„Je dlouhý, těžký, kontroverzní, černobílý, velmi drahý a moc se v něm nemluví,“ popisuje svůj opus magnum režisér Václav Marhoul. Náročnou adaptaci slavného románu Jerzyho Kosińského chystá už deset let. A letos v září Nabarvené ptáče konečně pošle do kin.
Teď z něj Václav Marhoul představil první exkluzivní ukázku.
Rozpočet příběhu o putování malého židovského chlapce Evropou zmítanou hrůzami druhé světové války se vyšplhal už na 175 milionů korun. To z něj už teď činí jeden ze tří nejdražších českých filmů všech dob: dražší byla zatím jen Jakubiskova Bathory s rozpočtem asi 330 milionů korun a chystaný historický akční film Žižka, který na příští rok chystá režisér Petr Jákl. Tato mezinárodní koprodukce plánuje utratit okolo 400 milionů korun.
Václav Marhoul se netají tím, že mu šlo o co možná nejpřesnější ztvárnění atmosféry románu, jenž je sám o sobě podobenstvím. Tomu odpovídá ostatně i jeho vizuální forma. Proslulý kameraman Vladimír Smutný totiž natáčel celý film na černobílý 35mm negativ ve formátu Cinemascope.
„Nikdy jsme se s Vláďou nedohadovali tolik jako na tomto projektu. Nikdy. Ale také jsme se jeden druhému nikdy tolik neomlouvali. Kamera v Ptáčeti je ale kamera jeho života, bez přehánění,“ svěřil se Václav Marhoul s tím, že film dokončil bez zásadních kompromisů. Zůstal černobílý, dlouhý, němý a svůj.
Že půjde o extrémně drahý projekt, věděl Marhoul od začátku. S Forbesem ostatně Václav Marhoul o Nabarveném ptáčeti mluvil už v únoru 2012. „Tehdy mi ze 120 milionů chybělo 120 milionů, měl jsem jenom scénář a autorská práva,“ připomíná teď Marhoul. Jsou to ta autorská práva, o která stál Martin Scorsese i Clint Eastwood. Kosińského dědicové je ale nakonec svěřili režisérovi z východní Evropy. „Líbilo se jim mé pojetí scénáře,“ říká Marhoul.
Scénář, o němž režisér přemýšlel, už když točil Tobruk, mu otevřel dveře i k prvoligovým hvězdám, jako je Stellan Skarsgard, Julian Sands nebo Harvey Keitel. Ti všichni ve filmu „sekundují“ Petru Kotlárovi, dětskému herci v titulní roli. Ovšem rozpočet mezitím Marhoulovi vyrostl o další třetinu.
Peníze se nesháněly snadno. Z korporátních partnerů, s nimiž spolupracoval na Tobruku, zbyla jenom Innogy, připomíná Marhoul angažmá společnosti, která se už pod někdejším názvem RWE stala „energií českého filmu“. Dalšími koproducenty Nabarveného ptáčete jsou Česká televize, slovenská veřejnoprávní RTVS, pomohly také filmové granty, které Marhoul získal v Česku, na Slovensku i na Ukrajině, kde film také vzniká. Armáda ČR přispěla například pronájmem vojenského prostoru Boletice, kde se část filmu točila (mimo jiné i v odsvěceném románsko-gotickém kostelíku), osobním vkladem přispěla slovenská koproducentka Zuzana Mistríková.
Škála způsobů, jakými Marhoul dílo financuje, byla mimořádně pestrá. A objevují se tu i známé tváře českého byznysu. Mezi podnikatele, kteří Nabarvené ptáče významně podpořili, patří třeba spoluzakladatel Avastu a jeden z nejbohatších lidí Česka Eduard Kučera s manželkou Miladou nebo Vladimír Mařík, majitel technologické firmy CertiCon. „Eduard Kučera patří k hrstce osvícených bohatých lidí, kteří mají opravdický vztah ke kultuře a před nimiž smekám. Kéž by takových bylo víc,“ říká Václav Marhoul.
Natáčení zabralo sto natáčecích dnů, které tvůrci rozložili do šestnácti měsíců a všech ročních dob. Točilo se celkem ve 43 lokacích v Čechách, na Slovensku, v Polsku a na Ukrajině a poslední klapka padla 5. července 2018. Od té doby Marhoul svůj film stříhá.
Do kin by mělo Nabarvené ptáče vstoupit letos 12. září, ještě předtím ale Václav Marhoul plánuje jednu ambiciózní premiéru – svůj film přihlásil do hlavního programu Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách. Pokud si festivalová porota Nabarvené ptáče vybere do hlavní soutěže, půjde o historický úspěch české kinematografie. Jasno bude 24. července, kdy organizátoři oznámí letošní soutěžní výběr festivalu, který se řadí mezi nejprestižnější filmové přehlídky na světě. Cesta Nabarveného ptáčete teprve začíná.
