Bajkal, největší zásobárna pitné vody na planetě, je pod palbou. Už zase. Tentokrát ze strany mongolských elektrárenských společností, které chtějí za podpory Světové banky vystavět dvě hydroelektrárny poháněné vodou „své“ řeky Selenga, která však z poloviny teče po ruském území a ústí právě do jezera. A to je ta potíž.
Mongolsko se rozvíjí a potřebuje k tomu elektřinu. Proto jeho lídři věří, že vodní elektrárna na největší řece v zemi by mohla poskytnout vodu i energii pro boom těžního průmyslu v zemi. Dnes totiž Mongolové třetinu elektřiny dovážejí z Ruska a Číny a s tímto projektem by se závislosti na svých sousedech mohli zbavit.
Asi 80 % elektřiny vyrobené v Mongolsku pochází z uhlí, jen 3 % z vody. V převážně pastýřské zemi více než polovina obyvatel venkova elektřinu nemá, ta stejná polovina podle Světové zdravotnické organizace používá na topení při vaření zvířecí trus. Ačkoliv elektrárna by toto všechno nejspíš změnit nedokázala, přesto je teď pro vládu zásadním projektem.
Světová banka už mongolskému ministerstvu financí půjčila 13 z přislíbených 25 milionů dolarů na financování studií proveditelnosti a status důležitosti projektu se u banky v listopadu posunul z kategorie podstatná na vysokou. Jenže níže po proudu dotčené řeky Selengy leží velký problém. Jmenuje se Bajkal. Selenga je totiž nejvýznamnějším přítokem ruského jezera a jakékoliv zásahy do jejího toku by mohly mít dopad i na jezero samotné.
To je pod ochranou Světového dědictví UNESCO, takže cokoliv se kolem něj má dít, potřebuje posvěcení Spojených národů. „Lidé kolem Bajkalu žádné přehrady nechtějí. Ani ve vzdálených oblastech proti proudu,“ tlumočí náladu Eugene Simonov, mezinárodní koordinátor neziskové organizace Rivers Without Borders, která bojuje za zachování řek.
Do kauzy se už společně opřely jak ruské, tak mongolské organizace hájící životní prostředí a vyzvaly Světovou banku, aby se z projektu stáhla. Navrch se přidal Výbor pro světové dědictví Spojených národů a požádal obě strany o dopadové studie.
Environmentalisté totiž mají plné archivy odstrašujících dat o tom, jak velké hydroelektrárny ovlivnily svět – od Amazonky po Žlutou řeku v Číně. A Bajkal by jistě nebyl vůči hrozbě podobných následků imunní.
Tuleň bajkalský žije jako endemit v Bajkalu.
Bajkal je nejhlubší a nejstarší jezero světa; drží 20 procent tekutých zásob pitné vody na planetě, pro představu – jen 2,5 % vody na Zemi jsou pitná a z toho 68,9 % ve zmrzlém skupenství. Ve vodách jezera žije na 2000 druhů živočichů a rostlin, mnoho z nich endemitních.
Mongolsko plánuje vystavět tři hydroelektrárny, které však nemají být velké. Ta nejkontroverznější – přehrada Shuren na řece Selenga – má mít výkon 245 megawattů. Pro představu – čínská elektrárna Tři soutěsky, která je největší na světě, produkuje 22 500 MW.
Mongolsko logicky není současnou situací nadšené a možná by pro ně bylo jednodušší, kdyby si našlo jinou a pro Bajkal ne tak podstatnou řeku. Ekologové zase doporučují výstavbu solárních a větrných elektráren v poušti Gobi. Ale po tolika už investovaných prostředcích by změna kurzu přišla draho.
Arthur Alibekov, šéf expertní skupiny Spojených národů, však v pokračování projektu vidí velký problém. „Bajkal, jak ho známe dnes, by zmizel,“ varuje a připomíná smutný fakt: „Ale velmi málo lidí se tím zatěžuje. Dokud bude svět vnímat tuto záležitost jako mongolsko-ruské třenice, bude Bajkal v nebezpečí.“
