Jméno architekta Jana Kaplického se téměř dvacet let po jeho smrti letos na podzim vrátilo do tuzemské diskuse s nečekanou silou. Státní vyznamenání udělené in memoriam, otevřená vila Čerych a slova vdovy Elišky Kaplicky Fuchsové na festivalu Pulse připomněla příběh architekta, jehož světový věhlas kontrastoval s chladným přijetím v rodném Česku.
„Prezidentovi jsem napsala sama,“ netajila Eliška Kaplicky Fuchsová, když tento týden na Forbes stage vystoupila na festivalu Pulse věnovaném architektuře a designu. Jméno Kaplicky je památkou na jejího zesnulého muže – architekta Jana Kaplického, který dostal od Petra Pavla 28. října medaili Za zásluhy.
„Velký podíl na medaili má můj současný partner,“ pokyne Kaplicky Fuchsová do hlediště směrem ke svému muži Jozefu Lucákovi, současnému řediteli nadace Kaplicky Centre. Ta pečuje nejen o dílo zesnulého architekta, nýbrž i o odkaz jeho rodičů: akademické malířky Jiřiny Kaplické a akademického sochaře, malíře, grafika a profesora Vysoké školy uměleckoprůmyslové Josefa Kaplického.
Medaili za zásluhy chtěl architektovi v minulosti udělit již bývalý prezident Miloš Zeman. Kvůli jeho politice se však vdova rozhodla se státním vyznamenáním pro, v Česku do té doby nedoceněného, architekta ještě počkat. Světového renomé se přitom jeho dílo dočkalo už dávno. Ve sbírkách jej má třeba i newyorské Muzeum moderního umění MoMA.
„Jeho jméno je známé po celém světě, jen v jeho rodné zemi ne. Státní vyznamenání je největší úspěch, kterého se Janu Kaplickému v Česku dostalo,“ konstatovala na Pulsu Kaplicky Fuchsová.
V tuzemsku je Kaplický známý především pro návrh Národní knihovny na pražské Letné, jemuž se lidově přezdívalo „chobotnice“. I přesto, že s návrhem Kaplický v roce 2007 vyhrál mezinárodní architektonickou soutěž, nebyla knihovna nikdy postavena. Sama Kaplicky Fuchsová nedávno pro Forbes uvedla, že šlo o vůbec největší rozbušku od revoluce rozdělující společnost na zastánce a odpůrce.
K jeho světové slávě vedla i emigrace do Anglie v roce 1968, která mu otevřela cestu k významným mezinárodním projektům. Tehdy mu bylo dvaatřicet let. Kaplicky Fuchsová vzpomíná, že její zesnulý muž často mluvil o svém otci, kterého komunistický režim zlomil.
„Jan tu nemohl zůstat. Prostě z tehdejšího Československa musel utéct. Nemohl zde pracovat, ke kreativitě potřeboval svobodu. Nechtěl dopadnout stejně jako jeho otec. Proto odešel,“ vylíčila vdova.
Kaplický tragicky zemřel v roce 2009 – nešťastnou náhodou ve stejný den, kdy se jemu a Kaplicky Fuchsové narodila dcera Johanka. Mladá vdova (bylo jí tehdy teprve jednatřicet, s architektem je dělil rozdíl čtyřiceti let) dostala dopis od Jamese Gordona Browna, někdejšího premiéra Británie.
„Napsal mi, že je velmi šťastný, že Jan emigroval právě do Velké Británie, kde mohl konečně naplnit své vize a sny. A že Londýn obohatil svou vizionářskou architekturou,“ vzpomínala Kaplicky Fuchsová.
A jedna z jeho staveb, přezdívaná Pod (protože připomíná obří iPod, ale také mimozemskou vesmírnou loď ) bude z Británie brzy převezena do Prahy. V Hostivaři by měla stanout již v polovině příštího roku.
Foto Nadační fond Kaplicky Centre
Nadace Kaplicky Centre
O knihovně, jež nikdy nespatřila světlo světa, natočila Kaplicky Fuchsová společně s dokumentaristkou Olgou Špátovou snímek Oko nad Prahou (2010).
Film mohli zhlédnout první návštěvníci a návštěvnice nově zbudovaného podkrovního kinosálu ve vile Čerych. Památkově chráněnou budovu nadace za pětašedesát milionů zrekonstruovala a slavnostně otevřela letos v říjnu. Dramaturgii místního sálu má na starosti filmový kritik Kamil Fila.
Vila by podle Kaplicky Fuchsové měla sloužit především coby kreativní centrum pro mladé umělce. „Pořádáme workshopy s velikány, jako je David Černý nebo producent Hvězdných válek Rick McCallum. A v únoru dorazí třeba tvůrci z Divadla Spejbla a Hurvínka,“ vyjmenovává. Spolupráci vila uzavřela s Akademií múzických umění v Praze, ČVUT či brněnskou Mendelovou univerzitou.
Dokument Oko nad Prahou byl promítán společně s Odcházením (2011), snímkem režírovaným tehdy již vážně nemocným Václavem Havlem. Komedie s Josefem Abrhámem se natáčela právě v prostorách vily. Tehdy Kaplicky Fuchsová, jež vyrůstala v rodině filmového producenta Jaroslava Boučka, do modernistické vily postavené před sto lety zavítala vůbec poprvé.
Na někdejšího prezidenta a umělce vzpomínala na Pulsu mladá vdova také v souvislosti s budovou Tančícího domu z poloviny devadesátých let, postavené dle návrhu Vlada Miluniće a Franka Gehryho, nacházející se na rohu pražského Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí.
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
„Havel jakožto prezident země bojoval za to, aby ten dům vznikl. Návrh vyvolal tolik posměchu a hněvu, tolik lidí proti té stavbě brojilo. A nakonec máme v centru města moderní budovu. Díky Havlovi, díky tomu, že za tím projektem stál. Bez něj by ten dům nevznikl,“ říká rezolutně Kaplicky Fuchsová.
Interiéry kanceláří Tančícího domu zčásti navrhla architektka Eva Jiřičná, shodou okolností rovněž bývalá partnerka Jana Kaplického.
Součástí vily Čerych je také suterénní galerie. Aktuální výstavu pak Kaplicky Fuchsová připravila právě s architektkou Jiřičnou. Vystavována zde budou jak díla Kaplického, tak i jeho rodičů.
Podle ní i Kaplický dobře věděl, že důležité veřejné projekty, jakým měla být také nepostavená knihovna na Letné, musejí najít zastání u politiků, kteří za ně budou bojovat. „Demokracie staví,“ připomněla Kaplicky Fuchsová větu kanadského makroekonoma Randalla Wrighta.
„A tohle je poselství, které dnes chceme slyšet od politických představitelů. Třeba pražská filharmonie. Jestli chceme tu budovu někdy vidět stát, musíme o ni usilovat. Mít politika, který se za ni postaví,“ podotýká Kaplicky Fuchsová. „A že to trvá věčnost? Ano, ale tak to zkrátka je. Potřebujeme trpělivé zastánce veřejných staveb,“ uzavírá.
Na letošním Pulsu vystoupil také držitel „architektonické nobelovky“ – Pritzkerovy ceny – David Chipperfield. Světová legenda, autor například berlínského Neues Museum, si na festivalu převzal tuzemské ocenění za celoživotní dílo. Ocenění, jemuž propůjčil jméno právě Jan Kaplický.