Není to rok jako každý jiný. Letošní, 91. ročník prestižních výročních cen americké Akademie filmových věd a umění přináší tolik změn a historických průlomů, že se nejen odborníci shodují, že se v případě Oscarů momentálně hraje zřejmě úplně o všechno.
Nejen o sledovanost, která v případě hlavního ceremoniálu, k němuž v losangeleském Dolby Theatre dojde v neděli 24. února večer, kontinuálně upadá. Připomeňme, že v době, kdy Oscary sbíraly hity jako Anglický pacient, Titanic nebo Pán prstenů: Návrat krále, se na ně jen v Americe dívalo 50 až 70 milionů lidí, další desítky milionů diváků Oscary sledovaly ve světě. Loňský ceremoniál vidělo 25 milionů lidí, nejméně v historii.
Že už nějakou dobu nesbírají zlaté sošky multimilionové velkofilmy, ale spíš filmy artové, je fakt, který průmyslu vůbec neškodí; naopak ho kultivuje. Snímky, které vznikly za na hollywoodské poměry směšné rozpočty okolo 15 až 20 milionů dolarů, jako byla Králova řeč Toma Hoopera (2010), Milionář z chatrče Dannyho Boylea (2008) nebo Million Dollar Baby Clinta Eastwooda (2004), přitáhly do kin miliony lidí po celém světě a vydělaly stovky milionů dolarů na tržbách: Králova řeč vynesla po svém oscarovém triumfu 414 milionů dolarů, Milionář z chatrče 377 milionů dolarů, Million Dollar Baby pak 216 milionů dolarů.
Další filmy oceněné v poslední dekádě Oscarem pro nejlepší snímek roku zase budí ohromnou odezvu kritiky a dodávají cenám relevanci – připomeňme úspěchy loňské Tváře vody, dramatu Moonlight (ten předloni poněkud nešťastně „vypálil rybník“ muzikálu La La Land, který byl nejdřív omylem vyhlášen jako vítěz), uměleckého černobílého filmu The Artist (2011) nebo skvělého novinářského dramatu Spotlight (2015). Nicméně jak se ukazuje, stále intenzivněji se podílejí na tom, že Oscary jsou vnímány jako záležitost spíše pro fajnšmekry než pro masu, kterou by u televize rády viděly stanice disponující drahými vysílacími právy. Oceněné filmy sice znají cinefilové, ale většinové publikum se na ně do kina podívat nepřijde.
A letošní hlavní kůň soutěže, černobílý snímek Alfonsa Cuaróna Roma, který je celý ve španělštině, tento trend jen potvrzuje. Pokud v neděli večer vyhraje, přepíše oscarová pravidla hned v několika kapitolách. Byl by to historicky první neanglicky mluvený film v bezmála stoleté tradici Oscarů, který vyhrál hlavní sošku. Zároveň jde o produkci streamovací služby Netflix, která se v kinech prakticky nepromítala – jako první snímek dostali k dispozici na několik týdnů právě odběratelé Netflixu. Netflix se zároveň mimořádným způsobem zasadil o to, aby se o snímku Roma mluvilo.
z filmu Roma
Jak uvádí deník The New York Times, Netflix vložil přes 30 milionů dolarů do propagace svého filmu a jeho zviditelnění v předoscarové sezoně, které je mimořádně důležité už jen proto, aby film zhlédlo včas dostatečné množství akademiků a dostal vůbec možnost probojovat se do nominací. To je víc než dvojnásobek peněz, které stálo samotné natočení filmu. Znalci přitom ještě upozorňují, že odhady NY Times jsou hodně krotké a ve skutečnosti byla částka vložená do kampaně mnohem vyšší.
Vítězství Romy by vlastně znamenalo, že kina už pro Oscary nejsou důležitá. Multiplexy jsou dobré pro popcornovou zábavu a komiksové velkoprodukce, ale film už nemusí projít určitým počtem kin, aby se mohl ucházet o Oscara, říká nám letošní triumf snímku Roma. K dispozici ho už dávno mají všichni uživatelé Netflixu.
Pomiňme společenský dopad, který na Oscary bezpochyby už celý rok má aféra Harveyho Weinsteina. Někdejší zakladatel Miramaxu a slavný producent podle všeho tři dekády sexuálně obtěžoval a napadal nejen své herečky, ale i některé své další podřízené, zároveň byl vlivným oscarovým lobbistou. I díky jeho vlivu právě filmy jako Anglický pacient nebo Zamilovaný Shakespeare v minulosti Oscara pro nejlepší film vyhrály. Připomeňme, že Zamilovaný Shakespeare, při vší úctě ne o moc víc než milá a pěkně obsazená dobová romance, ve svém roce porazil Spielbergův opus Zachraňte vojína Ryana, Tenkou červenou linii, historický snímek Elizabeth a Benigniho Život je krásný. Jak se Zamilovanému Shakespearovi (a Harveymu Weinsteinovi) povedlo vyhrát, vlastně dodnes nikdo neví. Weinstein, podepsaný jako producent i pod filmy Pulp Fiction, Dobrý Will Hunting, Gangy New Yorku nebo Malena, toho pro Oscary a jejich popularitu udělal mnoho. S pádem jeho vlivu jako by však přišel tak trochu i pád oscarový.
Akademie se v posledních dvou letech snažila srdnatě vyrovnat s kampaněmi MeToo a také OscarsSoWhite (ta kritizuje tradiční dominanci bělošských filmových tvůrců nad černošskými v nominacích i mezi vítězi) a letošnímu ročníku v tomto směru nelze skoro nic vytknout. Přesto Oscary dostávají jednu ránu za druhou. Letos dokonce ani nemají svého moderátora. Poté, co vyšly najevo homofobní komentáře, kterých se kdysi na Twitteru dopustil původně zamýšlený průvodce oscarovým večerem, herec Kevin Hart, nakonec budou Oscary v jednotlivých kategoriích uvádět celé skupinky herců, filmových tvůrců a dalších osobností nejen z filmové branže, politici i celebrity – od Helen Mirren přes Barbru Streisand až třeba po Serenu Williams.
Samozřejmě, zisk Oscara je pořád tou neprestižnější věcí, která se současnému filmaři z jakéhokoli konce světa může stát, a zejména pro evropské tvůrce obvykle znamená životní kariérní příležitost a přelom. Mít na kontě Oscara otevírá dveře k novým projektům, k novým investorům, ke světové proslulosti.
Kam ale Oscary vlastně směřují? Budou mít v nadcházejících letech pořád ještě smysl? A relevanci? Nebo se o nich bude rok za rokem mluvit stále méně? To ukáže letošní ročník – i to, kdo ho vyhraje.
Pojďme si trochu zatipovat. Alespoň v hlavních kategoriích.
Rami Malek v Bohemian Rhapsody
Herec v hlavní
roli:
- Bradley Cooper (Zrodila se hvězda)
- Willem Dafoe (At Eternity’s Gate)
- Rami Malek (Bohemian Rhapsody)
- Viggo Mortensen (Zelená kniha)
Tip Forbesu: Rami Malek. Za Mercuryho už posbíral všechno, co posbírat šlo, akademici mají navíc rádi, když se herec dokonale převtělí do osobnosti, kterou ztvárnil na plátně. Malek ve filmu skutečně předvedl strhující herecký výkon.
Herečka v hlavní roli:
- Olivia Colman (Favoritka)
- Lady Gaga (Zrodila se hvězda)
- Melissa McCarthy (Can You Ever Forgive Me?)
Tip Forbesu: Glenn Close. Ceny Bafta sice ovládla Olivia Colman coby královna ve skvělém filmu Favoritka, my bychom to ale přáli Glenn Close, která v dramatu The Wife předvádí životní výkon. Jedna z nejlepších a nejvýraznějších amerických hereček posledního půlstoletí navíc má na kontě už sedm oscarových nominací (Svět podle Garpa, Nebezpečné známosti, Osudová přitažlivost, Albert Nobbs a další), ani jednu však zatím neproměnila. Lady Gaga si nicméně nominaci zaslouží a nenechte si ujít její živé předvedení nominované písně Shallow, kterou na pódiu zazpívá se svým hereckým a režijním partnerem Bradleym Cooperem.
Nejlepší režie:
- Spike Lee (BlacKkKlansman)
- Paweł Pawlikowski (Studená válka)
- Yorgos Lanthimos (Favoritka)
Tip Forbesu: Alfonso Cuarón. Roma je mimořádně dobře natočený film. O tom, zda vyhraje i hlavní cenu, lze spekulovat a Akademie by tím vyslala opravdu revoluční signál o současném stavu Hollywoodu, ovšem režijního Oscara si Cuarón zaslouží. Byť v minulosti často platilo, kdo vyhraje režii, má i nejlepší film.
Z filmu Roma
Nejlepší film:
Tip Forbesu: Je jich osm. A vyhrát může letos opravdu kdokoli. I ti nejméně pravděpodobní (vzpomeňte na Zamilovaného Shakespeara). Vyhraje-li Roma, přihlížíme ve filmovém průmyslu začátku nové revoluce. Zvítězí-li Černý panter, jde také o politické stanovisko v souvislosti s OscarsSoWhite, podobně jako v případě Green Book. Vyhraje-li Favoritka či Bohemian Rhapsody, bude se mluvit o Bostonském pití čaje naopak – a Britové budou mít před brexitem alespoň nějaký důvod k radosti. A připomeneme-li si úspěch muzikálového Chicaga, které porazilo Pianistu, Gangy New Yorku nebo Hodiny, pojďme si říct, že ani Zrodila se hvězda není vlastně úplně bez šancí.
