Jak vypadala první lednička, kdo vymyslel párek v rohlíku a dá se čokoládou otrávit? Nejen to se dočtete v Knize plné jídla určené dětskému publiku. Napsala ji novinářka a socioložka Petra Tajovský Pospěchová na popud své šestileté dcery, která se na jídlo začala ptát od chvíle, co se naučila mluvit.
Kniha vyšla po intenzivní roční práci pod hlavičkou nakladatelství Host v nákladu dva tisíce kusů. Dosud se prodala přibližně pětina z nich. A ačkoli je primárně určena dětským čtenářům, rozhodně vám nemusí být pouze devět (jako je stanovena dolní věková hranice), abyste si ji oblíbili. Nejstarším čtenářem se zatím stal třiadevadesátiletý soused autorky. Knihu pořídil vnoučatům, ale zatím si v ní sám čte na kanapi po obědě.
Na 104 stranách se dozvíte řadu nevšedních zajímavostí. Dozvíte se třeba, že ročně průměrný Evropan vyhodí zhruba 155 kilogramů jídla nebo že byste nikdy neměli jíst játra z ledního medvěda.
Sama Tajovský Pospěchová ovšem přiznává, že pro ni na začátku bylo docela těžké přepnout do jazyka přístupného dětem, protože je zvyklá psát analyticky a používat poměrně dost cizích slov. Nakonec pro ni tahle cesta byla objevná.
Ostatně přepočítat hmotnosti a vzdálenosti snědených nebo vyhozených potravin na váhu pand, motorek či klavírů, aby si čtenáři mohli množství lépe představit, byla bezpochyby docela zábavná činnost.
Velkou zásluhu na celkové podobě mají také povedené ilustrace od Jakuba Bachoríka. „Hodně jsem si hlídala, aby kniha nezaváněla poučováním a školometstvím, sama oboje nesnáším. Nevím, jestli jsem Jakuba potěšila možností nakreslit Miloše Zemana s tlačenkou, ale lepší způsob, jak někdo symbolicky ukazuje svoji lidovost, jsem nenašla. Snažili jsme se odvyprávět příběh jídla ze všech stran. Protože to zdaleka není jenom o tom, co máme na talíři,“ zmiňuje Tajovský Pospěchová.
Celé dílo provází 96 ilustrovaných stran, což dává dohromady kolem tří set kreseb. „Pracoval jsem na nich sedm měsíců. Celé léto jsem také připravoval skici a podklady. Dalších pět následujících měsíců jsem pracoval na finálních ilustracích. To je prozatím můj osobní rekord, který mi snad chvíli vydrží,“ doplňuje Bachorík.
Foto Host
Foto Host
Foto Host
Novinářka Tajovský Pospěchová píše o gastronomii už řadu let, věnovala se i investigativním textům o potravinářském průmyslu, recenzím na restaurace či reportážím o lokálních zemědělcích.
Jídlo jí jako jedno z hlavních témat zůstalo dodnes. Bere jej jako klíčovou část životů, která nás denně formuje a zároveň ukazuje, co jsme zač. V minulosti už vydala tři publikace: Outdoorovou kuchařku, Regionální kuchařku a Atlas chutí. Teď k nim přibyla Kniha plná jídla.
Foto Jan Hromadko
„Překvapilo mě, že na trhu nic podobného není: přitom takhle zásadní téma! Při vymýšlení struktury mi hodně pomohla léta, která se už v kulinárním světě pohybuji, všichni lidé, co mě za ty roky pustili do svých kuchyní, technologických laboratoří a o jídle mi vyprávěli ze všech úhlů. Přistoupila jsem ke psaní kombinací pohledu zvědavé novinářky, analytické socioložky a mámy zvídavé holky,“ vysvětluje.
Kromě psaní se autorka věnuje také edukativním workshopům nazvaným Chroust, chramst, hryz, které na knihu volně navazují. Jeden uspořádala na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě a nedávno také na dokumentárním festivalu Ji.hlava.
„Původně měly být workshopy jen dva, ale postupně se mi začaly ozývat školy, knihovny i kavárny. Takže nabízím rovnou tři varianty – pro dospělé, pro děti od pěti do osmi let a pro starší od devíti do čtrnácti,“ přibližuje.
A dodává: „Je fascinující sledovat, jak jídlo všechny inspiruje. Noříme se společně do dějin jídla, zkoumáme zeměpisné spojitosti surovin i pokrmů a nově jsme přidali i minidegustaci single-origin čokolád Ajala. Řešíme i sociologii jídla, včetně kulinárních nadávek a úsloví. Rodiče se ale nemusejí bát: děti neučím nic hrozného. V nejhorším doma prohlásí, že fotbalisti hráli jako saláti, že soused je pěkné střevo nebo že v něčem mají pořádný guláš,“ uzavírá s úsměvem Tajovský Pospěchová.
