How can I help you? To je název velkolepé instalace, kterou ve třech patrech Centra současného umění DOX v Praze připravil jeden z nejvýznamnějších českých umělců Krištof Kintera.
Výstavu tvoří z velké části jeho vlastní výtvarné deníky, trojrozměrné instalace na bílém podkladu. Sám Kintera tato díla označuje jako „kresby“. Na výstavě jich je téměř 400 a velkou část z nich posbírali organizátoři k zapůjčení od 120 soukromých sběratelů, kteří si je od umělce koupili. Vidět tato díla pohromadě na jednom místě je prý pro Kinteru splněný sen.
„Sám jsem překvapený, kolik lidí je ochotných nechat takové umění na sebe působit a umístí si ho do interiéru,“ vypráví umělec s tím, že všichni oslovení sběratelé při organizaci výstavy velmi ochotně spolupracovali. „Bez toho by to nešlo,“ dodává Kintera.
„Musím všechny z DOX pochválit, protože sehnat díla od soukromých sběratelů a dovézt je sem, to byla velká výzva. A nemyslel jsem si, že se to povede,“ dodává umělec, který výtvarné deníky tvoří už asi dvacet let. V DOX je podle jeho slov k vidění asi sedmdesát procent z jejich celkového počtu.
How can I help you? je po pěti letech jeho největší soubornou výstavou. Naposledy se Kinterova díla ukazovala v pražské Galerii Rudolfinum v roce 2017 na výstavě Nervous Trees.
V deníkových instalacích Kintera zpracovával v průběhu let své myšlenky a zážitky. „Většinou mají lidé bloky, kam si něco zapisují. Já jsem měl tento jeden formát, kterého jsem se držel. Je podobný takovému zvětšenému bloku,“ upřesňuje záměr výtvarník, který při tvorbě rád využívá neobvyklé materiály a staré artefakty.
V několika trojrozměrných kresbách dominuje jako prvek například starý smeták. „Smetáky jsou něčím kouzelné, jsou to takoví naši druzi v pulírování světa. A s věkem pak už vypadají unaveně, podobně jako lidi,“ vysvětluje Kintera, který rád opakovaně používá i třeba staré ponožky.
Jedna z jeho deníkových instalací se jmenuje Ponožky Ježíše Krista a podle umělce je to výraz určité provokace a potřeby narušovat tabu a nedotknutelnost, v tomto případě náboženství.
Ústředním bodem jeho výstavy je dílo, kterému sám říká apotéka. Jde o monumentální instalaci, soubor různých nádob, sklenic, balení a barelů s nápisy různých emocí a vlastností.
„Začalo to tím, že jsem na jednu skleničku napsal nápis ‚Radost‘. A pak mě to chytlo a byl jsem už k nezastavení. Dílo je paralelou k tomu, jak v sobě skladujeme psychologické ingredience,“ popisuje umělec.
V jeho apotéce najdete různě velké nádoby s nápisy, jako jsou chtíč, shánčlivost, odvaha, přejícnost, deprese, láska, či imaginace. Instalace souvisí i s názvem výstavy How can I help you?
„Trochu se stylizuji do role lékárníka, který dokáže namíchat koktejl na míru pro každého z nás. Každý se s tím také může identifikovat, protože každý z nás denně zažívá některý z těchto pocitů, jako jsou třeba radost, únava, vášeň, údiv a podobně. A mě baví být srozumitelný a čitelný. Kdybych psal literaturu, také chci, aby to lidé pochopili,“ vysvětluje Kintera.
Foto Tomáš Hejzlar
Krištof Kintera na komentované prohlídce s kurátorkou Michaelou Šilpochovou | Foto Tomáš Hejzlar
Že se bude jednou skutečně živit uměním, si však prý sám Kintera dříve nedokázal představit ani v nejdivočejších snech.
„Pro nás to byla vášeň a náboženství. Dřív bylo mezi umělci trochu tabu prodávat obrazy, ale já se o tom snažím mluvit na rovinu. Peníze nejsou špatná věc, dostávám tak vítr do plachet, abych mohl dělat svou práci ještě lépe,“ vysvětluje.
Trvalo přitom dlouho, než se mohl začít uměním živit. Mnoho let si vydělával různými pracemi. „Říkal jsem tomu umělecký desetiboj, dělal jsem tehdy vše možné, co souviselo s kreativitou. Od plakátů přes užitou grafiku až po zlom knížek,“ dodává.
Často mu však potom nezbývalo tolik času na vlastní umění. Zlom pro něj nastal v roce 2008, kdy se rozhodl vydělávat si jen vlastní uměleckou tvorbou.
„V té době jsem měl doma dvě malé děti, takže to chtělo odvahu,“ vzpomíná. Nejistota však podle něj trvá dál, protože se musí snažit, aby nebyl příliš čitelný a ohraný. Zároveň však potvrzuje trend poslední doby, kdy Češi stále víc přicházejí na chuť investicím do umění.
Nyní Kintera patří mezi nejznámější české umělce, do kterých se podle odborníků vyplatí investovat. Letos se umístil na třetím místě v prestižním žebříčku celkem sta jmen umělců, který sestavila J&T Banka ve spolupráci s portálem ART+. Takzvaný J&T Banka Art Index představuje žebříček stovky umělců narozených po roce 1960, kteří jsou na výtvarné scéně nejvíce viditelní.
Mezi umělce, do kterých se vyplatí investovat, Krištofa Kinteru zařadil také známý sběratel a kunsthistorik Patrik Šimon ve své knize Generace N. Podle Šimona je Kintera statusový umělec a dnes je populární kupovat si jeho díla, která jsou zároveň cenově dostupná. Například zmíněné výtvarné deníky mají podle Šimona hodnotu okolo sta tisíc korun.
„Je to velmi líbivé umění, které má svou poetiku. Otázkou je, zda si udrží cenu, protože je poměrně rozšířené. V řádově zcela jiné cenové kategorii se pak pohybují Kinterovy velké instalace, což jsou výjimečné artefakty. Jednu z nich koupila například galerie v Itálii,“ tvrdí Šimon.
Hodnotu sbírky v DOX odhaduje na řádově nižší desítky milionů korun.
Z výstavy How can I help you? od Krištofa Kintery | Foto Tomáš Hejzlar
Sám Kintera si prý dodnes pamatuje první dílo, které prodal. Bylo to v roce 1997, kdy si od něj galerista zakoupil trojrozměrnou instalaci za 220 tisíc korun.
„Zrovna jsem vylezl ze školy a to byl pro mě obrovský šok,“ vzpomíná umělec, který začínal tvořit první artefakty jako teenager v dětském pokojíčku, kdy vyráběl instalace z lidských vlasů, pro které si chodil do salonu.
Kintera má za sebou pestrou uměleckou dráhu. Je mimo jiné spoluzakladatelem experimentální divadelní skupiny Jednotka či autorem výtvarné koncepce každoročního festivalu 4 + 4 dny v pohybu.
Vytvořil také dva pražské atypické pomníky – pod Nuselským mostem pomník Z vlastního rozhodnutí věnovaný sebevrahům a Bike to Heaven na památku Jana Bouchala a dalších cyklistů zabitých automobilisty v Praze.
Svá díla vystavoval v minulosti nejen v Praze, ale také v Basileji či v Kunsthalle v Rotterdamu. Jeho současná výstava v DOX potrvá až do 20. srpna.
