Mnohokrát o sobě slyšel, že je blázen. Někdejší olympionik, reprezentant v judu a kaskadér působí mezi českými filmaři jako zjevení. Nejen proto, že měří dva metry – Petr Jákl je sám sobě producentem, režisérem, scenáristou a vším, co je na place zrovna potřeba.
I díky tomu jde teď do kin s filmem Jan Žižka. Filmem za půl miliardy korun, a tedy vůbec nejdražším, který u nás kdy vznikl.
Příběh zrodu opusu magnum, který měl Jákl v hlavě přes deset let, jsme ve Forbesu napjatě sledovali prakticky stejně dlouho. Už od počátku měl s projektem výpravné středověkého epopeje velké ambice, byť ty tehdejší jsou při dnešní znalosti skutečného rozpočtu filmu Žižka vlastně úsměvné. Od roku 2014 jsem se s Petrem Jáklem pravidelně scházela, abychom vznik jeho vysněného filmu viděli opravdu podrobně a zblízka.
Pamatuji
si naše setkání v samých počátcích tohoto projektu.
Seděli jsme v kavárně filmových studií na Barrandově a
Petr Jákl byl naprosto nadšený. Oči mu svítily. A nikdo, nikdo
tehdy nevěřil, že bude vůbec schopen natočit výpravný epos o
nikdy neporaženém vojevůdci. Taky jsem byla skeptická – hodně
skeptická – když mi popisoval svoji vizi.
Ale
sledovat Petra Jákla, jeho zarputilost, tvrdohlavost, pracovitost,
schopnost splnit zdánlivě jakkoli nesplnitelné zadání, které
si vysnil, to bylo prostě fascinující. Během následujících
pěti let jsme se proto viděli a slyšeli mockrát. Sledovala jsem
jeho vzestupy, úspěchy i pády. Bylo jich nemálo.
Jákl, ten mnohde vysmívaný kaskadér, samouk, z malého projektu postupně budoval dílo, které v českém prostředí nemá obdoby, a na které coby scenárista, režisér a producent v jedné osobě sehnal neskutečných půl miliardy korun – a taky třeba Michaela Cainea.
Občas to s neporaženým vojevůdcem vypadalo i dost beznadějně. Mluvili jsme během těch let otevřeně o penězích i o tom, jaké je nebýt mezi lokálními filmaři a jejich kamarády zrovna v přízni.
Časosběrný článek vyšel ve Forbesu na jaře roku 2019, asi rok před původně plánovanou premiérou, a měl otevřený, trochu nejistý konec. Dnes víme, že to všechno dopadlo dobře. I když od tehdejšího článku uplynulo mimo jiné i několik vln covidové pandemie, Žižka uplynulý týden opravdu zamířil do kin.
A ať si kritika a historie bude myslet cokoliv, příběh jeho vzniku – i osobní příběh jeho tvůrce – je prostě fascinující. Posuďte sami.
Když ho ostatní kritizují nebo se mu smějí, směje se taky. V české filmové branži patří Petr Jákl už řadu let k nepřehlédnutelným postavám. Někdejší uznávaný filmový kaskadér a příležitostný herec, který se objevil v řadě prvoligových hollywoodských velkofilmů, jako byl akční xXx, Johanka z Arku, Vetřelec vs. Predátor, či třeba ve výpravném seriálu Borgia, se během uplynulých dvou dekád proměnil ve filmaře, o kterém je hodně slyšet.
Ano, je trochu svéráz. Je taky selfmademan. Dvě vlastnosti, pro úspěšný filmový byznys dost potřebné, Petru Jáklovi ale rozhodně nelze upřít.
Zanedlouho devětačtyřicetiletý Jákl umí dobře počítat. A svým filmům bezmezně věří. Sám sobě producentem, režisérem i scenáristou vytvořil Petr Jákl už několik celovečerních snímků, které někteří jeho zkušenější kolegové od samého počátku odsuzovali k debaklu. Jenže na výpravného Kajínka, inspirovaného kauzou asi nejslavnějšího českého vězně, pak přišlo do kin téměř milion lidí, a film se tak stal nejúspěšnějším českým thrillerem všech dob. Snímek s rozpočtem necelých 50 milionů korun vydělal jen v kinech přes 90 milionů, další zisk vyneslo na tehdejší dobu neuvěřitelných skoro 100 tisíc prodaných DVD.
Originální žánrový horor Ghoul, na který se kritici v Česku dívali poněkud skrz prsty, zase Jákl postupně prodal do pětadvaceti zemí světa a sbíral úspěchy v Kolumbii, Venezuele, Malajsii nebo Thajsku. Film za necelý milion dolarů vydělal několikanásobek svého rozpočtu.
Petr Jákl v sobě má zvláštní kombinaci sebevědomí, nadšení, pracovitosti a pokory, která je člověku ve finále sympatická. Rád a často se směje, o svých projektech mluví zapáleně a nadšeně a místy působí spíš jako kluk, který se těší, až si s tátou sestaví novou autodráhu, než jako filmař, kterého čeká projekt za stovky milionů korun a s oscarovým hereckým obsazením. Právě Jáklův tatínek mimochodem hraje v tomhle příběhu důležitou roli.
„Jasně že jsem občas nadšenej jako malej kluk. Takhle jsem to měl vždycky. Věci ke mně vždy nějak přišly. Já byl vždycky zvyklý hodně pracovat a hodně té práci dát. Ale vždycky mě to muselo taky bavit. Dostal jsem od našich skvělou školu a strašně mi se vším vždycky pomohli. Nesmírně jsem se toho od nich naučil, a co se práce týče, s nikým na světě nemám tak blízký vztah jako se svým tátou,“ líčí Petr Jákl, jehož otec, Petr Jákl starší, je asi nejslavnějším československým filmovým kaskadérem všech dob.
Dnes osmdesátiletý Petr Jákl starší, někdejší vrcholový sportovec, třináctinásobný mistr Československa a první český olympionik v judu, se kaskadérské profesi u filmu desítky let věnoval už za minulého režimu a krátce po revoluci založil úspěšnou společnost J. B. J. Film, kterou v branži vypracoval na naprostou špičku. Jeho služby si desítky let najímali a najímají nejen čeští filmaři, ale i přední světové filmové a televizní štáby, pokud se chystají točit v Evropě. A nejenom tam.
Mladý Petr Jákl se od otce vždycky rychle učil. „Žil jsem v tom od dětství. A v mládí mě tátova práce začala fascinovat ještě víc. Od roku 1992, kdy táta svou firmu založil, jsem se s ním účastnil řady jeho projektů a hodně jsem se učil, odkoukával. Táta byl skvělý učitel. Já chtěl vždycky umět všechno. Správně padat, lítat vzduchem, utíkat mezi vybuchujícími granáty, umírat nebo správně hořet. Asi i proto dokážu být pro všechno tak zapálenej!“ směje se Jákl mladší.
Naučil se ale i další věc. Shánět peníze. Jednat se sponzory, investory, partnery. Nestydět se prodat projekt, jemuž člověk věří. „I když budete nejdřív třeba za naivního blbce, je důležité se prostě nestydět. Na tom, že je člověk pro něco nadšený a něčemu věří, i když si občas rozbije čumák, není nic špatného. Všechno je lepší než sedět, kňourat a čekat někde v koutě. Víte, kolikrát jsem se v životě rozsekal? Ve všech významech toho slova!“ směje se Jákl, když vzpomíná na své začátky.
„S tátou jsem často obcházel jeho jednání, která se sponzory míval, naučil jsem se s nimi pracovat. Naučil jsem se, jak se jedná o penězích s velkými nadnárodními firmami, a především to, jak svůj projekt prezentovat,“ popisuje. Když po olympijských hrách v Sydney ukončil kariéru vrcholového judisty, zapojil se mladý Petr Jákl naplno do otcova filmového byznysu.
Foto Stanislav Honzík
Vysoký svalnatý kaskadér se zahraničním produkcím líbil. Ostatně už v roce 1998 si mladého Petra Jákla při natáčení filmu Johanka z Arku s Millou Jovovich, které probíhalo v Česku, všiml francouzský režisér Luc Besson. Nabídl mu pomoc, ale pouze pod podmínkou, že se naučí dobře anglicky.
„Besson mi po skončení natáčení zavolal domů na pevnou linku. Chvíli jsem jeho angličtinu poslouchal a pak jsem mu česky řekl, ať si nechá ty blbý fóry, že mě na to nedostane. Snažil se dál mluvit anglicky, ale já na něj dál mluvil česky, protože jsem si byl jistý, že mi domů takový režisér určitě volat nemůže a že je to některý z kamarádů, co se snaží si ze mě vystřelit. Poslal jsem ho do háje a zavěsil jsem,“ směje se Jákl.
Obratem mu volala filmová překladatelka, jestli se nezbláznil. „Chvíli jsem podezříval i ji, že ji ukecali moji kamarádi, aby si ze mě vystřelili, ale pak jsem pochopil, že to není vtip. Omluvil jsem se mu a začal dřít angličtinu,“ dodává.
Pak přišly role ve filmech Česká spojka s Anthonym Hopkinsem, a především xXx s Vinem Dieselem a Samuelem L. Jacksonem, režírovaný hollywoodským režisérem akčních filmů Robem Cohenem, který měl v té době na kontě už i první film ze série Rychle a zběsile.
„Po castingu na xXx mi zavolal režisér Rob Cohen, aby mi osobně oznámil, že jsem tu roli dostal a že mě zve spolu s dalšími herci na večeři. Protože historka s Lucem Bessonem se mezi mými kamarády od filmu tradovala, opět jsem si myslel, že si ze mě chtějí vystřelit. Pravděpodobnost, že by mi volal přímo režisér, byla minimální, a tak jsem se začal vyptávat,“ vzpomíná.
Nevěřil, že mu volá sám Rob Cohen. „Tím jsem ho celkem naštval. Nechtělo se mi prostě věřit, že se mi děje to samé už podruhé. Byl jsem stále přesvědčený, že jde o vtip kamarádů. Ale nedalo mi to a šel jsem se do té restaurace pro jistotu podívat. Když jsem v ní uviděl Vina Diesela, málem jsem omdlel hrůzou. Celý večer jsem se Cohenovi omlouval a vyprávěl mu historku s Lucem Bessonem. Všemu se zasmál a později jsme se stali velmi dobrými kamarády,“ popisuje Jákl.
Cohen pak pozval Petra na premiéru do Ameriky a na další natáčení. Tehdy odkoukal, jak to na skutečně profesionálním place chodí – a jak se dělají velké filmy. Vydělané peníze vrazil do dalšího studia angličtiny, kterou zlepšil na takřka profesionální úroveň, a zaplatil si v Americe i kurzy psaní scénářů.
„Vždycky mě strašně bavilo číst scénáře. V Americe se k nim přistupuje úplně jinak než v Česku. Bavilo mě učit se řemeslo. Jak natočit opravdu dobrý biják, který se bude v kině líbit. To tam vážně strašně dobře umějí a já se pokusil využít ten čas, který jsem tam dostal, na sto procent,“ popisuje muž, který se po svém návratu do Česka rozhodl věnovat filmu naplno – a to i jako tvůrce, scenárista a režisér.
Fascinoval ho příběh Jiřího Kajínka a jeho útěku z Mírova. Látku, které se ostatní tvůrci z různých důvodů báli a na které Petr Jákl pracoval přes pět let, vytěžil na maximum. Film se stal kasovním trhákem roku 2010 a Jáklovi otevřel cestu k dalším projektům.
Trajektorie byla vždycky podobná. Jákl sám sehnal potřebné peníze, natočil za velké pozornosti médií film, nad kterým kritici a kolegové mávli rukou, ale lidé vyrazili do kina a Jákl film dovedl úspěšně prodat i na zahraniční trhy. Ostatně i na horor Ghoul přitáhl do kin v Česku 130 tisíc lidí a v kinech na tržbách vydělal 17 milionů korun.
Násobně úspěšnější byl Ghoul ve světě, zejména v regionech, kde se hororový žánr těší zvláštní oblibě, jako je Indonésie nebo Latinská Amerika. „Věděl jsem vždy, že je podstatné nešetřit na důležitých místech. Neváhal jsem zaplatit si zahraničního manažera, sales agenta, kvalitní distribuci, uhradit projekce pro odborníky z oboru,“ vypráví Jákl.
„To je zejména v regionech, které našinec tak dobře nezná, klíčové. Člověk prostě nesmí být líný a ani lakomý. Ve chvíli, kdy skončí vaše práce jako filmaře a režiséra, začíná vaše práce jako producenta a distributora, který potřebuje, aby se film taky rentoval,“ připomíná.
„Když to vidím z dnešního pohledu, vždycky se mi tenhle přístup vyplatil. Každý další projekt mě posunul k dalším lidem, k dalším zahraničním tvůrcům, dalším distributorům, jejichž jména se mi do budoucna vždycky nějakým způsobem hodila. Například zrovna pro Roba Cohena jsem zařídil projekci Ghoula v Los Angeles. Film se mu moc líbil, pomohl mi ho sestříhat a stal se jeho výkonným producentem, což mezinárodní distribuci filmu taky dost pomohlo,“ přiznává Jákl.
Podobným způsobem prý zaujal i Cassiana Elwese, původem britského producenta, který stojí za ceněnou hollywoodskou koprodukcí Komorník s oscarovým hercem Forestem Whitakerem, dramatem Reportér nebo filmem Královna pouště s Nicol Kidman a Robertem Pattinsonem. Elwesovi se líbil Kajínek i Ghoul, zaujal ho prý poměr „ceny a výkonu“ – z hollywoodského pohledu směšného rozpočtu, výsledku na plátně a Jáklovy produkční všestrannosti.
Když pak Petr Jákl začal přemýšlet o Žižkovi, na setkání s Elwesem si vzpomněl. „Cassianovi jsem tehdy vysvětlil svůj záměr, předložil mu strukturu investice a poslal scénář. A pak jsem čekal.“ Elwes si scénář k Žižkovi přečetl za jediný den – a oba muži si, pro Jákla zcela nečekaně, plácli. Jáklův vysněný film, výpravná středověká dobovka o nikdy neporaženém vojevůdci, začal získávat konkrétní obrysy. Ale to byl jenom začátek.
Léto 2014
Ve Forbesu sledujeme Petra Jákla už dlouho, výsledky jeho předchozích projektů vyžadují respekt, i když člověk kouká třeba jen na čísla. Víme, že Jákl má nepochybný obchodní talent a zápal, jaký se ve filmové branži v Česku vidí málo. Víme, že jde do každého svého projektu naplno. Ano, trochu jako buldozer.
Víme také, že nerad vyhazuje peníze za zbytečný luxus, a naopak je ochotně vráží tam, kde mu to dává smysl. Víme, že si nic nedělá z toho, když ho někdo v české filmové branži kritizuje. „Je mi to fuk. Každá kritika je vlastně vítaná. Tak jsem to měl vždycky. Čím víc se o vašem projektu mluví, čím víc se kritizuje a polemizuje, tím víc lidí se často přijde podívat. Takovou zkušenost jsem udělal u Kajínka. Člověk se nesmí moc zabývat kritikou, brzdila by ho v tom, co chce sám dělat,“ popisuje v jeden slunečný červencový den, kdy se scházíme na první rozhovor o jeho novém, vysněném projektu.
Když slyším, že jde o Jana Žižku, trochu mi zaskočí. Petr má první verze scénáře, oslovuje první partnery, shání hvězdy, které do svého filmu chce. „Bude to běh na dlouhou trať, už teď jsem v tom skoro tři roky, “ povídá. Vůbec si tehdy nedovedu představit, jak dlouhá ta trať ještě bude. Vím, že jde o story, kterou bych chtěla napsat. I nás ale čeká trpělivost.
Srpen 2015
Petr Jákl mi píše, nabízí mi popovídat si o novinkách okolo Jana Žižky. V mezidobí připravuje koprodukci dalšího filmu, získal další peníze, sbírá pro Žižku další partnery. Ohromuje mě, když mluví o plánovaném rozpočtu: minimálně 300 milionů korun. Tolik naposledy stála Jakubiskova Bathory. „Stojí tolik vozová hradba?“ přemýšlím pro sebe.
Petr Jákl zmiňuje, že přes své americké spolupracovníky zkouší oslovovat ty největší hvězdy, pracuje na scénáři. A prý se už rýsují konkrétní jména. „Na někoho z nich si ale budu muset počkat. Já ale vydržím čekat tak dlouho, jak jen bude třeba.“
15. prosince 2016
S Petrem Jáklem se scházím na Barrandově v areálu filmových ateliérů, kde má také kancelář. Jdeme dolů do zdejší kavárny. Objednáváme si květákovou polévku z poledního menu, ale donesou nám hráškový krém. „Taky dobrý, ne?“ krčí Jákl rameny a dává se bez mrknutí oka do jídla. Takhle to má se vším.
„Občas něco nedopadne přesně tak, jak jste třeba očekávali, což ale přece neznamená, že je to ve výsledku horší. Já jsem si zvykl, že se věci někdy mění za pochodu,“ říká. Má pravdu, polévka je dobrá. Petr poprvé mluví o tom, že by Žižka mohl stát půl miliardy. A je ohledně svého vysněného projektu už mnohem konkrétnější. Scénář má už víc než pět verzí, navzájem prý naprosto odlišných. Spolupracuje s odborníky i historiky.
„U Žižky jde o to, že to chci udělat zároveň pro Čechy a zároveň pro celý svět. Počítám, že v Česku každý ví, kdo byl Jan Žižka. Ale musím vycházet i z toho, že lidi v zahraničí vůbec ne, ani co bylo husitství. Ta story musí fungovat sama o sobě. Musel jsem scénář mnohokrát předělat, protože některé ty věci pořád nebyly pochopitelné, dal jsem v tomhle směru i na názor svých amerických poradců. Chci, aby to dávalo smysl všude na světě,“ vysvětluje.
V barrandovském fundusu našel spoustu rekvizit, zřejmě ještě z husitských filmů Otakara Vávry z padesátých let. Něco prý půjde využít, ale většinu bude třeba nově vyrobit. Zbraně, vozy, kostýmy. „Chci, aby to bylo trochu víc cool. Husiti jsou v mém pojetí něco jako Vikingové, prostě bojovníci, nebojácní, tvrdí, drsní hrdinové, chci, aby se to lidem líbilo,“ líčí zapáleně Petr Jákl. Nad polévkou rozjímá o tom, že ve filmu rozhodně nechce vynášet ortel, kdo měl historickou pravdu, zda husité, nebo katoličtí králové stojící na protější straně.
„Nedělám historický dokument o náboženské reformaci. Dělám film. Velký biják. Můj příběh je příběh Jana Žižky. Ten příběh je univerzální a srozumitelný. Je to o člověku, který za něčím jde a bojuje za něco, čemu věří, a to je podle mě správné. Žižka je jeden ze sedmi nikdy neporažených vojevůdců na světě, spolu s Čingischánem nebo Alexandrem Velikým. Jeho příběh je velmi silný a má v sobě plno inspirace. Chci, aby lidi všude ve světě viděli, že i my máme svoje hrdiny,“ popisuje svůj pohled na Jana Žižku.
Sehnat peníze na projekt je prý snazší, než si Petr Jákl myslel. „Lidi tomu projektu rozumějí. Mám podporu i od institucí. Chci podpořit regiony, budeme točit na skutečných místech, ve středních a jižních Čechách, na hradech i v přírodě, podpoříme tím turistický ruch. Ten film má propagovat Českou republiku v zahraničí, ale musí to být podívaná i pro českého diváka,“ přibližuje.
„Jednoduše řečeno, co se ve filmu děje na Karlově mostě, natočíme na Karlově mostě. Nechci na výpravě šetřit. A neexistuje, že bych Čechy točil v Litvě nebo v Rumunsku, i kdyby to vyšlo levněji. To by mě ani nenapadlo, zdejší diváci by mi to omlátili o hlavu. Jsem patriot a chci, aby to na filmu bylo vidět. Kdyby to točili Američani, je jim to samozřejmě jedno. Ale já jsem Čech a přece nebudu točit Trocnov v Karpatech,“ říká Jákl rezolutně.
V ideálním světě se začne točit v létě 2017, záleží na tom, jak to bude s herci. „Vše se odvíjí od role Žižky,“ vysvětluje režisér. Až bude obsazen Žižka, obsadí se i ostatní role. V Americe i v Evropě prý teď využívá kontakty, které získal díky svým předchozím projektům. „Kdybych neměl v Americe ty správné lidi, nikdy bych se k hercům, které chci, nedostal. Prostě věřím, že to klapne, až bude ten pravý čas.“
Foto Stanislav Honzík
Foto Stanislav Honzík
Foto Stanislav Honzík
Foto Stanislav Honzík
Snímky z natáčení Jana Žižky
Vedle toho prý dostává další nabídky – u řady připravovaných zahraničních filmů působí jako koproducent. „Produkování je v tomto smyslu mnohem jednodušší. Když jsem totiž někde jako režisér, jsem v tom až po uši, myslím na ten projekt pořád, neskutečně mě to pohlcuje. Strašně mě to baví, ale bere mi to všechen čas. A já mám taky rodinu, nechci, aby mi holky odrostly a já je ani neviděl,“ vypráví Jákl, jehož dcerám je v tu dobu pět a osm let.
Petrova manželka, někdejší moderátorka Romana Jákl Vítová, má prý ale absolutní pochopení. „Je pro mě ohromnou podporou ve všem, co dělám, jsem jí za to neskutečně vděčný. Moje rodina je moje všechno,“ přiznává. Že je občas něco jinak, než jak si to naplánují, o tom se Jáklovi přesvědčili zrovna před pár dny. A tentokrát nešlo o polévku.
„Měl jsem mít za celý rok jedinou dovolenou, všichni jsme chtěli jet ještě před Vánocemi k moři, do tepla, do Ománu, vzít i rodiče. Dva týdny pryč. A co myslíte. Jedna z dcer onemocněla. Řadu dní za sebou měla čtyřicetistupňové horečky. Den před odletem jsme to celé zrušili. Ale jak říkám, s tím se prostě člověk musí naučit fungovat. Brát věci tak, jak je život občas přinese, a brát to s klidem. Jinak by se zbláznil.“
Léto 2017
Petr Jákl měl začít točit Žižku. Ale natáčení se odsouvá. Petr se věnuje dalším projektům. „Vím, že to všechno trvá už strašně dlouho. Už to několikrát vypadalo dobře, vždycky naplánuju cestu, pak se něco změní, tak ji zruším. Ale na hercích to prostě všechno stojí. Film musí mít diváky a diváci přijdou na herce. Tak to prostě je,“ konstatuje. Na jeho straně je prý všechno připravené. Vybrané lokace, rozkreslené storyboardy…
„Teď jen čekám. Trvá to týdny, měsíce. Někam pošlete scénář, trvá, než se k tomu dostanou, než si ten scénář vezme ten správný agent. Než se k tomu vyjádří. Lítají měsíce, najednou je rok pryč,“ líčí Jákl, ale frustrovaně nezní. „Takhle to prostě je. Věděl jsem, do čeho jdu, všichni mí zahraniční partneři mě na to upozorňovali. Takový projekt je prostě o trpělivosti. Američani takhle fungují. A velké hvězdy zvlášť. Ony nemají kam spěchat a ví, že my to kvůli nim posuneme, pokud můžeme. A pokud nemůžeme, natočíme to s někým jiným. Já zatím čekat můžu.“
Červenec 2018
Uběhl další rok. Občas si na Petra Jákla vzpomenu, chci mu zavolat, chci publikovat alespoň to, co jsme spolu už pořídili. Jsou to tři roky, co jsem o projektu Žižka slyšela od Petra Jákla poprvé. Občas si říkám, že Jana Žižku možná Petr nenatočí nikdy. A že ten článek nikdy nevyjde. Závidím mu jeho trpělivost.
23. srpna 2018
Od Petra Jákla mi nečekaně přišla esemeska: „Právě jsem uzavřel smlouvu se Žižkou. Hollywoodský herec. A s dalšími uzavírám smlouvu tento a další týden. Od poloviny září natáčím.“
Ptám se na jméno. Zatím ho nemůže prozradit, píše mi jen, že jde o sedmatřicetiletého herce velmi respektovaného mezi kritikou a vesměs známého z rolí „záporáků“. Jsem zvědavá. O dva dny později jméno zveřejní. Jana Žižku bude hrát Ben Foster.
Foto Stanislav Honzík
Ben Foster v roli Jana Žižky
Začátek září 2018
Projekt Žižka nabírá na obrátkách, potvrzené Fosterovo angažmá přitáhlo další jména. Představí se například jeden z nejznámějších německých herců současnosti, hvězda Klepání na nebeskou bránu Til Schweiger, který se už před lety prosadil v mezinárodních produkcích, jako byl Král Artuš, Lara Croft nebo Hanebný pancharti Quentina Tarantina.
Jákl mi řekne, že pětapadesátiletý Schweiger původně stál o roli Zikmunda, pro tu si ale Jákl představoval herce přibližně o patnáct až dvacet let mladšího. Nakonec tedy německá hvězda přijme důležitou úlohu Rožmberka, vlivného politika a šlechtice a jednoho z hlavních Žižkových protivníků.
Foto Stanislav Honzík
Filmovým Rožmberkem se stal Til Schweiger
Roli v Janu Žižkovi dále vzal William Moseley, celosvětově známý díky roli Petra ve fantasy trilogii Letopisy Narnie, nebo půvabná britsko-australská herečka Sophie Lowe, která získala hlavní ženskou roli šlechtičny Kateřiny.
5. září 2018
Od Petra Jákla přichází další esemeska, která tentokrát vyloženě ohromí: „Dnes se mnou podepsal smlouvu Michael Caine. Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak.“ Ne, takovou věc by žádný režisér na světě nenapsal do médií, pokud by to nebyla pravda. Britský herec Michael Caine je hollywoodská ikona, žijící legenda, majitel dvou Oscarů (za filmy Hana a její sestry a Pravidla moštárny) i dalších čtyř oscarových nominací, vlastník tří Zlatých glóbů.
A tedy jméno, které může Jáklovi otevřít dveře až do Hollywoodu.
13. září 2018
Petr Jákl svolává tiskovou konferenci, na které ohlašuje, že po víkendu začíná točit velkofilm Jan Žižka. Tiskovky se účastní všechny hlavní herecké hvězdy vyjma pětaosmdesátiletého Michaela Caina, který přijede až přímo na natáčení. Je čtvrtek, natáčení začne v pondělí. Všichni herci už jsou v tréninku, což je mimochodem vidět i na tom, že se hromadně přestali česat a holit.
Z českých herců Jákl odtajňuje Karla Rodena, který v Žižkovi ztvární roli krále Václava IV., dále Jana Budaře, Marka Vašuta nebo Ondřeje Vetchého. „Jsem nadšený z toho, že se tenhle projekt dal nakonec do kupy, pořád tomu nějak nemůžu uvěřit, opravdu začínám točit,“ svěří se Jákl.
Foto Stanislav Honzík / Bioscop
Karel Roden během natáčení
17. září 2018
Petr Jákl začíná natáčet Žižku. Od tohoto dne plní svůj Instagram fotkami bojových scén i záběrů za kamerou, točí například ve fotogenickém lomu Amerika na Berounsku.
Podzim – Zima 2018/2019
Během tří natáčecích měsíců plní česká média zprávy z natáčení. Svůj part už odehrál i Michael Caine, který ztvárnil roli Boreše z Rýzmburka, poradce krále Václava IV. Pozornost a publicitu zajišťují i vděčné fotky z obsazení nejrůznějších epizodních rolí – v dobových kostýmech se mezi středověkými bojovníky postupně objevuje třeba desetibojař Roman Šebrle, judista Lukáš Krpálek, olympijský vítěz v moderním pětiboji David Svoboda či zpěvák Ben Cristovao.
Foto Stanislav Honzík
Ben Cristovao, jak ho neznáte
Foto Stanislav Honzík
Matthew Goode jako Zikmund
Ze zahraničních hvězd se Jáklovi povede ještě v průběhu natáčení obsadit velmi uznávaného britského herce Matthewa Gooda, známého z komiksového filmu Strážci nebo seriálu Panství Downton. „Goode si prostě v žádném případě nechtěl nechat ujít možnost hrát ve filmu s Michaelem Cainem,“ prozrazuje Jákl o herci, který získal roli krále Zikmunda.
Leden 2019
Petr Jákl má dotočeno a s filmem Žižka míří do střižny a do studia, odkud nejspíš podle svých slov vyjde až napřesrok – postprodukce Žižky bude mimořádně náročná. Myslím, že je správná chvíle popovídat si znovu. V polovině ledna se domlouváme na další schůzce.
„Stal se mi další zázrak v řadě,“ líčí mi Petr Jákl nadšeně. „Podařilo se mi získat střihače Stevena Rosenbluma,“ říká mi. Tedy další slušný zářez. Rosenblum má na kontě tři nominace na Oscara a je podepsaný pod filmy jako Statečné srdce, Poslední samuraj, Krvavý diamant, Legenda o vášni nebo Pearl Harbor. Patří proto k nejvyhledávanějším hollywoodským střihačům výpravných historických filmů.
Právě Statečné srdce spolu s Gladiátorem ostatně Jákl před lety zmiňoval jako své vzory pro film, který chtěl natočit. Jak se mu podařilo hvězdného střihače získat? „Zdálo se mi naprosto nereálné, že by někdo takový kývnul na střih Žižky, ale stalo se,“ krčí Jákl rameny. „Steve stříhal měsíc v Los Angeles a po Novém roce přijel do Prahy, kde bude až do konce střihu. Pro mě je to neuvěřitelná škola, sedět s někým takovým každý den ve střižně a společně na všem pracovat. Nejenže je skvělý střihač, ale je i naprosto úžasný člověk,“ líčí Jákl.
Ptám se, jaký je další plán produkce. „Pokud vše půjde tak, jak plánuji, na podzim budeme dělat obrazové a zvukové postprodukce, což se protáhne do příštího roku. A v jeho první polovině by měla být premiéra,“ odhaduje režisér.
Únor a březen 2019
Práce ve střižně pokračují, technické nároky na postprodukci jsou podle všeho ohromné. Je čas se pobavit o tom, jak si Jákl stojí s rozpočtem, i s přihlédnutím k novým hvězdným jménům, která se v Jáklově štábu objevila.
„V současné době máme rozpočet něco přes 400 milionů, což se v této chvíli snažíme udržet, ale pravděpodobně se ještě o něco zvýší kvůli trikům a dalším postprodukčním pracím,“ odhaduje Petr Jákl. „Těch půl miliardy ale rozhodně nepřesáhneme,“ tvrdí. Většina investice je z americké strany, na české straně stojí s přibližně padesátimilionovou investicí Jáklova společnost WOG FILM, kterou Jákl založil přímo pro produkci Žižky a vlastní ji jeho společnost J. B. J. Film.
Historický film finančně podpořily i některé státní instituce. „Byli jsme podpořeni Státním fondem kinematografie, který nám dal šest milionů korun, nebo Středočeským krajem, kde jsme také dost natáčeli, ten nám dal čtyři miliony. Prague Film Fund poskytl 1,5 milionu korun,“ vypočítává Jákl. Hlavním partnerem filmu je developerská společnost Crestyl.
„Jednáme dál i s dalšími českými firmami, které mají zájem náš film podpořit,“ přibližuje. Když se ho zeptám, jak se momentálně cítí, jeho odpověď poměrně pobaví: „Musím říct, že se Žižka nedá srovnat s ničím, co jsem do této chvíle dělal. A dokonce se to ani ničemu neblíží. Myslím, že jakýkoli film s rozpočtem větším než 300 milionů korun se nedá srovnat s běžnými filmovými projekty. Prostě podléhá jiným pravidlům,“ říká Jákl.
„Přirovnal bych to k plně naloženému náklaďáku, který se řítí z kopce a už prakticky nemůže změnit směr, který na začátku nabral. Dá se jen mírně otočit volantem a vyhnout se nějakým kamenům, které v jízdě vadí. Prostě nejde prudce zatočit, protože by se převrátil. Tak teď točím volantem, pokud to tedy jde,“ směje se muž, na kterém je ale znát, že prožívá stres a únavu.
„Takový film je opravdu kolos, kde se většina rozhodnutí musí udělat s předstihem a pak už jen ladit detaily. Díky tomu, že jsem Žižku nejen režíroval, ale i psal a produkoval, jsem za tím volantem seděl prakticky sám a všechna zásadní rozhodnutí musel udělat velmi rychle – a dost instinktivně. Já se ale vždy řídím instinktem, takže mi to vlastně vyhovovalo. Nicméně musím říct, že tak velký stres jsem v životě prakticky nezažil. Já si opravdu splnil celoživotní sen, a hlavně chci, abych byl s filmem spokojený já sám,“ popisuje Petr Jákl svoje pocity.
Připomínám mu ale jeho dřívější slova: film musí zaujmout diváky, musí se „rentovat“, jak mi dříve řekl. „Jasně, návštěvnost mě samozřejmě velmi zajímá, protože se vždy snažím udělat film pro lidi. Magické číslo návštěvnosti v našich kinech je milion diváků, kterého dosáhlo jen několik filmů, a rád bych tuto metu pokořil. Ve světě se nechám překvapit a radši neodhaduji, ale už teď vím, že půjde o celosvětovou distribuci, jak jsem plánoval,“ popisuje.
Distribuci snímku, který půjde do zahraničních kin pod titulem Medieval, výrazně pomáhají zahraniční jména, která za filmem jsou. „Od samého začátku byl záměr udělat ten film pro celý svět. Doufám, že se nám to daří, díky zájmu distributorů z nejrůznějších zemí se to snad i potvrzuje. Jména jako Michael Caine prostě na plakátu pomůžou,“ dodává Jákl. Ptám se tedy, jak se s hollywoodskou legendou vlastně pracovalo a jak řídil jednoho z nejuznávanějších herců posledního půlstoletí.
Foto Stanislav Honzík / Bioscop
Petr Jákl na place s legendárním Michaelem Cainem
V tu chvíli se Petr Jákl rozzáří. „Když mi těsně před natáčením zavolal přímo Michael Caine osobně a řekl mi, že se mu ten scénář líbí a že roli přijímá, byl jsem naprosto v šoku. V podstatě jsem neměl slov. On je nejen úžasný herec, ale taky úžasný a obrovsky pokorný člověk,“ vzpomíná nadšeně.
„Pracovalo se mi s ním skvěle, přijel naprosto připravený, naprosto naslouchal mým režijním připomínkám a vždy si o čemkoli dokázal popovídat, čímž mi mou práci hrozně ulehčil. V Praze se mu strašně líbilo, natáčení si pochvaloval, a co vám budu povídat, celý štáb ho miloval. Byl to pro všechny neuvěřitelný zážitek, který se nezapomíná.“
Foto Stanislav Honzík
Se svými hvězdnými herci je prý Jákl nadále v kontaktu, se všemi počítá na premiéru příští rok, jejíž přesný termín zatím není stanoven. „Rád bych všechny dostal do Prahy, pokud to půjde,“ věří Jákl. Jen Žižka ho ale momentálně nezaměstnává. S producenty mezitím připravuje i další projekty.
„Nyní se právě dotočil jeden z nich, drama ze druhé světové války Axis Sally, na kterém se producentsky podílím, a kde si zahrál Al Pacino, čímž jsem si splnil další sen – produkovat film podle skutečných událostí s jedním z mých nejoblíbenějších herců je něco, o čem se mi dříve opravdu ani nezdálo. Rozpočet je 22 milionů dolarů a natáčel se v Portoriku. Obecně se teď snažím směrovat vše na producentství, protože mi to zabere daleko méně času než režie a mohu dělat více filmů najednou, což se při režii opravdu nedá,“ říká upřímně.
Pokud vše dobře půjde, čeká ho rok postprodukce Jana Žižky. „Věřím, že to půjde dobře, a jsem trpělivý, jako vždy. Víte, jak to říkají ve filmu Báječný hotel Marigold? Všechno nakonec dobře dopadne. A když zrovna něco nedopadne, tak to ještě není konec.“
Velkofilm Žižka vstoupil po covidových odkladech do českých kin 8. září 2022.
