Giuseppe Verdi řekl něco v tom smyslu, že si můžete klidně nechat celý vesmír, když mu necháte Itálii. Kdyby přišlo na lámaní chleba, Řím bohatě postačí.
Zapomeňte na všechny ty milé průvodce, tipy z reklam cestovek a navždy si z hlavy vymažte hrůznosti typu Tripadvisoru. Do Říma se nejezdí stát fronta na Koloseum ani se během dne tlačit před fontánou di Trevi kvůli jediné fotce. Ba ne, do Říma se jezdí léčit duši.
Budete moudří, takže si koupíte letenku na letiště Fiumicino neboli letiště Leonarda da Vinci, což je příjemná a poměrně moderní záležitost. Alternativou je Ciampino, malé a vskutku ošklivé letiště, odkud je mizerné spojení. Takže Fiumicino. Pohodlným vlakem se za 14 eur první třídou dostanete do centra Říma a nastává nejvyšší čas jít se ubytovat. Hromadnou dopravu vypusťme z hlavy, ve městě sice nefunguje Uber, ale s tamní alternativou MyTaxi se naučíte fungovat okamžitě a maximální cena je taktéž stanovena před jízdou.
O hotely v Římě nouze, pravda, není, nicméně jedním z vašich nejlepších rozhodnutí bude ubytovat se v místě s názvem Rome Cavalieri, jež jakožto Waldorf Astoria spadá pod síť Hilton. Tu možná nemusíte mít spojenou s tím nejlepším na trhu, ale vězte, že tohle je v Římě place to be. Rome Cavalieri je plný uměleckých děl, jimž byste mohli s klidem věnovat zbytek dne, ale pamatuje – čas běží, a ačkoli Řím skýtá plno pokladů za svými zdmi, největší krása čeká venku. Projděte se kolem hotelu a užijte si jeden z nádherných výhledů na město. Takto na svět shlíželi císařové.
Až se pokocháte, vytáhněte opět telefon a pomocí MyTaxi se přesuňte na místo zvané Giardino degli Aranci. Tedy pomerančová zahrada. Slyšíte tu nádheru? Pomerančová zahrada! To už zní podle názvu líbezně, nicméně pointa je v tom, že si z ní užijete naprosto bezkonkurenční západ slunce. Pečlivě si jeho čas v daný den vyhledejte, abyste viděli fascinující gradient, postupně vznikající na obloze. Západy slunce jsou z nevysvětlitelného důvodu v Římě hezčí než kdekoli jinde. Směrem k cihlové zídce na kraji zahrady, odkud se západ pozoruje, nespěchejte a užijte si průhled mezi piniemi, v němž se pyšně jako vzkaz k nebi tyčí Vatikánská bazilika.
Jakmile zapadne slunce, sejděte schody směrem do města a na Google mapách si vyhledejte Checco er Carrettiere. Do cílové destinace je to příjemná zhruba hodinová procházka, kdy většinu času jdete podél řeky Tibery. Tu od římských ulic dělí hráze, takzvané Lungotevere, které byly vybudovány po neblahých zkušenostech se záplavami na konci 19. století. Po pár set metrech máte vždy možnost sejít dolů k řece, což rozhodně udělejte, abyste si město užili i z jiné perspektivy. Jak obloha tmavne, Řím se začíná rozsvěcet a získává zcela jiný, intimní charakter.
Čas večeře – jste v Checco er Carettiere. Ne, tohle místo vás na první pohled neuchvátí a popravdě věřím, že byste jej bez mrknutí oka přešli. Na pošetilém Tripadvisoru, kde své názory sdílí každý moula, má navíc 3,5 hvězdičky z pěti. Vězte však, že jde o tradiční rodinný podnik, kde dost možná ochutnáte nejlepší pastu svého života, což potvrdilo několik světaznalých lidí, které jsem tam poslal. Když byli navíc před rokem michelinští šéfkuchaři z celého světa tázáni, kde jsou v Římě nejlepší těstoviny, Checco er Carettiere bylo jedním z devíti míst, která doporučili. Šlo též o jeden z nejoblíbenějších podniků Federica Felliniho, budiž mu věčná sláva!
Z menu jděte po totální místní klasice, kterou v Česku zástupy kuchtíků tak rády przní, tedy carbonara a amatriciana. Nezapomeňte požádat o vinný lístek, který svou formou – s papíry nasoukanými v euroobalech – opět nezaujme, ale uvnitř nabízí italskou pohádku. Už za 40 eur si tam vyberete parádní barbaresco, důstojného partnera pro večeři, ale můžete směle stoupat i výš. Jestli vám zbude prostor na dezert, všechna čest.
Na snídani po italsku zapomeňte a vydejte se do Terme di Caracalla, tedy do Caracallových lázní. Tahle opomíjená památka vám připomene velikost starověkého Říma, aniž byste se, jako u populárnějších atrakcí, museli tlačit mezi hromadou lidí. Spíše tu nikdo nebude. Marcus Aurelius Antoninus Augustus, známý jako Caracalla, byl panovníkem, za jehož vlády bylo na lázních odvedeno nejvíce práce. Ve své době se prý komplex, vybudovaný mezi lety 212 a 216, označoval za jeden ze sedmi římských divů.
Nejvyšší čas něco sníst. Vaší cílovou destinací je Piccolo Buco, příznačně malinká, ale dost možná nejlepší pizzerie ve městě. Těsto odpočívá 48 hodin za přísně hlídané teploty a je výsledkem čtyř různých mouk Mulino Marino, což je pojem a nejstarší mlýn v kraji Langhe. K tomu se přidá organická sůl z Bretaně, římská voda, čerstvý kvásek, olivový olej a to vše se se špičkovými ingrediencemi spojí v božský celek v peci z roku 1916. Každá pizza v Piccolo Buco má k sobě doporučený specifický olivový olej na dochucení, takhle vážně to tady berou.
Fontana dell’Acqua Paola, jinými slovy Il Fontanone, je místem, kam budete pokračovat. Tato impozantní fontána, dle mého názoru násobně větší zážitek než di Trevi (která mimochodem vznikla až později), je místem z úvodní scény ze Sorrentinovy Velké nádhery. Tady, při pohledu na Řím, se čínský turista složil k zemi. Il Fontanone se totiž nachází na Janiculu, jednom z místních pahorků, čili opět skýtá jedinečný výhled na město. Té krásy je příliš mnoho, tak na sebe tady dávejte pozor. Nedaleko fontány je velký pomník generála Giuseppa Garibaldiho, neb v okolí se odehrály krvavé boje s francouzskými vojáky, kteří na Řím zaútočili v roce 1849. Na pomníku si mimo jiné povšimněte legendárního bojového pokřiku Roma o Morte, Řím, nebo smrt.
Směrem do města, tedy pod Garibaldim, je římská botanická zahrada, kterou jednak stojí za to vidět a také se její prohlídkou přiblížit západu slunce, který silně doporučuji pozorovat od Il Fontanone. Jakmile ta nádhera skončí, je načase opět využít MyTaxi a přesunout se na večeři. Ta bude tentokrát fancy, neb vaším místem pro druhou večeři v Římě bude Aroma, michelinská restaurace, z níž se vám naskytne nezapomenutelný pohled na Koloseum. Místo v Aromě si určitě nezapomeňte rezervovat předem a pro jistotu přijďte, pánové, v kalhotách a košili. Aroma má předepsaný určitý dress code, personál to občas důsledně vyžaduje, jindy zase turisty pustí, ale pamatujte, že Řím není vyhlášený kvalitou a vstřícností servisu.
Každopádně ochutnejte jedno z degustačních menu, která začínají někde na 130 eurech a dostanou vás do kolen. Takové tradiční cacio e pepe, do toho telecí jazyk a maliny… To jen tak někde nedostanete. Domácí sorbet, variace tří káv, poslední fotky Kolosea a můžete vyrazit na památky!
Ano, ta nejprofláklejší místa jsou jednoznačně nejlepší dávno po setmění – jednak jsou jednoduše hezčí, a navíc se kolem nich motá řádově méně lidí se selfie tyčemi. Od Aromy projdete přes Forum Romanum, svého času středobod světa, kde si opět uvědomíte monumentálnost Říma. Via dei Fori Imperiali vás dále zavede až k náměstí Piazza Venezia, jemuž dominuje Altare della Patria, chcete-li Oltář vlasti, postavený na počest sjednotitele Itálie Viktora Emmanuela II. Odtud vás už cedule zavedou sympatickým obloučkem doleva k Pantheonu a dále úzkými uličkami až k vyhledávané fontáně di Trevi. Pokud potkáte Anitu Ekberg, která vás do fontány bude lákat, zkuste ji místo toho vzít do legendárního Harry’s baru na skleničku. Zvuk píšťalky je vysoce nepříjemný a těch pár set eur minus by vás mohlo bolet.
Zbývá se jen zeptat: Co s posledním dnem? Pokud se budete držet navrženého itineráře, vězte, že nepohrdnete odpočinkem. Vyspěte se do sytosti a užijte si Rome Cavalieri, zevnitř i zvenčí. Pokud vám ještě zbývá pár volných hodin do odletu, nechte se odvézt na pohádkové místo zvané Villa Medici, které kdysi představovalo jednu z mnoha nemovitostí ultramocného rodu Medicejských. Villa Medici je pro veřejnost uzavřena, respektive se v případě zájmu ji navštívit musíte zúčastnit řízené prohlídky, a to buď v italštině, nebo ve francouzštině. Jestliže žádný z jazyků neovládáte (jako autor tohoto textu), vyberte si italskou skupinu, průvodkyně je laxnější, a tak se snadno vyvléknete ze spárů chodící Wikipedie a „omylem“ se ztratíte v přenádherných zahradách, které jsou nedílnou součástí impozantní vily. Odtud si užijete třetí a váš finální výhled na celý Řím a taky získáte lásku na celý život.
Říká se, že ty, kteří si uvědomují tragičnost života, zachraňuje umění a krása. Tragičnost života si, pravda, v těchto měsících uvědomujeme všichni, a tak je třeba léčit krásou více než kdy dříve. A proto – Roma o morte.
