Na jeden jediný večer se Jenny Winternitzová vrací zpět do vily, kterou si nechal její manžel advokát Josef v roce 1933 postavit od proslulého architekta Adolfa Loose.
Zlehka se přehoupne otevřeným oknem na parapet a prohlíží si rezidenci, kterou její rodině zprvu zkonfiskovali nacisté, a když se navrátila z osvětimského pekla, tak jí komunisté zakázali si nasbírat třešně ze zahrady, která jí kdysi patřila.
Jenny Winternitzová v roce 1938| foto archiv Winternitzovy vily
Na majetku Jenny Winternitzové, která bývala dámou tak urozenou, že kuchařce k Vánocům klidně věnovala tisíc korun (pro porovnání, vila samotná stála 350 tisíc), ale nesešlo. Toužila zjistit, zda její milovaný syn Petr třeba zázrakem neunikl plynové komoře a je třeba naživu. Proto do vily povolává médium, které jí má spojením se světem zesnulých dát odpověď.
Petr Winternitz| foto archiv Winternitzovy vily
David Cysař je pravnukem Jenny Winternitzové a celou seanci sleduje se zatajeným dechem. Jedná se totiž o hru, kterou na míru Loosově „Bílé princezně“, funkcionalistické vile na pražském Smíchově, napsal divadelní spolek Jedi.
„Inspiroval mě hlavně příběh Jenny Winternitzové, ženy z bohaté rodiny, která nikdy nemusela počítat peníze a která se po válce vrátila bez manžela, bez syna, bez jakýchkoliv prostředků, a přesto sama sebe dokázala přerodit na praktickou hospodyni. Fascinuje mě ta neuvěřitelná vůle k životu navzdory tomu, co jí udělal nejdřív nacistický a následně komunistický režim,“ reflektuje režisérka i autorka scénáře Kristýna Nebeská.
Divadelní hra napsaná speciálně pro Winternitzovu vilu| foto Zuzana Lazarová
Rodina umožnila dramatikům kompletní přístup do archivu, a i když drama pracuje s autorskou fikcí, je podle Davida Cysaře pravdivé zhruba z 80 procent. Ve skutečnosti se jeho prababička, ani její dcera Suzanne, která rovněž nacistické běsnění přežila, už do vily nikdy nevrátila. O svém někdejším majetku obě ženy téměř nikdy nehovořily, připomínal jim prožité trauma.
Titulní roli Jenny Winternitzové ztvárňuje úchvatná Lucie Trmíková, nositelka cen Alfréda Radoka i Thálie, která svým zjevem i projevem přiková diváky do židlí ještě dlouho po závěrečném potlesku.
Pokud jste ještě neměli možnost tuto Loosovu vilu navštívit, je site specific projekt, tedy zážitek navržený přímo pro tento prostor, skvělou příležitostí. Inscenace má totiž své dvě reprízy: 25. a 27. ledna.
