Jestli jste byli dosud přesvědčeni, že samořídicí auta zajistí na silnicích větší bezpečnost a sníží počet dopravních nehod, raději na to zapomeňte. Technologie, jíž mnozí věští velkou budoucnost, totiž paradoxně blokuje sama sebe. Stačí se podívat na záznamy o nehodách robotických vozidel, které zveřejnil kalifornský Registr motorových vozidel.
Kromě lidského faktoru, kdy do samořídicích vozů vráželi ostatní řidiči, měly totiž nehody ještě dalšího viníka – až přílišnou opatrnost robotických aut, která se do puntíku řídí silničními pravidly.
Typickou situaci popisuje třeba článek New York Times u vozů společnosti Google: „Jedno Google auto nebylo při testování v roce 2009 schopné projet křižovatku, protože jeho čidla stále čekala na ostatní (lidské) řidiče, než úplně zastaví a nechají ho jet. Ti se ale pořád hnali dopředu, a paralyzovali tak robota Googlu.“
A někdy může důsledné dodržování předpisů znamenat dokonce konečnou. „Při dalším testování pak auto před přechodem přibrzdilo, aby dalo přednost chodci. Chodec byl sice v pořádku, ale nikoli už Google auto – zezadu do něj najel člověkem řízený sedan.“
Problém je zkrátka v tom, jak naučit roboty chovat se víc „lidsky“. Stroj totiž v situaci, kterou chápe jako nebezpečnou, okamžitě zastavuje. Na rozdíl od lidí, kteří se jí mohou přizpůsobit. A protože ti jsou navíc zvyklí na vzájemnou improvizaci, může je opatrnost automatických řidičů zaskočit.
V současné debatě o neslučitelnosti robotů a lidí na silnicích se tak propírají témata, jako je etika a legislativa, na což poukazuje i situace popsaná ve studii Stanfordovy univerzity: „Když větev stromu zasahuje na silnici, která je v podstatě prázdná, řidič by se jí vyhnul najetím do opačného pruhu. Zatímco automatický řidič, který poslušně dodržuje dopravní předpisy zakazující přejet čáru by zastavil úplně. Sice by se tak vyhnul předmětu, který má v cestě, mohl by ale způsobit srážku aut jedoucích za ním, jež by tenhle nečekaný krok mohl zmást.“
Ne všichni jsou ale vůči samořídicí technologii skeptičtí. Podle profesora práv na University of South Carolina Bryanta Walkera-Smitha je dilematem spíše rychlost, s jakou postupovat při uvedení robotů na trh. „Máme technologii, která může zachránit mnoho životů, ale bude nedokonalá a bude zabíjet,“ argumentuje.
Na což musí myslet i Elon Musk, zakladatel Tesly, jenž chce nabízet plně automatizovaná auta už do tří let, ačkoli si uvědomuje, že připravenost technologie může narazit na nepřipravenost společnosti a jejích regulačních orgánů. „Některé tržní regulace budou pokrokovější než ostatní, ale technologicky to bude možné za tři roky,“ uvedl minulý týden na konferenci Vanity Fair.
Z řad automobilových výrobců se tak čím dál více ozývají hlasy volající po deregulaci opatření u samořídicích aut. Například šéf společnosti Volvo Hakan Samuelsson upozornil, že USA, které v tom mají nyní výhodu, mohou o své prvenství rychle přijít kvůli federálním pravidlům pro testování automatizovaných vozidel. „Evropa doplatila na systém směsice různých pravidel a regulací. Byla by škoda, kdyby se USA vydaly tou samou cestou,“ uvedl.
Ve stejném duchu lobboval za deregulaci i sloupkař britského deníku Telegraph Matthew Lynn. „Kdybychom se mohli dostat do čela trhu se samořídicími auty rychlejší deregulací než v případě ostatních zemí EU, mohli bychom vytvořit největší automobilový průmysl na tomto kontinentu a překonali bychom Španělsko a Německo,“ píše Lynn a Británii dává za vzor jednotlivé americké státy, které na svém území umožnily testování jízd automatizovaných vozidel. Těmi jsou v současné době Washington D.C., Nevada, Kalifornie a Michigan.
Jak to dopadne, se ještě uvidí, jisté ale je, že do té doby bude Google muset hodně zapracovat na „polidštění“ svých robotů.
