Patří k nejvlivnějším lidem evropského televizního byznysu. Ivar Køhn je už léta šéfdramaturgem norské veřejnoprávní televize NRK, jejíž původní tvorba patří k vůbec nejúspěšnějším v Evropě. Vedle toho je Ivar tvůrcem, producentem, léta byl i známým scenáristou a dnes mentoruje mladší generaci. Jeho rukama prošly stovky, dost možná tisíce televizních námětů, z nichž mnohé byly realizovány v seriálech a minisériích dobře známých také v českém prostředí.
Pár starších i některé zcela nové byly uvedeny na nedávno proběhlém festivalu Serial Killer v Brně: stačí připomenout série Dvojče, Exit, Magnus, Lilyhammer, Seveřané, Stanice Valkyrie či Šťastná to země.
Jedním z hostů brněnského festivalu byl právě i Køhn. Do moravské metropole dorazil se zastávkou v Praze, kde jako člen vedení norské veřejnoprávní televize absolvoval setkání členů EBU, Evropské vysílací unie, sdružující 116 společností z 56 zemí – vedle německé ZDF nebo britské BBC je členem unie i Český rozhlas a Česká televize. „Po dlouhé době to vyšlo na Prahu, což se mi hodilo,“ komentuje svou návštěvu Ivar Køhn v pražském hotelu Panorama na Pankráci.
„Pokud evropské televize v dnešní době něco musejí, je to naučit se spolupracovat a vzájemně si pomáhat. Mluvit spolu, konzultovat tvorbu i vývoj nových formátů. Jen tak můžeme v současné době zrychlené produkce i zrychleného sledování seriálů něco mimořádného dokázat,“ říká a sám dobře ví, jak chutná úspěch na mezinárodním poli.
Na brněnském festivalu Serial Killer, zaměřeném na celoevropskou televizní tvorbu, měla právě norská původní seriálová produkce letos mimořádné zastoupení. Køhn sem přijel jako jeden z hlavních hostů a řečníků pro odborné i laické publikum. A bylo o čem mluvit i na co se dívat. Důvody mezinárodního úspěchu norské televizní tvorby v poslední dekádě demonstrovaly jak projekce, tak Køhnův osobní vhled v následných diskusích.
Norská (a skandinávská) produkce se už léta těší celoevropské oblibě, a ta se přitom zdaleka nevztahuje jen na proslulý žánr „temných severských krimi“. Připomeňme koneckonců celosvětovou oblibu veskrze politického dánského seriálu Borgen, který nyní Česká televize dvakrát týdně znovu reprízuje pod titulem Vláda (původní název odkazuje k přezdívce paláce Christiansborg, kde v Kodani zasedá parlament a vláda). Třicetidílný epos, rozložený do tří sérií po deseti dílech, mapuje kariéru fiktivní dánské premiérky a později i opoziční političky Birgitte Nyborg. Tu obklopuje mračno politických souputníků i protivníků, poradců, spindoktorů a novinářů z opačné strany barikády a její příběh oprávněně rezonoval po celém světě a tvůrcům vynesl řadu cen. Těmi byl obsypán také dánsko-švédský mysteriózní krimiseriál Most/Bron, rovněž notoricky známý i u nás.
„Má-li regionální televizní produkce přežít, musí se umět adaptovat. Na současné potřeby a zájmy diváků, na současná rezonující témata. Pak mohou vzniknout opravdu mimořádné projekty, o kterých mluvím jako o globálně-lokálních. Malé lokální téma z jednoho z evropských regionů může klidně zaujmout celý svět, je-li dobře zpracované a podané,“ říká Ivar Køhn. Stal se ostatně prvním evropským koproducentem dnes globální platformy Netflix, což vyústilo v průlomovou spolupráci Netflixu s televizí NRK na seriálu Lilyhammer.
„Bylo to poměrně vtipné, když jsem před lety poprvé uslyšel slovo Netflix, vůbec jsem netušil, o co jde. Pro mě to byla firma, která v Americe prodává dévédéčka. Lilyhammer byla jejich první evropská koprodukce, udělali tehdy akvizici první řady. S Netflixem od té doby spolupracujeme, ale ne za každou cenu,“ upozorňuje Køhn.
Před mezinárodními online platformami totiž sám upřednostňuje spolupráci s dalšími evropskými veřejnoprávními televizemi – pro někoho možná paradoxně. „Věříme v unikátnost a potřebujeme si unikátnost udržet. To platí o naší tradici kvalitních norských dramatických seriálů, stejně jako o kvalitních dílech třeba právě ze středoevropského regionu nebo z Německa. Je dobré mít prostředky, které třeba Netflix momentálně bohatě umožňuje, ale ještě důležitější je zachovat si vlastní identitu, kvalitní scénáře a kvalitní týmy, které nás odlišují od ostatních. Konkurence je totiž obrovská,“ dodává zkušený producent a dramaturg.
Køhn společně s delegací k novému norskému seriálu Dvojče
Diváci se podle něj chovají jinak než dřív. Způsob sledování televizních seriálů se mění v posledních letech revolučně. „Diváci streamují, nikoho nezajímá vysílací schéma. Ve Skandinávii má už 70 procent publika předplatné streamovacích platforem, jako je Netflix, HBO Go a další. To opravdu mění chování publika a tvůrci s tím musí počítat,“ vysvětluje.
„Zrovna náš žánr, dramatický seriál, je fenomén streamovacích platforem. V jedné chvíli má ovšem divák v nabídce tisíc různých titulů. A může si vybírat. Pokud si vybere vás, musíte ho zaujmout hned první epizodou, hned první scénou. A co je hlavní, bezpodmínečně musíte kvalitu udržet, protože váš divák se dívá díl za dílem, třeba celou noc. Bum, bum, bum. Pokud ho začnete nudit, vypne vás a už se k vám nevrátí. Má další obří nabídku na dosah ruky. Stream udělal ze seriálové tvorby extrémně soutěživé prostředí, mimořádně náročné pro tvůrce. Byť zároveň do televizní produkce přinesl peníze, které byly dřív běžné spíše pro celovečerní filmy,“ naráží Ivar Køhn na stamilionové rozpočty zejména amerických velkoprodukcí jako Hra o trůny, ale třeba i hvězdně obsazené vztahové Sedmilhářky. V nich se dokonce objevují herečky, které se dosud seriálové produkci vyhýbaly, od Nicole Kidman až třeba po Meryl Streep.
„Nemáme už sloty, nemáme program. Někteří lidé, zejména starší generace, se samozřejmě koukají na seriály v televizi, to platí i v Norsku, ale je jich stále méně,“ konstatuje Køhn, když se náš hovor stočí zpět k jeho rodné zemi. V aktuální tvorbě využívá výsostně lokální témata: posledním hitem norské veřejnoprávní NRK je série 22. července, která líčí tragédii z ostrova Utøya. V osudné datum roku 2011 tam fanatický extremista Anders Breivik zavraždil 77 lidí. „Pro Nory je důležité vyprávět příběhy o nás, o Norech. Když s mladými tvůrci probírám nové náměty, říkám jim – go local. Buďte místní. I když jde o bolestné téma, máme ho zpracovat my.“
A co česká televizní produkce? Ivar Køhn se přiznává, že tu současnou zatím tolik nezná. „Ale mám jednu svoji libůstku. Tři oříšky pro Popelku. To je opravdu nutnost, každé Vánoce,“ směje se slavný norský producent. Film Václava Vorlíčka z roku 1973 je mimořádně populární nejen v sousedním Německu, které pohádku s Libuší Šafránkovou koprodukovalo, ale právě i v mrazivém Norsku.
„Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane…“
„Možná je to tím, že se odehrává v zimě, nebo tím, že má takovou emancipovanou, moderní hrdinku. To nevím. Ale v Norsku to všichni milujeme a bez Tří oříšků nemůžeme na Vánoce být. Je to tam populární tak, že se dokonce uvažuje o remaku v norštině,“ překvapuje Ivar Køhn s tím, že i nejmladší generace Norů je zvyklá českou pohádku sledovat v češtině.
„Dialogy slyšíme česky. Hlavní hrdinka je prostě Popelka, jako jméno, i když norský výraz pro tuhle hrdinku je jiný,“ přidává Ivar úsměvné detaily k oblíbenému vánočnímu filmu. „České dialogy podkresluje norský vypravěč, který popisuje monotónním hlasem, co se v pohádce zrovna děje. Přespolnímu to může přijít divné, uznávám. Ale my to takhle známe, takhle to máme rádi a takhle jsme na Popelku zvyklí. Zkuste jedny Vánoce Tři oříšky v Norsku nedat. To by bylo teprve to pravé skandinávské drama!“
