Šéfem sítě reprodukčních klinik a zdravotnických zařízení se Francisco Lobbosco stal poté, co měl se svou manželkou špatnou zkušenost s umělým oplodněním. To mu pomohlo pochopit proces, jímž si v této citlivé otázce procházejí pacienti. A ví, co je třeba zlepšit. Zdá se, že jeho recept na úspěch funguje.
Společnost FutureLife je rychle rostoucí firma působící v perspektivní oblasti medicíny. Svou síť reprodukčních klinik rozšiřuje po celé Evropě. Jak vysvětluje generální ředitel Francisco Lobbosco, povědomí o zachování plodnosti roste a ze Západu k nám přichází módní vlna stále častějšího zmrazování vajíček a spermií.
V současnosti firma sdružuje více než čtyřicet reprodukčních klinik ve dvanácti zemích světa a zaměstnává přes patnáct set odborníků. Společně provádějí více než pětapadesát tisíc léčebných cyklů umělého oplodnění ročně. Díky nim se na svět dostane nové dítě každých padesát šest minut.
Máte více než patnáct let manažerských zkušeností na různých pozicích. Na tu nejnovější, CEO společnosti FutureLife, jste ale nepřišel z odvětví asistované reprodukce. Jak se na nové pozici cítíte?
Začnu nejdříve svými pracovními zkušenostmi z minulosti. Na současnou pozici jsem nastoupil v dubnu 2023. Předtím jsem pracoval pro společnost Mars, která je známá hlavně jako výrobce čokoládových tyčinek, ale má také veterinární kliniky. V nich jsem byl provozním ředitelem.
Ještě dříve jsem ale deset let pracoval v maloobchodě s optikou Grand Vision, která působila ve třiačtyřiceti zemích. Byl jsem na finančním oddělení, prošel jsem pozicemi v rozvoji podnikání a managementu. Tam jsem začal být manažerem.
Předtím jsem pracoval pro Nike, pokrývajíc regiony jako Izrael a střední Evropu, střední a východní Evropu, západní Evropu a EMEA. Začínal jsem jako bankéř v Argentině, kde jsem se také narodil. Studoval jsem ekonomii, bankovnictví pro mě bylo logickou volbou.
Proč jste z bankovnictví odešel?
Práce v bance mě nebavila. Uvažoval jsem, jak změnit práci, aniž by na mě byli rodiče naštvaní. Rozhodl jsem se získat titul MBA a studium mě zavedlo do Německa a Evropy. Právě v Německu jsem po studiu nastoupil do Nike.
A jak jste se dostal k umělému oplodnění?
Nebyl jsem tedy součástí IVF sektoru (in vitro fertilization, umělé oplodnění, pozn. red.). S manželkou však máme k tématu osobní vztah. Máme tři krásné děti, které nepřišly na svět umělým oplodněním, ale absolvovali jsme cykly s umělým oplodněním ve Spojeném království, které nakonec selhaly. Měli jsme tedy osobní zkušenost.
Když z FutureLife zjišťovali, jestli mám zájem o pozici ředitele, byl jsem nadšený. S manželkou jsme si řekli, že bychom možná měli celou oblast prozkoumat trochu víc. V době, kdy mi dali nabídku, jsme si se ženou byli jistí, že je to správná věc.
Takže osobní zkušenost vás přesvědčila, že chcete být součástí tohoto světa?
Ano, je to tak. Když jsem nastoupil, měl jsem proslov před týmem. Řekl jsem, že nevím, jaká je dobrá zkušenost s umělým oplodněním, ale vím o té špatné a jsem tady proto, abych to změnil.
Proč byla vaše zkušenost špatná?
V první řadě je velmi důležité, že to nebylo ani na jedné ze tří klinik, které má FutureLife ve Spojeném království. Výrazně tam chyběla personalizovaná léčba. Plodnost je velmi osobní záležitost, musíte být velmi empatičtí vůči pacientům, procházejí emočně náročným obdobím.
Je to jako na horské dráze. Jako personál to musíte správně pochopit. To znamená, že pokud pacientovi řeknete, že mu zavoláte ve čtyři s výsledky testů, raději to udělejte, protože telefonát očekává už dva dny. Pokud mu nezavoláte, propadne panice.
To asi není dobře…
Pokud čeká na výsledky a lékař mu nezavolá, je to špatné. Začne se svých výsledků domáhat. Přesně to se stalo i nám. Protože se nám neozvali, musela tam manželka volat. Jejich první odpověď byla, abychom počkali, protože takové jméno neznají, a ptali se na číslo pacienta. Byla tam naprostá absence personalizované léčby. Naštěstí FutureLife má k pacientům velmi silný vztah.
Foto Ondřej Pýcha / Forbes SK
Když jste měl poprvé možnost podívat se blíže na čísla, viděl jste v nich potenciál k růstu?
Podíval jsem se na dvě věci. Nejsem lékař, ale zajímal jsem se o míru úspěšnosti klinik. FutureLife od začátku kupoval jen velmi dobré kliniky z lékařského hlediska.
Mít ve společnosti kliniku se špatnou pověstí bylo pro mě nepředstavitelné. Všechny naše kliniky jsou na prvním nebo druhém místě z hlediska úspěšnosti na každém z trhů, na kterých působíme. To je velmi důležité.
Druhá věc jsou finance. Když provozujete několik zařízení na různých místech, vždy máte deset až patnáct procent klinik nebo prodejen, které jsou ztrátové a musíte je dostat z červených čísel. To nebyl případ FutureLife, protože každá jedna z klinik, které jsme měli, byla finančně zdravá. A tak mým mandátem bylo vytvořit z klinik jednu skupinu, protože fungovaly izolovaně.
To byla výzva: jak využít značku FutureLife a vytvořit synergie.
Tržby za rok 2023 překročily v přepočtu sedm miliard korun. Jaké očekáváte za rok 2024?
O číslech nemohu příliš mluvit, zůstávají důvěrné. Mohu však říct, že jsme velmi spokojeni s výsledky, kterých jsme dosáhli. Údaj z roku 2023 je pro rok 2024 už neaktuální a jsme mnohem dál.
FutureLife zahrnuje kliniky asistované reprodukce, laboratoře Gennet a dvě polikliniky. Která z těchto entit je největší z hlediska tržeb?
Když jsem nastoupil na pozici ředitele, součástí firmy byly různé segmenty, které také zmiňujete – nemocniční, laboratorní a IVF segment. Věnujeme se i dalším oblastem, ty jsou však menší. V době, kdy jsem převzal vedení, byl nemocniční segment velkou součástí našeho podnikání, ale poté jsme začali intenzivně rozvíjet právě IVF oblast.
Byla to velmi jasná strategie nastavená během mých prvních tří měsíců. Chtěli jsme pokračovat v investování do nových klinik. Nemocnice, které máme v Česku, jsou významným přispěvatelem k našim hospodářským výsledkům, ale od chvíle, kdy jsme se rozhodli více investovat do IVF, jejich podíl na tržbách postupně klesá.
Nedávno jste získali kliniku asistované reprodukce ve Spojeném království a v Rumunsku. Zaměřujete se primárně na evropský trh?
Vždy jsme věděli, že chceme rozšířit naše portfolio o kvalitní kliniky. Díky práci, kterou jsme udělali za první rok a půl, jsme připraveni expanzi realizovat, a proto jsme vytvořili interní tým fúzí a akvizic. Vybudovali jsme ho od nuly a funguje teprve od září 2023.
V poslední době máme velmi silnou sérii obchodů a další jsou před námi. Realizovány budou v průběhu prvního čtvrtletí. V tuto chvíli se díváme jen na Evropu. Myslíme si, že v Evropě jsou velmi kvalitní kliniky, které chceme mít v portfoliu FutureLife. V tuto chvíli pro nás nemá smysl expandovat jinam.
V Evropě jste vyrostli počtem klinik na druhou největší síť. Jak daleko je před vámi jednička?
Vždy říkám to samé: pro mě není nejdůležitější být největší. Vysvětlím to na příkladu. Předloni jsme zavedli koncept „sweet spot“. Je to soubor požadavků, které musí klinika splňovat, aby měla pro nás potenciál na akvizici. Když jsme tento filtr zavedli, počet potenciálních klinik se zúžil.
Jednoduše nepotřebujeme být největší co do počtu klinik, určitě však chceme být nejlepší, co se týče úspěšnosti klinik. Chceme, aby každá klinika byla stejně dobrá.
Počtem klinik jsme v Evropě na druhém místě, počtem cyklů umělého oplodnění jsme na prvním nebo druhém místě. Není to přesně definováno. Chceme být nezpochybnitelnou jedničkou, pokud jde o kvalitu medicíny.
Zavedli jsme soubor požadavků, které musí klinika splňovat, aby měla pro nás potenciál na akvizici. Jednoduše, nepotřebujeme být největší.
Máte v plánu dělat akvizice i mimo Evropu?
Nezavíráme dveře další expanze mimo Evropu, jen nevíme, kdy nebo zda vůbec se to stane. V současnosti jsme ale velmi spokojeni s potenciálními cíli, které v Evropě máme.
V portfoliu máte i dvě kliniky na Slovensku. Plánujete získat další?
Trh na Slovensku je velmi roztříštěný. Je zde více zařízení, které nabízejí IVF služby. Odbornost každého místa však může být jiná. V Bratislavě i v Martině jsme velmi hrdí na kvalitu lékařů i laboratoří.
V posledních letech jsme hodně investovali do školení embryologů. Často přesouváme lidi mezi Slovenskem a Českem. Jedním i druhým směrem, abychom byli fér. A zda je to dost, nebo ne, to se rozhodne pravděpodobně v průběhu roku 2025.
Momentálně jsme spokojeni s tím, co nabízíme. Je však pravda, že na Slovensko jezdí množství zahraničních pacientů, do Bratislavy zejména z Maďarska. Bratislava je u nich velmi oblíbená.
foto Ondřej Pýcha
Proč právě lidé z Maďarska? Je to kvůli politice?
Myslím si, že trh v Maďarsku je komplikovaný. Nemáte soukromé kliniky, je tam dlouhá čekací listina. Víte, když chcete dítě, chcete ho hned. Kliniky jako ta v Bratislavě či v Brně jsou mezi Maďary velmi oblíbené.
Jaká je kapacita kliniky v Bratislavě?
V Bratislavě momentálně nemáme kapacitní omezení. U IVF je obecně velmi těžké určit kapacitní omezení, protože jde jen o to, abyste najali nového lékaře. Jednotlivé naše kliniky spolupracují navzájem. Přesouváme lékaře a embryology z jednoho místa na druhé podle poptávky.
Kapacita se rozšiřuje, když ji potřebujeme, a zmenšuje, když ji nepotřebujeme. Lékaře posíláme také z Bratislavy, Brna a Ostravy. V roce 2024 jsme v Bratislavě zdvojnásobili počet cyklů oproti roku 2023. Umíme se přizpůsobit poptávce.
Chodí k vám i lidé jiné národnosti? Například v minulosti jezdili Britové na Slovensko za levnějšími službami. Platí to i pro umělé oplodnění?
V našem oboru tomu říkáme fertility tourism. Nejde výhradně o Bratislavu, mnoho Britů cestuje také do Česka či do Španělska. Důvodem je nižší cena. Na našich klinikách zde najdou stejnou úroveň služeb za mnohem nižší cenu.
Úspěšnost je stejná, dokonce i vyšší. Máme dvě kliniky i v Londýně. Mají jednu z nejlepších úspěšností ve skupině, ale ne každý si může dovolit londýnské ceny. Cestování za umělým oplodněním je velmi běžné.
Můžete říct, jaké jsou rozdíly v cenách na Slovensku a ve Spojeném království?
Je to veřejná informace. Hodně samozřejmě záleží na tom, jakou léčbu potřebujete. Mluvíme ale například o ceně na úrovni v přepočtu tří set tisíc korun ve Spojeném království oproti sto tisícům korun na Slovensku. Rozdíl je výrazný. Žijeme ve světě, kde i pohlavní buňky mohou cestovat. Nemusíte tedy cestovat často.
Nabízíte služby jako mimotělní oplodnění, preventivní zmrazení vlastních zdravých vajíček nebo spermií či dárcovský program – léčbu darovanými vajíčky. Můžete o nich říct víc?
V první řadě jde o konvenční IVF. Používají se vaše vlastní pohlavní buňky, dochází k oplodnění a následné implantaci embrya.
Pak je tu dárcovské IVF, kdy žena možná z důvodu vyššího věku nebo přirozených příčin nemá dostatek vajíček nebo jejich kvalita není dostatečná. Mluvíme zde většinou o věku nad čtyřicet let. Když k tomu dojde, je klíčový právě dárce.
Platí to stejně pro ženy i pro muže. Často je potřeba i dárcovství spermií v případě špatné kvality spermií. V mnoha případech mění trh legislativa. Existují i země, kde je to povolené pro lesbické páry či svobodné ženy.
A preventivní zmrazení vajíček, takzvaný social freezing?
Pak je tu uchování plodnosti. Social freezing je součástí tohoto konceptu. Ženy se rozhodují pro zmrazení vajíček například tehdy, když ještě nechtějí zakládat rodinu. Může jít i o pár, který v dané době ještě nechce dítě, ale uvažuje o něm v budoucnu.
Kvalita a množství vajíček se liší podle věku. Zmrazení vajíček tedy slouží k budoucímu oplodnění. Ve světě uchování plodnosti existují i onkologické důvody. Pokud vám diagnostikují rakovinu, léčba si může vybrat svou daň, a proto se pacient může rozhodnout pro zmrazení vajíček, projít léčbou a mít dítě později.
Je to fascinující vlna nového myšlení. Ve Spojených státech například zažili vlnu, kdy se lidé rozhodovali pro zmrazení vajíček či spermií. Postupně to přichází i do Evropy, ale jsou vidět rozdíly. V západní Evropě je to populárnější než ve východní. Počet žádostí od žen neustále roste.
Je zmrazování vajíček a spermií trendem? Můžete uvést nějaké srovnání?
FutureLife je velmi rozmanitá skupina. Působíme ve dvanácti zemích a máme přes čtyřicet klinik. Čísla se liší podle země, stejně jako samotné kliniky, protože centrum Londýna je velmi odlišné od Bristolu, stejně jako Barcelona od Valencie.
Čím větší město, tím je tato služba populárnější. V roce 2024 jsme zvýšili počet cyklů uchování plodnosti o více než dvojnásobek oproti roku 2023 a v roce 2025 se očekává, že tento trend bude pokračovat exponenciálně.
Existuje léčba, která je momentálně na vzestupu? Četl jsem o léčbě s názvem IUI, tedy intrauterinní inseminace, podání zpracovaných spermií přímo do dutiny dělohy.
IUI je obvykle prvním krokem při léčbě neplodnosti. Je to jednodušší krok, při kterém stačí oplodnit vajíčko implementací spermie od muže. Jednoduše spermie umyjete, vyberete a implementujete. V některých zemích je povinné projít několika cykly IUI, než půjdete na IVF.
Úspěšnost IUI je v porovnání s IVF velmi malá. Někdy jsou to závody s časem a u IUI můžete jen ztrácet čas. U IUI hovoříme o úspěšnosti mezi sedmi až deseti procenty. Na druhou stranu úspěšnost IVF je v závislosti na pohlavních buňkách či věku mezi čtyřiceti až padesáti procenty. Rozdíl je významný. Je na vás, zda chcete kolem čtyřicítky trávit čas s IUI, nebo jít rovnou na IVF.
Každý druhý cyklus IVF je úspěšný?
Přesně tak. V průměru to vidíme, ale opět to závisí na stavu každého pacienta.
Jsou tyto služby hrazené zdravotními pojišťovnami?
Záleží na zemi. Každá je velmi odlišná a záleží to i na úrovni služeb. Pokud hovoříme o zachování plodnosti, ve většině zemí služba není hrazena zdravotní pojišťovnou. Pokud půjdete na léčbu IVF, ve většině zemí ji rovněž musíte zaplatit ze svého. Pokud je například potřebná procedura, při které vybereme spermii a mikroinjekčně ji vložíme do vajíčka, obvykle to platí pacient sám.
Na druhé straně PGT (preimplantační genetické testování, popisuje genetický stav embrya před jeho vložením do dělohy matky, pozn. red.) je v mnoha případech hrazeno pojišťovnou, což je fantastické. Záleží to na zemi, ale mění se to často i v rámci samotné země.
Povězme si ještě o cenách těchto služeb. Začněme samotným IVF.
V průměru stojí jeden cyklus v přepočtu asi devadesát tisíc. Služba social freezing je to o něco levnější, protože na oplodnění embrya nejsou potřebné práce v laboratoři, ale stále musíte projít stimulací a odběrem vajíček. Hovoříme asi o částce v přepočtu od dvaašedesáti tisíc korun do 125 tisíc korun v závislosti na trhu.
Myslíte si, že úspěšnost IVF už dosáhla vrcholu, nebo se může v budoucnu ještě zlepšit?
Určitě se zlepší. Před deseti lety byla mnohem nižší než nyní. Určitě se ještě jako sektor posuneme vpřed. Naše míry úspěšnosti budou harmonizovány na více klinikách a budou se zlepšovat. Úroveň vybavení a technologií, které máme, například umělá inteligence, nám pomáhají zlepšovat úspěšnost. Také si myslím, že rozdíly mezi jednotlivými klinikami se v budoucnu ztratí.
Kdy by vaši budoucí klienti měli začít přemýšlet o první návštěvě reprodukční kliniky?
V první řadě jde o diskusi s gynekologem o tom, kde se momentálně nacházíte v celém procesu a jak dlouho jste se o dítě snažili přirozenou cestou. Jsou lidé, kteří přijdou s tím, že téměř nemají sex, mají dvaadvacet let a chtějí IVF. To nejsou pacienti pro nás.
Jsou pacienti, kteří se snaží deset let bez přestávky a blíží se k věku třicet pět let. To je pacient pro nás. Ale vždy je to na zvážení gynekologa. Může existovat více diagnóz u mužů i u žen, které neplodnost způsobují, a v takovém případě je nutné vést rozhovor.
Pokud se pár snaží o dítě a pokouší se o něj jeden rok, je to čas, kdy by měl přijít na kliniku?
To záleží na věku ženy. Neexistuje obecné pravidlo. Záleží to na více faktorech, které musí posoudit odborník.
V portfoliu máte i zařízení na gastroprocedury a kliniky plastické chirurgie. Plánujete je rozšiřovat nebo se soustřeďujete na reprodukční byznys?
Jde o důležitou součást FutureLife. Dvě nemocnice v České republice jsou pro nás velmi důležité a v blízké budoucnosti budeme pokračovat v rozšiřování této péče. Poptávka převyšuje současné kapacity.
Čili FutureLife bude mít více klinik.
Ano, ale není naším krátkodobým plánem získávat nové nemocnice. Určitě chceme pokračovat v akvizicích klinik IVF, ale uvažujeme i o organickém růstu nebo o rozšíření současných kapacit v Iscare a v Sanuse.
FutureLife má i dvě nemocnice – jednu na Vysočině a jednu v Modřanech. Jaké jsou vaše plány v této oblasti? Plánujete získat další nemocnici?
Momentálně nechceme pokračovat v expanzi, pokud není na stole dobrá možnost. Jsme spokojeni s tím, co máme. Chceme však zvýšit kapacitu, zejména v Praze vidíme, že péče je velmi žádaná.
Jedna otázka k akcionářům: Hartenberg je většinovým vlastníkem a minoritní podíl vlastní i CVC Capital Partners. Kdo vlastní zbytek akcií?
To je důvěrná informace.
foto Ondřej Pýcha
V našem regionu a pravděpodobně i ve světě je zdravotnický byznys jedním z nejziskovějších. Na Slovensku vlastní zdravotnická zařízení lidé z žebříčku nejbohatších. Je ziskovost v tomto segmentu nadprůměrná?
Upřímně řečeno, s mírou ziskovosti jsme spokojeni. Myslím, že se příliš neliší od jiných odvětví. Pocházím ze sektoru veterinárního zdravotnictví a maloobchodu a úroveň ziskovosti, kterou máme, není příliš odlišná od těchto odvětví.
Dá se to ještě zlepšit? Ano. Pracujeme na tom? Ano. Ale myslím si, že ziskovost společnosti v oblasti IVF je výsledkem několika aspektů. Jde o to, mít dobrou úspěšnost léčby a velmi dobrou zkušenost a spokojenost pacientů. Když máte tyto dvě věci, výsledky se dostaví.
Který region je nejziskovější?
Samozřejmě, když řídíte společnost, která působí v dvanácti zemích, budete mít kliniky, které mají velmi vysokou úroveň ziskovosti. Ta největší není ani zde v Česku, ani na Slovensku, ale v západní Evropě.
Výsledky, které máme v zemi, kde máme velmi vysokou ziskovost, nejsou pro tamní trh ničím výjimečným. Výsledky v zemi, kde máme jednociferné úrovně ziskovosti, také nejsou neobvyklé, je za tím regulace a podobné faktory.
Mojí starostí není zvyšování ziskovosti prostřednictvím kontroly nákladů, ale když jde o trh, kde lidé čekají šest až osm týdnů, aby se dostali na vyšetření k lékaři, není to v pořádku. Není to případ FutureLife, investovali jsme opravdu hodně do většího počtu lékařů. Na Slovensku to však tak bylo před rokem 2022, když jsem začínal. Přivedli jsme více lékařů a snížili počet nevyřízených pacientů.
Mnohé kliniky začaly jako malé podniky financované lékaři. Měl by však stát budovat vlastní IVF kliniky?
Je vtipné, že to zmiňujete, protože v mnoha z těchto zemí jsou veřejné nemocnice, které mají oddělení IVF, ale pacienti si obvykle vybírají soukromé. Samozřejmě, zjednodušuji, protože každá země je jiná, každé město je jiné, každá nemocnice je jiná.
Soukromé kliniky si v mnoha případech pacienti vybírají, protože úroveň služeb ve veřejných nemocnicích není dost dobrá a čekací doby jsou dlouhé. Ve Spojeném království je státní NHS. Přesto se mnoho pacientů rozhodne zaplatit stovky tisíc za cyklus na soukromé klinice. Nechtějí čekat devět měsíců, když jim tikají biologické hodiny. Čas je důležitý faktor. Čím déle čekáte, tím nižší je šance na úspěch.
Plodnost je stále větší problém. Je možné, že v budoucnu bude muset stát vytvořit vlastní kliniky pro léčbu neplodnosti?
Nemyslím si to. Existuje mnoho jiných nástrojů, jak problém řešit. Například v Rumunsku právě spustili národní program, který lidem splňujícím určité požadavky poskytuje poukázky na léčbu neplodnosti hrazenou vládou. Stimulují tím vyšší porodnost. To samé platilo minulý rok v Irsku. Zavedlo to i Česko a platí to pojišťovny. Stát má možnost silně zasáhnout prostřednictvím zdravotních pojišťoven.
Pak máte země jako Španělsko nebo Itálie, kde má vláda mnohem menší vliv. Ale kdyby chtěla, mohla by veřejnost motivovat přímo, aniž by musela vytvářet vlastní kliniky. Důležité je, aby stát vytvořil systém, který bude mít co nejlepší porodnost. Není třeba budovat vlastní kliniky, ale zdravotnický systém, který funguje nejlépe.
Největším akcionářem FutureLife je Andrej Babiš, který je pro mnohé kontroverzní osobností. Ovlivňuje to nějak váš byznys? Způsobuje to problémy?
Ne, nemá to vliv na naše podnikání. Pravdou je, že pacienti si vybírají kliniku na základě reputace, úspěšnosti a zkušeností jiných pacientů. V České republice nebo v jakékoli jiné zemi se v těchto aspektech umísťujeme velmi vysoko. Pacienta by nemělo zajímat, kdo je nebo není akcionář, pokud poskytované služby a cena za ně odpovídají trhu. Takže ne, nezpůsobuje to žádné problémy.
Jak hodnotíte spokojenost zákazníků a její vývoj?
Je to jeden z nejdůležitějších KPI. Každé ráno v pět hodin přichází na sedm set KPI na mailové adresy mého týmu. Rozdělujeme je na KPI pro tvorbu poptávky, provoz a zdravotnické KPI. Velmi důležitá je míra úspěšnosti a NPS, tedy Net Promoter Score.
Na co se ptáte?
Ptáme se například, jaká je pravděpodobnost, že konkrétní kliniku doporučíte rodině a přátelům. Máme sedm otázek, které vypovídají o cestě pacienta napříč klinikou. Důležité je, že dotazník spouštíme v okamžiku přenosu embrya. Pacient má čas odpovědět jen do okamžiku oznámení výsledku léčby, tedy dříve, než mu je oznámeno, zda byla úspěšná, nebo ne.
Nechceme ovlivňovat výsledky průzkumu, proto žena odpoví na otázku v momentě, kdy neví, zda bude těhotná, nebo ne. S výsledky jsme velmi, velmi spokojeni. Když jsme je začali měřit v roce 2023, byli jsme na 77 procentech spokojenosti. Teď jsme na úrovni 85 procent jako celá skupina. Žádná z našich společností není pod osmdesáti procenty.
Je to váš cíl?
Na začátku roku 2024 jsme si nastavili cíl, aby každá klinika přesáhla osmdesát procent. Teď jsme na čísle 85 a nastavujeme si cíl pro rok 2025.
Můžete nám říct čísla pro Slovensko a Českou republiku?
Česká republika je jedna z nejlepších. Momentálně je na úrovni 88 procent. Slovensko bylo na úrovni 86 nebo 87 procent, to jsou výborná čísla.
Spokojenost pravděpodobně souvisí také s tím, že někteří lékaři jsou v kontaktu s pacienty i roky po úspěšné léčbě. Je to tak?
Pokud vejdete do některé z našich ordinací, uvidíte je plné obrázků miminek, ale i starších dětí. Postupem času se vytvoří velmi osobní vztah. Je pravděpodobné, že pokud se vám narodí první miminko prostřednictvím IVF, přijdete opět, i když budete chtít mít druhé.
Když oplodníme embrya, doufáme, že budeme mít ještě několik dobrých embryí, abyste se mohli vrátit a mít druhé dítě. A proto vztah lékař–pacient ve většině případů pokračuje.
Ovlivnila tato práce i váš osobní život?
Pro mě to byla kombinace dvou věcí. Mám tři děti, mají pět, tři a jeden rok. Můj syn se narodil čtyři dny poté, co jsem nastoupil do FutureLife. Když se procházíte chodbami některé kliniky, vidíte páry, které pláčou štěstím, právě se dozvěděly zprávu, po které toužily. Nebo posloucháte lidi, kteří říkají, že toto je jejich poslední šance… Nebo že se jim splnil sen a už nevěřili, že budou mít dítě. Je to velmi silné.
Vždy říkám: důvod, proč jsme tu, je pomáhat lidem stát se rodiči. Mnozí naši kolegové mají osobní vztah k IVF. Je úplně normální, že je to propojeno. Každý den vidíte, že úroveň energie a nadšení je nesrovnatelná s jiným byznysem. Každé ráno ve čtyři vstávám s myšlenkou, že dnes udělám něco lépe než včera a někomu tím pomohu. Většina z nás přemýšlí stejně.
Ve čtyři?
Ano, moje denní rutina začíná ve čtyři ráno. Chci mít čas na přemýšlení. Mezi čtvrtou a šestou nevybavuji e-maily ani telefonáty. Tehdy se soustřeďuji na nejdůležitější práci. Potom si dám trénink a v sedm jsem v kanceláři.
Mám poslední otázku, možná ji znáte. Proč jste tu?
Chci se ujistit, že páry se nesetkají s tím samým zacházením, s jakým jsme měli zkušenost my s manželkou, když jsme procházeli umělým oplodněním. Naším snem bylo mít děti. Jako pár jsme prošli mnoha těžkými diskusemi a těžkými chvílemi. Vzdali jsme to. A pak, jakoby zázrakem, přišel Thomas a další dvě děti, Sophie a Oliver. Ale když vaše manželka nebo partnerka v noci pláče, je nešťastná tak, že vám řekne, že byste se s ní měl rozvést, protože vám nemůže dát děti… Jsem tu, abych to změnil.
