Nejméně uvěřitelné příběhy píše život sám. Tak jako ten o rybáři Joãovi, kterého postihla tragédie. Vůli k životu v něm dokázal probudit až tučňák, který se stal jeho opravdovým přítelem.
Jistou formu úniku potřebujeme vždy, ale mezi světovými konflikty, inflací, obavami z hřímání diktátorů i mezi napětím, jak dopadnou americké volby, ještě o něco více. U snímku Můj kamarád tučňák na to všechno skutečně zapomenete a (znovu) vám dojde, jak je člověk propojen s přírodou i zvířecí říší.
Film natočil režisér David Schurmann, který se specializuje nejen na dokumentární snímky o fauně a flóře, ale také byl jeho počin Little Secret vyslán za Brazílii na Oscary. Tentokrát spojil hraný film s realitou, kdy se nechal inspirovat událostí z roku 2011.
Tehdy rybář João Pereira De Souza na pláži nedaleko Ria de Janeira narazil na osamělého mladého tučňáka magellanského, který by bez jeho pomoci zemřel. Dostal se totiž do ropné skvrny, pod jejíž vrstvou by se jinak udusil.
João, který je paralyzován neštěstím, jež se mu přihodilo o desetiletí dříve, tučňáka vezme k sobě domů, postará se o něj, ale zvíře odmítá rybářův příbytek opustit. Po čase zase odplave ke svému hejnu, které se nachází až na pobřeží Argentiny. A i když João nevěří, že by svého kamaráda ještě kdy uviděl, tučňák DinDim, jak jej pojmenoval, se k rybáři pravidelně vrací.
„Překvapilo mě, že jde o skutečný příběh, protože mi to připadalo skoro jako pohádka, jak tučňák dokázal probudit tolik lásky u osamělého rybáře, který se uzavíral před světem. Bylo to krásné a dojemné čtení. Mám pocit, že opravdu potřebujeme více příběhů, jako je tento, příběhů, které jsou dojemné, vtipné a velmi lidské,“ řekl Jean Reno.
Ten zprvu neměl tušení, jak bude se svým zvířecím kolegou na place fungovat. V roli DinDima se nakonec vystřídalo celkem deset opeřenců, jejich jména pak uvidíte v závěrečných titulcích.
Všichni pocházeli z brazilské Ubatuby. Takže když se některému z tučňáků zrovna nechtělo vykonávat činnost požadovanou pro danou scénu, jiný tučňák ho zastoupil.
Když se Reno poprvé dotkl jednoho z oné desítky tučňáků, kteří si zahráli DinDima, bylo to pro něj zjevení. „K tučňákům se musíte přibližovat velmi pomalu a opatrně, dokud vás nepoznají. Nejvíce vás na první pohled překvapí, že když se jich dotknete, jsou tak vřelí, skoro jako člověk, jako mládě,“ nechal se slyšet legendární francouzský herec.
Kromě výkonu ústředních protagonistů je nutné vyzdvihnout práci scenáristek Kristen Lazarian a Pauliny Lagudi, které z dojemné, ale základní story dokázaly vystavět příběh, u kterého zažijete smích i pláč, ale nikoli trapnost. Film drží pohromadě také proto, že nezabíhá k žádnému kázání o ekologických ani osobních katastrofách.
Ústředním motivem je mezidruhové přátelství s člověkem a zvířetem, kterého nejsme zvyklí vídat v roli domácího mazlíčka. Pokud jste viděli Netflixovský dokument Moje učitelka chobotnice, přesně víte, o čem je řeč.
I když je Můj kamarád tučňák rodinným filmem v tom nejlepším slova smyslu, využívá místy netypické vizuální vyprávění. Někdy vnímáme příběh z pohledu DinDima, jindy se zase kameraman Cristian Dimitrius, který se specializuje na snímání divokých zvířat, ponořil do světa tučňáků.
„Cítil jsem, že kouzlo našeho filmu bude v tom, že uvidíme Joãa, jak komunikuje s DinDimem bez kamerových triků, bezprostředně, ale na začátku jsem nevěděl, jestli je vůbec možné. Pak jsem měl to štěstí, že jsem v Argentině našel nejlepšího trenéra tučňáků na světě, Fabiana Gabelliho,“ doplňuje režisér David Schurmann.
Při závěrečných titulcích uvidíte záběry skutečného Joãa a DinDima. Nestyďte se, pokud budete plakat nebo se po odchodu z kina jen bezděčně usmívat. Můj přítel tučňák je ten film, který potřebujete vidět, když toužíte po znamení, že na naší planetě ještě není všechno ztraceno.
