Kalifornská společnost Hyperion plánovala očekávaný supervůz potenciální budoucnosti představit na automobilovém veletrhu New York Auto Show. Pokračující koronavirová situace ale veletrhu vysála benzin z nádrže a nádavkem mu ještě probodala kola kudlou, takže prvním velkolepým pohledem na supersport XP-1 se musí svět pokochat prostřednictvím krátkého videoklipu.
Zrychlení z nuly na stovku za něco málo přes dvě vteřiny, nejvyšší rychlost 356 kilometrů za hodinu a dojezd až 1635 kilometrů, to vše s kompletním doplněním paliva za pouhých pět minut.
Hyperion XP-1 je ultraluxusním zástupcem trendu vozů poháněných vodíkovými palivovými články, jež pro budoucnost automobilového průmyslu tvoří prozatím tichou, leč vytrvalou opozici mnohem vyhajpovanějším ryze elektrickým vozům; i vodíková vozidla jsou principiálně elektrická, namísto baterií pro uchování energie ale využívají vodíkový palivový článek k vytváření elektrické energie přímo v útrobách automobilu.
Jsou to pojízdné elektrické elektrárny, které se obejdou bez dlouhého dobíjení ze zásuvky, jež v současné chvíli patří k hlavním nevýhodám běžných elektromobilů. Vozidlo, jako je Hyperion XP-1, vodík nespaluje, ale v palivovém článku ho nechá reagovat s kyslíkem, čímž se vytváří elektrická energie pro pohon vozu. Jedinou emisí je v podstatě jen voda.
Vodíkové srdce Hyperionu XP-1, zvané „Proton Exchange Membrane Fuel Cell Power Module“, tepe v šasi z karbonu a titanu a pohání elektrické motory, pohybující všemi čtyřmi koly.
První „vodíkoví vodiči“, abychom si k ryze účelové jazykové ekvilibristice přizvali slovenštinu, by se v této designově radikálně organické opozici k ultrahranaté elektrické Tesle Cybertruck Elona Muska (všímáte-li si těch křídel, jimiž XP-1 disponuje, vězte, že vedle aerodynamiky slouží též jako solární panely, jež se pootáčejí za sluncem a štosují do vozidla další dávky elektřiny) měli projíždět v prvních měsících roku 2022, kdy na vozovku vyjede prvních 300 kusů.
V Česku prozatím vodík do automobilu nenatankujete na žádné běžné čerpací stanici a podle Vodíkového kolegia světových energetických firem bude k vytvoření funkční čerpací sítě v Evropě zapotřebí investice kolem 70 miliard dolarů.
Finančně se řidičům vodík v tuto chvíli také nevyplatí – podle prognóz by měl ale v následující dekádě zlevnit o rozhodující polovinu. Svět přitom bere vodíkový pohon v potaz a největší asijské ekonomiky se v následující dekádě chystají osadit své vozovky miliony vodíkových automobilů za miliardy dolarů.
Alespoň z předkoronových dat vyplývá, že Čína by chtěla mít do roku 2030 na silnicích milion vodíkových aut, Japonsko 800 tisíc (přičemž už teď jich má v provozu tři a půl tisíce) a o stejný počet usiluje i Jižní Korea. Na vývoji vodíkových vozů přitom pracují zásadní automobilky jako BMW, Mercedes, Toyota a další.
Nikdo v tuto chvíli nejezdí v ničem, co by se Hyperionu XP-1 byť jen podobalo. Čistě elektrické vozy mají také nesrovnatelně lepší PR, otázkou do budoucna ale zůstává, zda vodíkovou alternativu zašlapou do země, tiše jí uhnou z cesty jako slepá vývojová větev, nebo jí vlastním progresem pomohou v rozletu k převážně vodíkové budoucnosti aut.
Faktem zůstává, že auta na vodíkový pohon jsou v tuto chvíli ekologicky nejšetrnější a k výrobě jejich pohonné hmoty lze využít bezpočet zdrojů včetně methanu, uhlí, elektrolýzy vody či odpadků.
A odpadků budeme mít vždycky dost.
