Narodila se v Argentině, ale vyrůstala v Praze, Londýně a ve Švýcarsku. Dnes bydlí v Lisabonu, kde vytváří návrhy skla nesoucí českou tradici. Seznamte se s Lucií Claudií Podrabskou, ženou, která své lesní sklo dodává na luxusní večírky Vivienne Westwood nebo Dior. 

Že v Česku Lucie Claudia Podrabská už několik let nežije, není těžké poznat. Česky sice mluví plynule a bez větších obtíží, místy ale hledá to správné slovo nebo si pomůže anglickým výrazem. „Snad je to v pořádku,“ říká omluvně ze svého lisabonského obývacího pokoje. 

Vedle sebe má vázu plnou skleněných květin, které v příhodný čas našeho rozhovoru vytahuje na ukázku. Jsou to totiž právě tyto pugéty ze skla, s nimiž před několika lety začínala a které jí pomohly si nejen na lisabonské designérské scéně vybudovat jméno.

Lucie Claudia Podrabská se narodila českým rodičům v Buenos Aires. Podnikali tu, ale krátce po narození dcery se přestěhovali zpátky do Prahy. Z ní pak Podrabská zamířila na střední školu do Londýna, následovala škola hotelová ve Švýcarsku a několik angažmá v hotelích po světě. 

Hotel Savoy ve Florencii, Base Nyon nedaleko Ženevy nebo resort Marti v Turecku. „V průběhu let jsem si vyzkoušela snad všechny pozice. Od úklidu přes recepci až po marketing,“ říká Češka. „Hotelnictví jsem šla studovat primárně proto, že jsem věděla, že se jím uživím. Celý život mě ale lákala spíš kreativní práce,“ dodává. 

Proto se ze sektoru hospitality přesunula do marketingu, kde se jako samouk věnovala brandingu, vizuální identitě nebo grafickému designu. Jedním z jejích klientů bylo například bruselské kulturní centrum Cloud Seven. 

Když skrze práci potkala svého budoucího manžela, přesunula se do Lisabonu. Tady se jí před třemi lety narodil syn a při mateřské dovolené cítila Lucie Claudia Podrabská ještě větší potřebu tvořit. Začínala se skulpturami vyrobenými z papírmaše, kterou tvořila z papírových odpadků svojí domácnosti. 

Jedna taková socha jí dodnes stojí v obýváku a Lucie Claudia Podrabská přemýšlí, jak ji ve své tvorbě spojit se svým dalším zájmem: sklem. K němu se jako nestudovaná designérka či sklářka dostala náhodou: jednoho dne ji na lisabonském trhu zaujaly zdobené květiny z muránského skla. 

Oslovila ji nejen jejich estetika, ale i jistá funkčnost: i když by bylo příliš naivní tvrdit, že Lucie Claudia Podrabská vyrábí skleněné květiny primárně kvůli udržitelnosti, i tento aspekt hrál při jejich vývoji roli. 

„Každý den se vyprodukuje sto milionů řezaných květin a jen polovina se dostane ke koncovému zákazníkovi. Navíc vám ve váze vydrží jen několik dní, a tak o vzpomínku, kterou mají evokovat, brzy přijdete,“ říká tvůrkyně k jednomu z motivů, který ji dovedl zpět do Česka.

Sklo se díky tradici rozhodla vyrábět právě v tuzemsku. Ze zhruba dvaceti oslovených skláren nakonec vybrala rodinné sklářské studio Novotný Glass z Nového Boru. Právě tady našli kompromis mezi výrobní cenou a výslednou podobou produktu. 

Na tomto místě můžete namítnout, že skleněné květiny nejsou nic originálního. Tradici mají nejen ve vzpomínané Itálii, ale i v Česku. Jak nám například potvrdila sklárna Moser, skleněné květiny jsou úzce spjaty s tradicí řemesla jako takového, a lze tedy tvrdit, že jejich design je téměř tak starý jako sklo samotné. 

„Nejedná se o produkt spojený s konkrétní sklárnou, ale o volnočasovou tvorbu, kterou mistři učili své žáky, a tak se ‚květiny‘ předávaly z generace na generaci. V našem portfoliu tento produkt běžně nenajdete, ale karlovarští skláři jimi často obdarovávají návštěvníky během prohlídek,“ dodává sklárna Moser. 

Lucie Claudia Podrabská jim však dává moderní kabát. I proto dodnes patří k bestsellerům její eponymní značky. Podle svých slov prodá až čtyřicet pugétů za měsíc, přičemž každý z nich obsahuje pět různě barevných skleněných květin. Největší zájem o ně je přirozeně na Valentýna, ale i během léta nebo vánočních svátků. 

Na otázku, jak se jí jako neznámé tvůrkyni bez formálního vzdělání podařilo se svými skleněnými výrobky prorazit, odpovídá následovně: „Obchody se rozjely hlavně díky influencerům, které jsem od začátku aktivně oslovovala a květiny jim dávala. Zaměřila jsem se primárně na místní a americký trh, protože v Česku je skvělých sklářských designérů opravdu hodně. Cítila jsem, že s nimi nemůžu soupeřit.“

A skutečně, skleněný pugét, který se vedle jejího e-shopu dá pořídit na platformě Adorno nebo Oblist, má doma například španělská interiérová designérka a instagramová celebrita Blanca Miró Scrimieri, fashion influencerka Mafalda Patrício a Vicky Montanari nebo americká blogerka Leandra Medine s více než milionem sledujících. 

Podobné oblibě se pak těší i tablewear, který začala Lucie Claudia Podrabská vytvářet, když si při jedné z návštěv české sklárny všimla výrobků pro jiného zahraničního klienta. Pro něj tuzemští skláři vytvářeli lesní sklo (dekorované sklo v tradičním tmavě zeleném odstínu). To ji tak zaujalo, že i jemu se tvůrkyně rozhodla dát současný kabát.

Dekory jsou v jejím provedení podstatně jednodušší a celý design působí svěže. Výhodou, která hraje Podrabské do karet, je také fakt, že i ve skle s historickými prvky nachází aktuální tvarosloví, díky kterému funguje až překvapivě skvěle. 

„Baví mě dávat staré věci do moderního kontextu,“ říká Lucie Claudia Podrabská k popularitě svého skla. Dodává, že oblibě svědčí i zeitgeist – minimalismus je už několik let na ústupu, na sítích funguje coquette aesthetics a lidé do svých domovů hledají každodenní objekty s příběhy. 

A nejen do domovů. Sklo české tvůrkyně se objevilo i díky spolupráci se známou lisabonskou set designérkou Omer Gilony na luxusních tabulích. Stovky kusů skla dodávala například na pařížskou večeři Vivienne Westwood, na večeře pařížské pobočky aukčního domu Christie’s, na newyorský večer obuvní značky Dolce Vita nebo na opulentní otevíračku ženevského butiku Dior. 

Právě v pronájmu svého skla vidí Lucie Claudia Podrabská, která právě kvůli tvorbě pravidelně navštěvuje Česko a místní skláře, budoucnost. Stejně jako v designérských veletrzích, kam se chce pravidelně vydávat.

Za sebou má už Collectible Fair v New Yorku (zde byla i Anna Jožová a Eliška Monsportová) a italský Edit Napoli, tento rok by se pod hlavičkou prvního zmíněného měla vydat do Bruselu. 

V tvorbě se pak vedle lesního skla chce posouvat ke světelným objektům, stejně jako ke skleněno-papírovým skulpturám, v nichž by ráda kombinovala své dva oblíbené materiály. „Pořád ale platí, že budu kombinovat historické elementy a moderní kontext,“ dodává designérka s českými kořeny.