinaci Kryštofově Údolí.
Sezonně je otevřen i letní výčep v zahradě Beranova hostince v Trávníčku. Od dubna do června každý pátek a sobotu. Od června do září bývá navíc otevřeno ve středu a ve čtvrtek. Vždy je pak možné ochutnat pivo přímo v Trávníčku během společenských akcí.
„Stabilní hospodu si nedovedeme představit. Jsme na malé vesnici a sezonnost je tu ukrutná. Přes léto je tu hodně lidí, ale v zimě se sem nikdo nedostane,“ vysvětluje Havelka, proč neplánují otevřít hostinec trvale.
Ani po dokončené rekonstrukci ale nebude možné dát si v historickém hostinci občerstvení a Beranovo pivo jen tak. Půllitr vám natočí historickým tlakostrojem v původní černé kuchyni hostince v rámci prohlídky muzea. Na jeho pravidelnou otvírací dobu ale ještě chvíli musíte počkat. Nebo můžete navštívit jednu z akcí, které spolek Dubáci v Podještědí pořádá.
Návrat původních slavností a kulturních akcí je způsob, jak Dubáci do okolí citlivě vrací život a upevňují sousedské vztahy. Přímo v Trávníčku se každoročně koná tradiční masopustní průvod Čumprdění, označovaný podle původních podještědských maškar čumprďáků.
Další veselkou je květnová akce Roztočte to s Beranem nebo červencové Beranovy hody v rámci Dnů lidové architektury. V okolí pak spolek pořádá Pouť mezi dvěma Jány, vánoční koncerty v letařovickém kostele a Sobákovské slavnosti.
Na akce chodí dle typu odhadem sto až tři stovky účastníků. „Za sebe to ani nemám potřebu rozvíjet, aby jich bylo ještě víc. Je to tak akorát, aby počet návštěvníků byl únosný pro své okolí,“ říká Havelka.
Dnes je hostinský Beran v podání Honzy Havelky na většině akcí, kde občas pro zábavu cituje o „sobě samém“ z historických pramenů a archiválií a přibližuje tak návštěvníkům minulost hostince i jeho obyvatel.
