Filmovým adaptacím severských kriminálek se v poslední době moc nedařilo.
Hackerku Lisbeth Salander si před pár měsíci zahrála charismatická Claire Foy, ani ona ale nedokázala zachránit Dívku v pavoučí síti od rutinního akčního průměru, tak vzdáleného podmanivosti Mužů, kteří nenávidí ženy od Davida Finchera.
Ještě hůře dopadlo, když se Hollywood rozhodl předloni adaptovat populárního norského Sněhuláka od Joa Nesbøho. Režisér Tomas Alfredson vyprávěl velmi neobratně a potenciálně napínavý případ zazdil tím, že neuměl udržet žádné tajemství. Michael Fassbender byl navíc v hlavní roli ještě unavenější než v Assassin’s Creed a Sněhulák byl v odhalování vražedného spiknutí vždy až za divákem.
Čtěte také: Švihlý Island. Jaké filmy z ostrovního státu by vám neměly uniknout?
Teď se ale karta obrátila. Do kin právě přichází Složka 64, další případ ze série nazvané Oddělení Q, které se v knihách Jussiho Adlera-Olsena zaměřuje na nevyřešené vraždy z dánské historie.
Celosvětově se jich zatím prodalo přes 20 milionů, vycházejí ve 36 jazycích. Adler-Olsen zatím dopsal šest dílů, do kin se dostaly čtyři – Žena v kleci, Zabijáci, Vzkaz v láhvi a aktuální Složka 64. Tu přitom provází šeptanda, že se jedná o zatím nejlepším film z celé série. A také nejúspěšnější, v Dánsku se snímek stal dokonce nejnavštěvovanějším domácím filmem všech dob.
Do podzemního archivu Oddělení Q se rád ponořuje i český divák, na každý film chodí více lidí než na ten předchozí. A Složka 64 má všechny předpoklady, aby se stala tím nejoblíbenějším, i když žánrová pravidla severských krimi nijak neobrací.
Opět v ní vystupuje nabručený, asociální, avšak pronikavě inteligentní detektiv Carl, jehož se snaží „polidštit“ jeho parťák Assad, rodilý Syřan.
Stejně jako v jiných kriminálkách i ve Složce 64 čelí vrahovi, který má smysl pro morbidní opulentnost svých činů: detektivové naleznou v jednom kodaňském činžáku zazděné tři vysušené mrtvoly, naaranžované kolem stolu, s vyřezanými pohlavními orgány.
A stejně jako v jiných filmech Oddělení Q jsou do spiknutí zapleteny dánské elity, které se svatouškovsky jenom tváří.
Složka 64 je ale výjimečná tím, jak všechny žánrové propriety polidšťuje a propojuje. Od diváka nevyžaduje, aby viděl předchozí filmy, přesto výrazně akcentuje vztah dvou detektivů, který celému případu dává punc konečnosti a osudovosti.
Assad má totiž Oddělení Q opustit a zamířit řešit ekonomickou kriminalitu, Carl se ale tradičně tváří, že mu to vůbec nevadí… Režisér Christoffer Boe navíc kolem jejich osobních peripetií rozpohyboval strhující případ, který zcela přirozeně kombinuje linku ze současné Kodaně se starým případem z opuštěného ostrova Sprogø, kde dlouhá léta fungovala děsivá polepšovna pro „necudné“ dívky.
Velkým a mimořádně současným tématem nového filmu je totiž zneužívání. Hlas ženských obětí byl celá léta umlčován, a to i státními institucemi, které jejich žaloby nechtěly pustit k soudu.
Dávné bezpráví se ale ve Složce 64 přelévá i do současnosti, kdy chce podobnou vládu nad ženskými těly přebírat i část dánských elit, podle nichž „stát blahobytu“ ohrožuje přistěhovalecká vlna.
Mnohovrstevnatost nové detektivky zachycuje i humor, kterým se přibližuje knižní předloze. „Samozřejmě že na tom případu budete dělat vy z Oddělení Q,“ říká detektivům jejich nadřízený. „Kdo jiný by měl řešit tři mumie v bytě s vyřezanými orgány?“
Složka 64
by měla být poslední filmovou adaptací Oddělení Q, tihle
detektivové si ale mumifikaci zatím rozhodně nezaslouží.
