Dříve byl manažer někdo, kdo rozdával rozkazy. To už tak docela neplatí. Každému se samozřejmě může stát, že zvýší hlas a působí rozkazovačně, takové manýry ale ještě nedělají z manažera lídra.
Víte, čím se oba druhy liší? Za prvé – skuteční lídři nepotřebují používat pomyslné kladivo, aby jím demonstrovali svou moc. Navíc moc, kterou jim udělil člověk stojící nad nimi. Trestání a srážení pozitivních věcí je totiž především nástrojem kontroly. Silní šéfové si naopak věří natolik, že dokážou věřit i lidem, které najali. Vedou je svým příkladem, nikoli pomocí strachu, jenž podřízené odradí se na něco zeptat.
Tady je pět věcí, které opravdový manažer nikdy neřekne.
- „Je mi jedno, jak to uděláš. Prostě to udělej!“
Tohle je znamení, že váš nadřízený cítí stres a sám neví, co by v dané situaci udělal. V podstatě tím říká, abyste si pomohli sami, protože sám zrovna nemá čas. To ale není vedení, jen nepřímé zastrašování v jedné větě – „Udělej to, nebo si můžeš hledat jinou práci“. Pracovat pro takového člověka je přitom ztáta času. Posuňte se a pracujte tam, kde funguje lidský přístup.
- „Pravidla nevymýšlím – jen dohlížím na jejich dodržování“
Pojďme na to logicky. Jste manažer, ale nepodílíte se na vytváření pravidel? Dobře, tak proč nosíte tuhle funkci? Shora jsou nastavena jistá interní pravidla a vy je musíte slepě dodržovat? Opravdu nemáte jazyk, abyste mohli říct svůj názor?
Součástí každé manažerské práce je mluvení a sdělení názoru těm nahoře, ať už to slyšet chtějí, nebo ne. Pokud jako manažer děláte jen to, co se vám přikáže, zkuste si najít ve slovníku slovo „management“.
- „Za myšlení placeni nejste“
„Neplatím vás za to, že budete přemýšlet“. To je totéž jako “neříkejte mi své nápady, protože se občas leknu, když mi řeknete něco chytrého a já se budu cítit špatně, protože jsem to nevymyslel sám”. Fandit manažerovi, který je ze všeho vystrašený, je sice hezké, dělejte to ale raději z bezpečné vzdálenosti – a sami pracujte pro někoho schopnějšího.
- „Tohle je váš osobní problém, ne můj“
Vedení znamená, že vás lidé chtějí následovat, protože věří vašemu úsudku a znalostem. Pokud však lidem řeknete „tvoje osobní záležitosti jsou to poslední, co mě zajímá“, je evidentní, že vám jsou naprosto lhostejní. Proč by vám pak ale měli pomáhat k dosažení vašich cílů?
- „Jestli se vám vaše práce nelíbí, najdeme si někoho jiného“
Tohle je strach v přímém přenosu, který se ventiluje lacinou hrozbou. Pokud vám někdy manažer řekl něco podobného, buďte si jisti, že vás chce jen vystrašit. Nejde o nic osobního, spíš patetickou demonstraci vlastní moci.
Možná se rozhodnete, že na takové hrozby nebudete reagovat a vaší odpovědí bude mlčení. Nikdo by se ale nezlobil, kdyby jste se zeptali „Opravdu? Najdete si za mě náhradu? To je zvláštní. Jestli nejsem ten pravý, proč tu ještě vlastně jsem?“
Důvodem, proč vám říká šéf podobné výroky, ale může být i fakt, že má sám velký strach. Z čeho? Být sám sebou, jinými slovy ukázat svou lidskou tvář. Slabí manažeři používají tuhle hrozbu hlavně tehdy, když podřízení vyjádří frustraci či nespokojenost s tím, jak je řízeno oddělení. Šéfova nazlobená reakce pak ve skutečnosti znamená: „Chápete, že dělám, co můžu? Nejsem si ale jistý, jak dělat svou práci“. Nemůže být upřímnější – a protože se bojí ukázat zranitelnost, raději se ohání mečem.
Život je ale příliš krátký na to, abyste marnili další rok s někým, kdo nedorostl na vedoucí pozici. Pokud jste některé výroky zaslechli od svého šéfa, zkuste se zamyslet, zda nemrháte talentem pro někoho, kdo ho ani neocení.
