Znáte ze svých cest po Francii cukrárnu Aux Merveilleux de Fred? Představuje tradiční speciality ze severofrancouzských Flander, v první řadě ikonický pusinkový dezert Merveilleux. Slávu této sladké nadýchané homoli vrátil nadšený cukrář Frédéric Vaucamps.
Od roku 1982 experimentoval s historickým receptem a brzy se mu podařilo jej zdokonalit a vnést do něj lehkost a velejemnost. V roce 1997 se rozhodl pojmenovat svou cukrárnu v Lille po tomto skvostném dezertu. A to byl moment, kdy se také zrodila značka Aux Merveilleux de Fred. Pusinka potažená šlehačkou obalená v posypce různých příchutí se stala ikonou.
Původně se vyráběly jen s čokoládovými hoblinkami, ale cukrárna Merveilleux přišla i s dalšími variantami – třeba sušenka speculoos, káva, třešeň, pralinka a karamel –, které čas od času dál obměňuje. Na výběr je také hned několik velikostí. Kromě té klasické také minizákusek Incroyable, dortová velikost, a dokonce i maxi dort o šestnácti a více porcích.
Značka ve velkém expanduje už od roku 2003. Ve Francii se otevřelo hned několik nových obchodů, koncem desetiletí došlo i na expanzi do zahraničí – Fredovy pusinky už se staly „malým hříchem” zákazníků v Torontu, Londýně nebo Tokiu.
Dnes Aux Merveilleux de Fred najdete ve třinácti francouzských městech, pro našince přitom bylo dosud nejblíž cukrářství v Berlíně. Až do začátku letošního roku, kdy se první česká pobočka otevřela v Revoluční ulici.
https://www.instagram.com/p/CXyjupAsG-n/
Chvíli trvalo, než se povedlo doladit všechny detaily k dokonalosti, představuje vám ji proto až dnes. „Myšlenku zřídit v Praze pobočku jsem v hlavě nosil mnoho let, která jsem strávil různě po světě. Když jsem sem v roce 2012 poprvé přijel, zamiloval jsem se,“ říká Romain Carrette, vedoucí manažer pražského cukrářského butiku.
Vzpomíná také, jak se před čtyřmi lety v Česku usídlil a kontaktoval tým Aux Merveilleux s otázkou na další expanzi směrem k Praze. „Všichni jsme se shodli, že by tu pusinky měly být,“ vysvětluje.
Fréderic Vaucamps chtěl, aby jeho koncept připomínal společenský salon z konce 18. století, přesně z období direktoria, kdy lidé z vyšší společnosti zvaní Incroyables (Neuvěřitelní) a Merveilleuses (Úžasní) chodili do salonů, aby nad šálkem čaje a se zákuskem na talířku diskutovali o politice a ekonomii.
Ale hlavně, aby byli viděni a vystavily své róby a šperky. Obchody Aux Merveilleux de Fred tedy zdobí zlatá zrcadla, dřevem obložený pult (boisserie) a obrovský křišťálový lustr. Logem se stal stínový obrys jednoho takového dobového páru „Úžasňákových”.
Stěny každého obchodu také zdobí nazvětšovaná rytina satirické galantní scény Le Bon Genre, která byla vydána v roce 1801 a která zobrazuje hlavní postavu tohoto společenského trendu, Madame Recamier.
Objevíme tu ale i jednu českou stopu. Již šest let do poboček Aux Merveilleux dodává křišťálové lustry česká značka Preciosa Lighting. Podle velikosti prostoru se jedná o svítidla Maria Theresia, Picolomini nebo Roy, všechna ve zlatém provedení a s prémiovými ověsy.
foto Filip Šlapal
Jak k tomuto fracouzsko-českému spojení došlo? Během jedné ze svých zahraničních cest zahlédl Frederic Vaucamps jeden lustr Preciosa ve Vídni. Nesmírně se mu líbil, a když se z cesty vracel, potkal se s distributory Preciosy v Bruggách, kde se právě chystal otevřít pobočku. A tak vše začalo.
Také nabídka dezertů je ve všech pobočkách Aux Merveilleux totožná. Pro Prahu nevznikla nějaká speciální příchuť nebo extra zákusek. Stejný Merveilleux, ale také čerstvé vafle plněné krémem s pravou vanilkou nebo cramique a croissant se vám budou rozplývat na jazyku stejně jako v Lyonu i v New Yorku.
Kousek know-how cukrářských dovedností a perfektního provedení můžete okoukat, protože od rána do večera všechny delikatesy vznikají přímo před vašima očima, aby byly co nejčerstvější.
Šikovné cukráře a zákazníka odděluje jen pult a skleněná výloha. „Všechny jsme je najali tady, měli jsme štěstí, že jsme našli Francouze, kteří zde žijí, kteří se zabývají cukrářským řemeslem a kteří vědí o našich obchodech ve své domovině, takže nám to hodně pomohlo,“ tvrdí Carrette, který odmítá, že by se zaměřoval pouze na expaty.
Touží personál rozšířit a podobný záměr má i se surovinami. Některé v Česku nenachází ve stejné kvalitě, takže je musí vozit z Francie. Ale v plánu je být časem co nejlokálnější a zároveň splňovat přísná kritéria svého zakladatele.
