Chcete vyměnit stresující atmosféru předvánočních dní za místo, kde dostanete čas na přemýšlení o sobě? Zajděte si na Římské náměstí do Brna. Až do 23. prosince nad ním převzala kontrolu umělkyně Kateřina Šedá, která tu vedle apelu k sebereflexi představí i encyklopedii českých zlozvyků.
Až půjdete v následujících dnech přes Římské náměstí nedaleko brněnského hlavního nádraží, čeká vás cesta, se kterou jste ve svém programu pravděpodobně nepočítali. Abyste tento městský prostor přešli a dostali se do centra, budete muset překonat několik překážek, fyzických bariér. A možná i sami sebe.
S touto myšlenkou koncipovala umělkyně Kateřina Šedá až do 23. prosince probíhající Vánoční festival zlozvyků. „K projektu mě přizvala městská část Brno-střed a nezisková organizace Renadi. Přestože pracují se závislými na alkoholu a dalších látkách, rozhodla jsem se, že projekt nebudu vztahovat jen k návykovému chování,“ líčí brněnská umělkyně.
Ve spolupráci s architektonickým studiem Peer Collective proto velkorysý prostor pojala jako místo, kde se každý může postavit čelem svému zlozvyku, neduhu, zkrátka čemukoli, co ho brzdí a co by chtěl do budoucna změnit. Zdá se vám to povědomé? Aktuálně probíhající brněnský festival volně navazuje na už několik let trvající umělecký projekt Národní sbírky zlozvyků.
Tomu se umělkyně Kateřina Šedá, která se už několik let drží v čele žebříčku J&T Banka Art Index, věnuje od roku 2021. Tehdy ji k nápadu vytvořit jakousi sbírku zlozvyků dovedly oslavy dvou set let od narození genetika Johanna Gregora Mendela. Akce se však rozrostla a Kateřina Šedá se sběrem zlozvyků pokračuje dodnes.
„Většina mých projektů začíná podobně, stejně nenápadně,“ říká umělkyně ke čtyřem letům terénního sběru dat. Výsledkem, který bude vedle osobní konfrontace s vlastními zlozvyky možné během nejnovějšího projektu Šedé zakusit na vlastní kůži, je i tisícistránková publikace Národní sbírka zlozvyků.
V ní umělkyně a autorka takových projektů jako Brnox nebo UNES-CO společně s týmem spolupracovníků, zejména editorkami Lucií Faulerovou a Petrou Černou Konečnou, vydestilovala to nejlepší z více než 35 tisíc zlozvyků, které sesbírala v terénu či které do projektu přihlásili lidé online. V knize, jež vychází mimo klasickou distribuční síť v nákladu tisíc kusů, jich najdeme téměř deset tisíc.
Jenže jak z takových zlozvyků jako „usínám zásadně při poslechu různých dokumentů o diktátorech“, „volím zásadně v sobotu ve 13.30, mám pak pocit, že to jdu celé zachránit“ či „když si stoupnu na váhu, zatahuji břicho, abych vážila méně“ udělat něco víc než jen sbírku nezvyklého humorného chování?
Foto se svolením Kateřiny Šedé
Foto se svolením Kateřiny Šedé
Foto se svolením Kateřiny Šedé
„Nechtěli jsme vytvořit zábavné čtení do tramvaje,“ říká iniciátorka knihy a absolventka Akademie výtvarných umění v Praze. A proto k této „encyklopedii“ lidského chování, které by někdo mohl shledat otravným či přinejmenším diskutabilním, přistoupila jinak a místo sbírky náhodných přiznání vytvořila komplexního průvodce, který se nebojí dělat si legraci i sám ze sebe.
Sesbírané zlozvyky s týmem kategorizovala a rozdělila do několika kapitol. To, jak hluboko do vzorců chování se Kateřina Šedá díky osobnímu sběru dat dostala, ilustrují jednotlivé části. V knize Národní sbírka zlozvyků najdeme nejen zlozvyky zajímavých profesí, ale i ty vztahující se k našemu chování v práci, ke vztahu k jídlu nebo k tělu.
A nejde pouze o běžné typy zlozvyků jako kousání nehtů, kouření nebo chození na záchod s telefonem. Škála zlozvyků je velmi široká: od pracovních deformací až po naprosté bizarnosti. „Samostatné kapitoly máme třeba i o tom, co děláme se záchodovým prkýnkem nebo toaletním papírem,“ říká umělkyně, která je často označována za sociální architektku či sochařku.
Další narativní vrstvu knihy, na jejíž podobě se podílel několikačlenný tým redaktorů, korektorů a grafiků, tvoří poznámky nejen z úst jakéhosi zobecnělého Čecha, který – jak je jeho zvykem – rozumí všemu a má potřebu vše komentovat, ale i poznatky z dílny umělé inteligence.
Celou knihu jsme pojali jako takový jeden velký zlozvyk.
Uvedl někdo, že jeho zlozvykem je kradení hotelových šamponů? Umělá inteligence vám na stránkách publikace doporučí takové hotely, kde najdete ty nejlepší šampony. „Celou knihu jsme pojali jako takový jeden velký zlozvyk. I ono používání umělé inteligence se jím v posledních letech stalo,“ říká Kateřina Šedá.
Podobným vtipem uvnitř knihy pak může být například i to, že špatné návyky spojené s používáním telefonu zařadili autoři knihy do kapitoly o rodině (telefon je pro mnohé bližším společníkem než leckterý příbuzný), ty spojené s konzumací alkoholu zase z důvodu jeho – v tuzemském kontextu – častého nadužívání najdeme v oddílu týkajícím se koníčků.
I samotný název projektu odkazuje ke snaze popsat národ skrze jeho behaviorální speciality. Proto se nabízí otázka: Co o Češích zjistila během let sbírání zlozvyků sama autorka? „Nelze vypíchnout pár zlozvyků a říct, že jsou typicky české. Jde spíš o kombinaci, ta je vždy jedinečná,“ uvádí žena, která se v roce 2011 stala první Češkou, jež připravila projekt pro londýnskou Tate Modern.
Více vypovídající je proto podle ní schopnost udělat si ze sebe legraci a prozradit na sebe něco, co by v očích jiných mohlo vyvolat pobouření. Má v tomto kontextu mezinárodní srovnání: když nedávno potřebovala na další projekt, Radio Guggach, sesbírat výpovědi ve Švýcarsku, narazila. Švýcaři nebyli zdaleka tak sdílní jako právě Češi.
Foto Vánoce Brno
Ona sdílnost tak typická pro tuzemsko má podle Kateřiny Šedé jeden důležitý aspekt. Ať už ji okusíte ve formě tisícistránkové knihy, nebo speciálního vánočního festivalu, který je i jakousi antitezí tradičního svátečního spěchu a stresu, má dle umělkyně až terapeutickou hodnotu.
„Ve společnosti založené na úspěchu je práce s našimi vlastními chybami velmi úlevná, otevírá zcela nový prostor přemýšlení. A nejde jen o práci na sobě samém. Kniha je i sondou do chování lidí, s jejichž osobní zkušeností se běžně nepotkáváme,“ říká.
Nabízí se myšlenka, že ona bible národních zlozvyků je pomyslným vyvrcholením celého projektu Národní sbírky zlozvyků. Kateřina Šedá však připomíná, že tištěný výběr je jen předzvěstí velké online databáze, interaktivní encyklopedie, kam se na rozdíl od publikace vejde více než „jen“ deset tisíc výpovědí.
Když se ale na závěr umělkyně ptám, zda nemá zlozvyků za posledních pár let už dost, odpovídá: „S tvorbou knihy jsme si sice sáhli na dno, ale téma jako takové mě stále baví. Společenskými zlozvyky se vlastně zabývám celou svou kariéru,“ dodává.
