Pandemie a karanténa nám alespoň krátkodobě ukázaly, jak si vychutnat každodennost. Když se okolo vás nic neděje, nikdo neorganizuje žádné porady a nespěcháte kvůli uzávěrce, vytvoří se prostor.
Každý z nás ho v uplynulých měsících využil odlišně, nicméně zastánci takzvaného hnutí Slow Life („Pomalý život“) tvrdí, že podobným tempem můžeme trávit svůj čas, i když se všechno zase zrychlilo.
Na začátku byly špagety
Skupina pod názvem Slow Life byla založena už v roce 1986, kdy novinář Carlo Petrini protestoval proti otevření fastfoodového řetězce McDonald’s v Římě tím, že uspořádal veřejné hody tradiční italské kuchyně.
Hamburgery a hranolky v obalech s logem MC se sice Římanům nevyhnuly, ale díky Petrinimu vzniklo hnutí, které se nejdřív zaměřilo na pomalou stravu a později rozšířilo pole působnosti i do oblasti vzdělávání, financí, cestování i zdravotnictví.
Prázdný kalendář
Zastánci hnutí Slow Life tvrdí, že neúspěšný člověk není ten, kdo nic nedělá, ale takový, kdo nemá čas si vydechnout. V Česku takový přístup praktikuje třeba Sanjiv Suri, majitel gastronomické skupiny Zátiší Group. Několikrát se nechal slyšet, že nepracuje s žádným „to-do listem“ ale „to-be listem“.
V praxi to znamená, že se podnikatel snaží soustředit více na to, aby mohl mít prostor pro sebe a své koníčky, nikoli aby byl co nejproduktivnější.
Konstrukt zaneprázdněnosti
Zatím je stále ještě společensky přijatelné a žádoucí vypadat vytíženě. Nic také nevyřeší tak rychle problém se sebehodnotou: stačí mít hodně práce a rázem se nemusíme věnovat tomu, co nás ve skutečnosti tíží. Z tohoto koloběhu je o to náročnější vystoupit, pokud jsme obklopeni lidmi, kteří jsou také velmi zaměstnaní.
Jak výše uvedené zavést do praxe? Nespěchat. Zní to skvěle, ale většině z nás to připadá neproveditelné. Jak můžeme přestat pospíchat, když vše okolo je tak rychlé? Navíc povinnosti nám ještě žádný „to-be list“ ani hnutí Pomalého života nevymazaly.
Ve skutečnosti je zpomalení možné pro každého, nicméně je nutné si přiznat, že takové rozhodnutí učiníte na úkor něčeho jiného. Naučit se říkat ne je první zásada pomalejšího života. Pouze pokud ze svého kalendáře něco vyhodíte, objeví se onen nutný prostor, který uvolní úzkost a zlepší spánek.
Praktické kroky
Pokud chcete zpomalit, nevrhejte se do žádné radikální změny. Nebyla by vám pohodlná a brzy byste se znovu vrátili ke starému způsobu života. Stačí začít po malých krůčcích, a to doslova: choďte víc pěšky.
Neplánujte si náročný program na víkend: nemusíte během dvou dnů stihnout vernisáž, koncert i přečíst celou knihu.
Deset minut denně si dovolte lelkovat. Nemusíte tomu říkat meditace ani mindfullness. Stačí, když budete jen sedět a třeba koukat z okna. Mentální osvěžení díky takové zahálce přichází okamžitě, stejně jako větší pocit spokojenosti.
