Měl to být hit, který do Národní galerie přitáhne desítky tisíc návštěvníků. Přestože hlavní hrdina chystané show je už 350 let po smrti. Že je tvorba Rembrandta van Rijna stále tahákem, dokládá i loňské kulaté výročí umělcova úmrtí, kdy galerie a muzea po celém světě uspořádaly přes 50 výstav – a další desítka je naplánovaná na letošek.
„Jarní termín nám skýtal příležitost dostat se k zápůjčkám, které by loni nebyly dostupné,“ odpovídá kurátorka projektu Lucie Němečková na můj dotaz, zda pražská reflexe rembrandtovského výročí nepřišla poněkud opožděně.
Národní galerie ji spolu s Wallraf–Richartzovým muzeem v Kolíně nad Rýnem připravovala pět let. V Německu měla expozice premiéru na podzim, na sklonku března se měla stěhovat do Prahy.
„Více než stovka exponátů ovšem zůstala za uzavřenými hranicemi, stejně jako další díla, exkluzivně určená pouze pro Prahu,“ posteskne si kurátorka, zatímco mě provází opuštěnými sály paláce Kinských na pražském Staroměstském náměstí.
Míjíme masivní panely potažené černým sametem, které architektka Lenka Miková zvolila jako podklad pro tvorbu vlámského mistra. „Průhled několika sály budou rámovat dva autoportréty Rembrandta: jeden z mládí a druhý z pozdního věku. Průchod výstavou tak nabídne cestu časem a umělcovým životem,“ vysvětluje Němečková a mně nezbývá než si přibrat na pomoc fantazii a objemný katalog, který zcela výjimečně výstavu předchází.
Abrahamova oběť (1655) – Adam a Eva (1638) – Modlitba Davidova (1652)
„Zatím neumíme konkrétní nový termín upřesnit, ale se všemi zapůjčiteli intenzivně jednáme,“ tvrdí kurátorka. Počítalo se se zápůjčkami z Metropolitního muzea v New Yorku, z Národní galerie v Londýně, z amsterodamského Rijksmusea, madridského Prada či jedné z největších soukromých sbírek holandského 17. století, americké The Leiden Collection.
Výstavu s obří tržní hodnotou děl ovšem nelze převážet jako zdravotnické roušky. Přísná kritéria pro přepravu splňuje v Evropě pouze několik specializovaných spedičních společností. Díla musí doprovázet kurátor či restaurátor, který ručí za to, že s nimi bude při vybalování a instalaci zacházeno přesně podle pokynů v objemných průvodních zprávách.
„Domů“ se například skoro nevrátil Učenec ve studovně, jediné Rembrandtovo dílo, které Národní galerie vlastní a které bude stěžejním interpretačním klíčem expozice. Kvůli letitému sporu státu s podnikatelem Josefem Šťávou a jeho společností Diag Human nařídil kolínský obvodní soud už v lednu exekuční zadržení obrazu. Český stát se však díla nakonec domohl zpět.
Zkrátit si čekání na Rembrandta tak můžete ve sbírce Starých mistrů ve Schwarzenberském paláci, kam galerie obraz dočasně přemístila a kde se spolu s dalšími expozicemi od úterý 12. května znovu otevírá veřejnosti. Toto vůbec první Rembrandtovo velkoformátové plátno je datováno do roku, který zřejmě patřil v umělcově životě k nejšťastnějším.
Repro Národní galerie Praha
Učenec ve studovně (1634) | Repro Národní galerie Praha
Ve svých 28 letech byl malíř zasnoubený se Saskií van Uylenburgh, sestřenicí svého obchodního partnera. Sice si ji ještě nevzal, ale podle tehdejšího práva s ní už mohl sdílet lože.
Vášeň a hédonismus patřily k motorům Rembrandtova osobního života a předznamenávaly i expresivní rukopis jeho pozdního díla, na který se jeho následovníci odvážili navázat až o více než dvě století později. To je ale jiný příběh.
V roce 1634 nastupoval mladý a bujarý Rembrandt na dráhu vyhledávaného portrétisty, který osobitým pohledem dokumentoval vzmáhající se blahobyt amsterodamských kupců – a nechával si za to skvěle platit. Za obraz si účtoval tisíc guldenů, což by v přepočtu na dnešní měnu znamenalo asi 200 tisíc eur.
Pokud budou mít pořadatelé pražské výstavy stejné štěstí, jaké zřejmě malíř okoušel v době, kdy maloval Učence, sejde se na podzim v hlavním městě desítka jeho pláten, čtyřicet prací na papíře a několik dalších desítek obrazů vlámské školy.
Na podzim se bude posouvat rovněž výstava malíře Mikuláše Medka, která měla původně otevírat koncem května. Zda bude muset galerie kvůli šetření dál redukovat program, se teprve ukáže – NGP své ztráty z propadů tržeb a pronájmů aktuálně odhaduje na 43 milionů.
Ministerstvo kultury zároveň ještě neoznámilo, jakým klíčem bude svým bezmála 30 příspěvkovým organizacím rozdělovat mimořádné finanční prostředky ve výši 300 milionů.
