„Působilo to tu na mě jako staré westernové městečko, příjemným a klidným dojmem,“ pochvaluje si malíř Matěj Macháček areál vlakového nádraží Libeň. Před pěti lety totiž hledal svůj první ateliér a inzerát ho zavedl až na pozemek na Praze 9 s dominantou starého cihlového komína.
Kromě autoservisu, tiskárny, prodejny rostlin nebo secondhandu je dnes areál také domovem 25 umělců, kteří komunitně vystupují pod názvem Liebeň Art Contemporary. Skupinu tvoří nejmladší generace umělců, čerstvých absolventů uměleckých škol. Představujeme vám ty, kteří nás zaujali nejvíc.
Trauma od Aquily
„To je poznamenání z dětství,“ svěřuje se malířka Tereza Zichová nad svými obrazy, které kromě zvířat a lidí nečekaně protínají i Disney postavičky. „Jako malá jsem zuřivě sbírala body od Aquily. Dalo mi to strašnou práci, ale než jsem si stihla našetřit na batoh s vílou Ariel, tak mi poslali jen propisku. Batohy už jim došly. A vzniklo z toho trauma,“ směje se dnes absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, která se nadchla pro malbu při sledování velkofilmu Titanic.
Slavná scéna, jak Jack kreslí Rose, v ní rezonovala natolik, že od té doby prosila maminku, aby jí pózovala na gauči a mohla ji také nakreslit. Dnes se Zichová cítí nejlépe v třímetrových plátnech, jejichž pořizovací cena činí 180 tisíc korun.
Přestože je tvorba tak rozměrných obrazů složitá na ufinancování, skladování i na pronesení futry, jsou podle Terezy nejvíce nabité její energií – plné barev, textilních vzorů, zvířat a bytostí vyprávějících příběh.
Odnést si obraz i přátelství
„Jsem jako larva, která se několik let snaží zakuklit, aby se pak mohla proletět jako motýl,“ říká o své práci David Pešat, absolvent AVU, který je právě v závěrečné fázi jednoho ze svých obrazových cyklů.
Postavu člověka, který je hlavním tématem jeho pláten, nyní zjednodušuje do podoby znaku, ale i hada, linie či cesty. „Kresba pro mě byla vždy formou, která mi jako jediná dovolovala vyjádřit emoce. Z toho důvodu jsem tvoření nepovažoval za věc vnějšku, která by ke mně sama přicházela, ale jako způsob, jak vidět,“ vysvětluje Pešat, který zájemce o umění zve přímo do svého libeňského ateliéru.
Jeho práce na papíře a menší formáty lze pořídit od 25 tisíc korun, větší plátna pak prodává v řádech statisíců. „Pro mě je důležité, aby ten rozdíl, tedy to, když někdo nakupuje přímo z ateliéru, nebyl v ceně, ale v tom, že si kupec odnese ještě něco nehmotného. Možná přátelství, někdy zajímavou diskusi nad uměním a světem.“
Těžší období
„Já jsem obecně pozitivní člověk,“ brání se Michal Rapant nálepce autora velmi temných obrazů. „Ale jsou ve mně zakořeněna různá životní traumata, těžší období z dětství nebo šikana na škole,“ dodává tvůrce obrazu s názvem Kdybych měla víc peněz, tak tě na tu školu dám a podtitulem Máma.
K umění Rapanta původně přivedl podivný sen o neznámém zvířeti. „Byl jsem asi ve druhé třídě a zdálo se mi o nějaké kočkovité šelmě, kterou jsem se po probuzení snažil najít v encyklopedii. Bohužel marně, ale ilustrace byly velmi jednoduché. Zdálo se mi, že bych je dokázal nakreslit taky,“ vzpomíná dnes na své začátky absolvent Akademie výtvarných umění v Praze i Mnichově pod vedením malíře Gregora Hildebrandta.
Ke svému expresivnímu vyjádření Rapant používá silné vrstvy barev, které nanáší špachtlemi i prsty. Snaží se přitom zachytit především čas, pomíjivost, rodinu a lidi, jejichž tváře ho zaujmou. Jeho dílo v menším formátu vyjde na desítky tisíc, větší plátna mají cenu několik stovek tisíc korun.
Autorka je redaktorkou Lidových novin.
