Chcete-li nový rok zahájit pohledem na něco opravdu krásného, drahého a nabitého významem, vyrazte do kunsthistorického muzea v rakouské Vídni. Do konce ledna tam probíhá výstava obrazů benátských mistrů ze 16. století, která nese titul jejich ústředního představitele: Tiziana.
Tizian a jeho současníci Tintoretto, Veronese či Bordone se na velkolepé výstavě představují prostřednictvím děl, která jsou kurátory vybrána se zřetelem na roli a prezentaci žen. A je to výběr doprovozený inspirativním vhledem do způsobu, jakým je na ženu nahlíženo přes propast věků.
Tizian, Nymfa a ovčák (1570/75) – © KHM-Museumsverband
Úvaha o změnách paradigmatu začíná už u úvodních zobrazení Adama a Evy na obrazech Tiziana a Tintoreta, kde Eva tvoří jen první část rébusu ženství v kontrastu s pannou Marií. Tam, kde je Eva pojímána jako hříšná pokušitelka, je Marie symbolem životodárného mateřství.
A probíhající výstava ve vídeňském Uměleckoprůmyslovém muzeu vede prostřednictvím promyšlených komentářů u jednotlivých obrazů tento dialog v plné škále. Od pojetí ženy v 16. století v Benátkách až po současnost.
Tizian, Dívka v kožešině (1534-36) – © KHM-Museumsverband
Ženy, které výstava s titulem „Titian“ představuje, se pohybují od portrétů dívek z těch nejvyšších vrstev přes mýtické dívky z biblických a starořeckých příběhů až po dobové kurtizány, z nichž některé prosluly jako básnířky a výrazné propojovatelky společenského života.
Na jedné straně výstavy tak sledujete bolestný osud ctnostné Lukrécie, která vlastní sebevraždou uchránila čest svoji i svého manžela. Na straně druhé čtete pozoruhodný příběh Veroniky Franco, nejslavnější básnířky pozdně renesančních Benátek, která měla jako kurtizána kontakty na ta nejvyšší patra politiky – k jejím klientům patřil i budoucí král Francie Jindřich III.
Setkáte se tu stejně tak s kající se Marií Magdalenou jako s nesmlouvavou Salome. Krásná Venuše si na jednom obraze získává srdce bojechtivého Marse, aby na jiném očekávala chmurný osud Adonise, do něhož se zamilovala později. A Mars to prostě nemohl jen tak nechat být a svého soka v lásce proto nechal rozervat divočáky na krvavé cáry.
Zajímavé věci se dějí i v sekci párů, kde benátští mistři vyobrazovali rozličné vztahy mužů a žen. Komentář k obrazům se mnohde nese v úrovni úvah: dívkám a ženám, které byly ve vztahu k mužům na obraze jindy chápány jako kurtizány, se tu nabízí rehabilitace ve formě hypotéz, že mohlo jít stejně tak o novomanželky.
Jacopo Tintoretto, Susanna in the bath (Susanna při koupeli) (1555/56) – © KHM-Museumsverband
Interpretace nabízí obě z variant a na výstavě se nevyhnete mnohdy bouřlivým debatám, jež se tu odehrávají přímo na místě před mnoha obrazy – samozřejmě šeptem, protože jsme stále v galerii.
Doplňme doporučení: o výstavu je takový zájem, že se vyplatí vaše časové okno pro vstup do Kunsthistorisches Museum Wien objednat přes webový formulář předem. Stejně tak nadále platí, že pro vstup do Rakouska je vyžadován PCR test, a to i v případě, že máte platnou vakcinaci.
Bartolomeo Veneto, idealistické vyobrazení mladé dámy jako Flory (okolo roku 1520) – © Städel Museum
