Pověšené červené trenky nad Hradem, pozvracené korunovační klenoty, popelník plný cigaret nebo chybějící vyznamenání.
Na sociálních sítích se tyhle kresby během prezidentských voleb staly hitem a dost možná na vás na Facebooku vypadly taky.
Čtěte také: Na schůzku rovnou z baru. Jak se z pankáče stalo ilustrátorské eso.
Řeč je o 16 satirických prezidentských známkách pro rok 2018, za nimiž stojí úspěšný grafický designér a ilustrátor Pavel Fuksa, který humornou zkratkou vypráví příběhy, jež v Česku všichni moc dobře známe.
Pavel Fuksa
A i když se do povědomí širší veřejnosti pětatřicetiletý Fuksa dostal paradoxně právě díky nim, za sebou toho má už víc než dost. Tolik, že na výběr toho nejdůležitějšího nevystačí ani náš typický forbesovský odstavec:
Dělal kreativního ředitele reklamních agentur v Praze, Bratislavě a Dubaji, podílel se na politické kampani Baracka Obamy, pracoval pro Facebook, Google nebo Mercedes, na editorialech časopisů pro americký i český časopis Newsweek a Independent a prestižní časopis Lürzer’s Archive jej dvakrát po sobě zařadil mezi 200 nejlepších ilustrátorů světa. A co víc, pravidelně ho zvou do porot reklamních festivalů po celém světě.
„Mám za sebou mnoho let práce pro klienty zvučných jmen a pak přijde jedna věc, která trpkou ironií pomáhá lidem vyrovnat se se zoufalstvím prezidentské volby, a přijde mi vtipné a zároveň smutné, že na vás lidé takto narazí,“ komentuje své aktuální „proslavení“.
A dodává, že když se zeptá těch, kdo se mu v poslední době ozývají s nabídkou práce, zda viděli i nějaké starší věci, většinou říkají: „Ne, viděli jsme jen ty známky, ale jsou skvělé.“ Dnes se mu tak kupí zakázky, třeba nový film Ondřeje Trojana, ale i vytvoření korporátní identity pro dubajského telefonního operátora.
Jedna z prezidentských známek
Všechno přitom začalo v dětství, kdy Fuksu začaly fascinovat filmové titulky, obaly od bonboniér nebo vánoční balicí papíry.
Nejraději se učil vlajky států, dopravní značky a četl Rozum do kapsy, od kterého se za několik let posunul ke studiu grafického designu a nechal se zaměstnat v první reklamní agentuře v Praze.
Po odchodu z pražské agentury se v 28 letech dostal k vedení kreativního týmu reklamní agentury JANDL v Bratislavě, vyzkoušel si práci pro agenturu Young & Rubicam v Praze a nakonec si podmanil i několikrát zmiňovanou Dubaj, když pod jeho vedením vyhrál mezinárodní tým pod hlavičkou JWT globální tendr na komunikaci země do celého světa.
Obal CD
Za zdroj svého úspěchu považuje to, že se nedrží žádného pevně daného stylu, ale naopak pozice, kdy, jak říká, začíná s volným papírem a snaží se s klientem přijít na řešení, které mu sedí a je originální.
Od svého autorského rukopisu, který staví na nadsázce a české ruční ilustraci padesátých a šedesátých let, se tak dostal třeba i k politické kampani pro bývalého amerického prezidenta Obamu.
Pokud byste se ale na ni chtěli zeptat, nečekejte, že by se o ní extra rozpovídal a příliš si na ní zakládal.
Kampaň pro Wikipedii
„Není to žádná velká story. Oslovili mě na základě mého portfolia, spolupráce byla vynikající, všem se to líbilo a pak už se neozvali s ničím dalším,“ říká Fuksa, kterého magazín Computer Arts zařadil také mezi 30 nejlepších grafických designérů světa.
Momentálně se živí na volné noze a v téhle části kariéry za sebou má například kampaň pro Wikipedii, novou vizuální podobu plakátů pro město Praha, ilustrovanou kampaň pro Facebook k oslavě 500miliontého uživatele nebo vizuální stránku kampaně pro Google Translate.
Kampaň pro město Praha
„Na volné noze máte velmi rychlý náběh na to, abyste se z toho zbláznili. Říkáte si, že musíte rychle teď všechno vzít, protože příští měsíc nic dalšího nebude, zatímco v agentuře je o vás postaráno ze všech stran. Proto se plno kreativců v agentuře zakope, protože je nic nenutí bojovat o přežití,“ směje se.
Důležité je podle něj nesnažit se proto uspokojit každého a nemít špatný pocit z toho, když někoho odmítnete. „To neznamená, že ti lidé už nepřijdou. Naopak v nich vzbudíte větší zájem, protože jste nedostupný.“
