Tři roky po smrti své zakladatelky zcela končí módní dům Sonia Rykiel.
Světově známá módní značka byla od dubna v konkurzním řízení a nepodařilo se pro ni najít kupce. Sama její zakladatelka, návrhářka Sonia Rykiel, v srpnu 2016 podlehla Parkinsonově chorobě. Bylo jí tehdy 86 let, přičemž do poslední chvíle pracovala (s vážnou nemocí přitom pracovala a žila více než 15 let).
Za svůj život a víc než půl století trvající kariéru ale Sonia Rykiel dokázala ovlivnit řadu dalších designérů a spoluutvořila i mýtus vždy elegantních a „nedbale šik“ Pařížanek. Není divu, že náhlý konec jejího módního domu představuje pro módní průmysl šok. „Je to, jako by zemřela podruhé,“ komentují to znalci oboru.
A nejsou moc daleko od pravdy.
Byly časy, a není to tak dávno, kdy totiž pařížská módní návrhářka Sonia Rykiel určovala směr současného módního průmyslu. Co pro americký módní byznys znamenala svého času třeba Donna Karan, tím byla pro Paříž Sonia Rykiel. Jestliže značky jako Dior, Chanel nebo Lanvin znamenaly to nejlepší ze „staré dobré pařížské módy“, Sonia Rykiel představovala „novou Francii“. Byla moderní, odvážná, šik, byla jiná – i svým vzhledem, divokými zrzavými vlasy, očima orámovanýma tmavou linkou, kouřovými stíny, kterých se nevzdala ani ve vysokém věku.
Byla vždy trochu punk. Byla punk dříve, než byl punk cool. Tam, kde Dior nasadil opulentní brokáty, ona nachystala bláznivě barevné proužkované pleteniny. Tam, kde Chanel utvářel rovný, prudce elegantní vzhled dámských sak s výložkami a vycpávkami, Sonia Rykiel párala švy a nechala trčet nitě. Kde Lanvin tvořil složité, splývavé draperie z drahých materiálů, Rykiel vymyslela hravé textilní aplikace svázané a sešité tak, že na hrudi vytvořily třeba obří, extravagantní květinu. Možná ten model znáte, patřil k oblíbeným kreacím Carrie Bradshaw v seriálovém Sexu ve městě. A díky tomu se stal i světovým trendem.
Když slavila v roce 2010 osmdesátiny, blahopřáli jí na velké show Jean-Paul Gaultier, Ralph Lauren a Giorgio Armani, kteří se dokonce podíleli na přehlídce, na níž představili své kreativní vize toho, čemu se v módní branži říkávalo „la femme Rykiel“ – žena moderní, nezávislá, elegantní, přesto rebelující proti konvencím.
Byla první, kdo v roce 1967 v rámci kolekce haute couture poslal na módní mola před nejmovitější zákazníky objemné pletené svetry a šály, dosud považované za výhradně sportovní oblečení. Svůj první butik otevřela v Paříži záhy, v květnu 1968 – v době, kdy v pařížských ulicích probíhaly studentské demonstrace. Sama Rykiel byla vždy na Rive Gauche, tedy „ta z levého břehu Seiny“, což je nejen geografické označení pařížských čtvrtí, ale i termín pro zdejší módní styly a návrháře, kteří tu sídlili. I Sonia byla nekonvenční, pracovitá, odvážná.
Spolupracovaly s ní herečky, zpěvačky, svezla se na rostoucím kultu hudebních i popkulturních stylů, jako byl punk nebo grunge. „Roztrhaný pletený svetr není depresivní. Je cool,“ smála se a hudební ikony všech žánrů s ní souhlasily. V 90. letech byla znovu na vrcholu a na přelomu milénia, kdy slavila sedmdesátku, dokázala oslovit i nejmladší generaci. V první dekádě nového tisíciletí revolučně propojila své jméno třeba se švédským módním řetězcem H&M. Její spolupráce, Sonia Rykiel pour H&M, patří dodnes k těm vůbec nejúspěšnějším, které multimiliardový módní řetězec s couture návrháři navázal. Dalšími, kteří s módním gigantem v minulosti spolupracovali, byli třeba Karl Lagerfeld, Marni nebo zmíněný Lanvin.
Vedle pletených maxisvetrů, barevných propínacích pulovrů a slavných pruhovaných minišatů laděných do zářivých odstínů žluté, fuchsiově růžové a fialové, nabídla kolekce i sukně, barevná saka, trička ozdobená typickými plastickými textilními růžemi či asymetricky střižené „malé večerní“. Spolupráce Sonii Rykiel a řetězce H&M se stala globálním hitem a prodejním bestsellerem a paradoxně přitáhla pozornost i k její hlavní, luxusní značce.
V roce 2013 francouzská vláda ocenila návrhářku a její práci Řádem čestné legie. Její nemoc se ale neustále zhoršovala. A když Sonia Rykiel ráno 25. srpna roku 2016 ve svém pařížském bytě zemřela, ukázalo se, že její značka nebyla na její odchod vůbec připravená.
Ačkoli se brand pokusilo zachránit hned několik investorů, včetně bývalého šéfa pařížského Balmainu Emmanuela Diemoze, a zájem měl i jeden z velkých čínských konglomerátů investujících do módy, nepovedlo se. Loni značka Sonia Rykiel, která dosud polovinu svých tržeb získávala na území Francie, vykázala ztrátu 30 milionů eur.
A zatímco malí padají, velcí rostou. Osud značky Sonia Rykiel je bohužel smutným dokladem současného stavu módního průmyslu. Módní značka není běžná firma. Jedna módní kolekce se prodává skvěle, protože se líbí, příští kreativní nápad designéra ale může být komerční propadák. Byznys módních firem víc než kterýkoli jiný ovládají emoce, nálada, ekonomická situace. Pokud se blíží finanční krize, lidé začnou šetřit. A jak praví stará pravda, ženy si místo drahých kabátů možná zase začnou kupovat jenom rtěnky, aby si udělaly radost něčím novým. V tu chvíli má módní dům problém.
Dvě z největších módních a luxusních impérií na světě, LVMH Bernarda Arnaulta a Kering Françoise-Henriho Pinaulta, teď naopak prožívají rekordní roky, jen za první pololetí roku 2019 obě skupiny z meziročního pohledu znovu navýšily tržby, a to dokonce o 15, respektive o 18 procent.
Bernard Arnault, který je podle Forbesu s jměním 100 miliard dolarů momentálně čtvrtým nejbohatším člověkem na světě, vykázal prostřednictvím LVMH za první pololetí letošního roku tržby ve výši 25,1 miliardy eur. Přičemž jen objemy prodejů z oblasti módního oblečení a kožených doplňků (skupinu tvoří vedle značek alkoholu i luxusní značky hodinek, parfémů nebo šperků), vzrostly Arnaultovi za stejné období o 18 procent na 10,4 miliardy eur.
Dobře si vede i konkurenční Kering Group. Holding rodiny Pinaultových zvýšil celkové tržby za první pololetí letošního roku meziročně dokonce o 18 procent, na současných 7,64 miliardy eur. François Pinault má v žebříčku nejbohatších lidí světa podle Forbesu momentálně 30. pozici, jeho jmění Forbes odhaduje na 31,4 miliardy dolarů.
Záchranou malých značek tak může být jejich vstup do těchto mocných impérií nejbohatších lidí světa, která jsou schopná je finančně jistit a případné ztráty vykrývat, pokud jim to dává smysl. Nezávislost už neexistuje, protože není dlouhodobě ekonomicky udržitelná. Ne pokud chcete vedle ohňostrojů kreativity také vydělávat.