Srší z něj divoká energie, sám sebe s nadsázkou označuje za fracka, ale taky ho provází pověst nejtalentovanějšího mladého šéfkuchaře v Česku. Drzý potetovaný kluk Přemek Forejt už se nepředvádí jenom na place své olomoucké restaurace Entrée, ale taky na obrazovce nejsledovanější české televize v pořadu MasterChef.
Každou středu večer na Nově teď mezi soutěžícími vybírá toho nejlepšího amatérského kuchaře u nás. S hravostí, drajvem a drzostí sobě vlastními. „Jo, drzost, to je asi můj signature dish,“ směje se Přemek. Servíruje ji televizním divákům na obrazovce, stejně jako hostům v Entrée na talíři.
„Dravá drzost je potřeba. Čím větší blbost vymyslím, tím víc to lidi láká. A to mě hrozně baví, že na tuhle naši hru lidi přistupují, že ji hrají se mnou.“ A tak Forejt vymýšlí věci jako dezert ze pstruha, zmrzlinu z cibule a sýr Le Pico servírovaný s injekční stříkačkou.
foto: STARE studio„Největší překážka každého kuchaře je malé sebevědomí a malá představivost,“ říká Přemek soutěžícím v prvním díle MasterChefa. A o několik epizod později hecuje šestnáctku kuchařů ve finále, že už se těší, až předvedou něco, co ho vytrhne z trenek. „Ta soutěž je těžká, i spousta profesionálů by si v různých kolech mohla dát pořádně do zubů. A ti kluci a holky to bombí, klobouk dolů,“ dodává.
O kreativitě i sebevědomí Forejt něco ví, vždyť tohle je šéfkuchař, který svým hostům v luxusní restauraci servíroval třeba květákový mozeček v jehněčí lebce. „Mně se strašně líbí, jak se na to lidi trochu zděšeně dívají a já v jejich očích čtu ty otázky: Ty vole, co to jako je? Tohle mi naservírují? To mám sníst?“ Jak popustit uzdu fantazii, je jedna z věcí, které se Forejt snaží naučit soutěžící v MasterChefovi.
Co ale role porotce v kuchařské soutěži naučila jeho samotného?
foto: archiv TV NovaJak nabourat stereotyp
„Třeba jednou, až přijdou hosté do Entrée, jim usekneme koneček prstu, dáme ho marinovat do kombuchy, a až se za pár let vrátí, tak jim ho odservírujeme,“ říkal mi předloni na podzim s kamennou tváří Přemek. Ale pak se rozesmál a už vážněji vysvětloval, že bytostně věří tomu, že žádná restaurace nemůže ustrnout – a ani její šéfkuchař. Že po nějaké době musí přijít změna, reload.
A takovým nabouráním rutiny je teď pro něj role v MasterChefovi. „Televize je jiný, nový svět. Možnost vystoupit ze stereotypu. A výzva, která mi dala nový drajv,“ říká. O pódium se v MasterChefovi dělí s dalšími dvěma špičkovými kuchaři a porotci, Radkem Kašpárkem z michelinského Fieldu a Janem Punčochářem z Grand Cru: „Jsou to skvělí kluci, profíci, se kterými se pracuje báječně. Honzík je elegán a Ráďa má hlášky, že jsme se pořád smáli, spíš řezali, až mě bolelo břicho.“
Jak se spolehnout na tým
„Do Prahy na natáčení jsem jezdil několikrát týdně, když se netočilo, valil jsem zpátky do Olomouce do práce. V měsíci jsem měl jenom dva dny volna, pendloval jsem mezi Prahou a Hanou. Ale díky tomu jsem si uvědomil, že tým, který mám v Entrée, mě dokáže skvěle zastoupit,“ pochvaluje si Přemek kuchaře a lidi na place, o kterých říká, že jsou ruce a duše jeho podniku. „Mam dva skvělé sous-chefy, kteří mě v kuchyni dokážou nahradit, když je to potřeba.“
A díky televizi si mohl zkusit, jaké to je, když se role obrátí. Nebýt projednou tím, kdo se snaží uspokojit hosta, ale nechat se chvíli obskakovat sám. „Celý štáb kolem vás běhá, pořád se někdo ptá, jestli něco nepotřebuju. Pro člověka zvyklého dělat v pohostinství je to trochu šok. Já jsem nikdy nebyl tak obklopený péčí, připadal jsem si jako princátko,“ směje se. „Prosím vás, já bych si dal kafe – bum, a už tam bylo kafe. Tyjo, mě bolí záda – bum, a už mě někdo masíroval. Je to lepší?“
foto: STARE studioJak si splnit dětský sen
Entrée sídlí v budově bývalého divadla a kuchyň je ze tří stran otevřená výhledu hostů usazených v řadě před ní, jako správné jeviště před diváky. Přemek hraje hlavní roli – a zároveň režiséra téhle etudy chuti. A je to trochu příznačné, protože jako malý kluk toužil stát se hercem.
„Ale nakonec jsem na to neměl dost sebevědomí, bál jsem se, že mě nevezmou na konzervatoř, a tak jsem to ani nezkusil. A dřív to bylo tak, že když nevíš, co po základce, tak jdeš na kuchařinu,“ krčí rameny. MasterChef je pro něj trochu jako splněný sen, protože z televize je k herectví už jen krůček: „Díky soutěži jsem se otrkal i před kamerou.“
Jak se na sebe dívat v televizi
Byl nervózní, když se to všechno rozhodovalo? Prý ani ne. Na castingu dostal scénář a pár jídel na ochutnání, aby předvedl, z jakého je těsta a jak bude umět pérovat soutěžící. Za porotce kuchařského spektáklu Přemka vybrali hned po prvním kole. Nervozita přišla, až když měl zapnout televizi a podívat se na sestříhaný výsledek ve středu večer.
„Musel jsem se smát sám sobě, chvílemi jsem radši schovával hlavu do dlaní. Je to divný, vidět se na obrazovce. A dívat se na ty obličeje, co dělám,“ zašklebí se. Nejvíc to ale prožívá jeho malá dcerka Stella. „Ta to hned vykecala ve školce, že je tatínek v televizi. A když mě někdo cizí pozná na ulici, ona hned hlásí: Táto, táto, oni se o tobě baví, oni o tobě mluví!“
foto: archiv TV Nova
Jaké to je, být pro lidi hvězda
„Rád se ukazuju, nebudu říkat, že ne,“ přiznává bez mučení Přemek. Ten kousek herce v něm prostě je. A lichotí mu, když se teď po něm ve vlaku otáčejí lidé a na sociálních sítích má tolik zpráv, že nestíhá odpovídat. Jen na Instagramu mu za poslední čtyři týdny vyskočil počet followerů ze čtyř na 24 tisíc, popisuje.
„Můžu vám jenom vletět do rozhovoru?“ přichází číšník k našemu stolu v Entrée. „Přemdo, tamta slečna by se s tebou chtěla vyfotit. Šlo by to?“ Forejt na mě mrkne s omluvou, že bude hned zpátky, a je na něm vidět, že z téhle situace je pořád ještě lehce v rozpacích. Postaví se před hledáček mobilu, zaujme pózu. „Je to moc milý, ale já se vždycky tlemím, nevím, jak se tvářit, co dělat,“ vysvětluje.
A co ho ani MasterChef nenaučil?
„Přestat kuňkat. Ještě než začalo natáčení, trénovali s námi rétoriku a já zjistil, že jsem úplný koleno. A i když jsme měli to školení, vesele si kuňkám dál,“ směje se Forejt.
