Do první lyžovačky v Česku – tedy pokud počasí bude přát – zbývají zhruba dva měsíce. Nejslavnější a byznysmeny prošpikované středisko Špindlerův Mlýn už láká své věrné i nové zákazníky na přelomové novinky. Kromě toho se po sedmi letech, co tamní areál provozuje společnost Melida, začíná ukazovat, kdo vlastně za lanovkovým byznysem ve Špindlu stojí.
Nicméně hlavní novinkou, která reálně ovlivní život návštěvníků areálu a lyžařů, je nový systém ceníku skipasů, který se letos poprvé bude chovat podobně jako nákup letenek. Ceny denního skipasu se totiž budou lišit prakticky každý den v závislosti na počasí, vytíženosti střediska a dalších faktorech. Podobně jako u letenek také bude platit, že atraktivnější cena bude při nákupu skipasu s co největším předstihem. Vedení areálu tím chce opět podpořit zejména nákup jízdného on-line a svůj věrnostní program Gopass.
Jestli nový systém v konečném důsledku povede ke zdražení, či nikoli, se teprve uvidí. Předprodej totiž odstartuje až na začátku listopadu. Ceny v méně frekventovaných obdobích zřejmě skutečně výrazněji klesnou, zato ve špičce, třeba mezi svátky na konci roku, kdy Špindl doslova přetéká návštěvníky, ceny vystřelí vzhůru.
Šéfové areálu mluví o zaváděcí ceně pro malé množství nejrychlejších kupců kolem 250 korun na den, jinak je nejnižší denní cena standardně nastavena na 350 korun. Kam až ceny lyžování mohou během hlavní sezony vystřelit, ale vedení skiareálu vyčíslené nemá.
Systém už loni testovala mateřská skupina Tatry Mountain Resorts v Nízkých Tatrách. I tam se v praxi nakonec ceny lišily podle různých dnů o stovky procent, v rozsahu od 10 do 60 eur. Podobně tomu bude zřejmě i ve Špindlu, kde se loni v hlavní sezoně lyžovalo za 820 korun v případě, že jste si denní skipas koupili přes on-line systém Gopass s předstihem tří a více dní. Pokud jste si ale kupovali lístek na místě u pokladny, zaplatili jste za něj tisíc korun.
„Díky efektivnímu řízení návštěvnosti jsme schopni pozitivně ovlivňovat bezpečnost na sjezdovkách a díky tomu také přinášet kvalitnější lyžařské zážitky,“ očekává ředitel Skiareálu Špindlerův Mlýn René Hroneš.
Janoušek a spol. na scéně
Kromě ceníku také pomalu krystalizuje akcionářská struktura společnosti Melida, které areál v roce 2012 dlouhodobě pronajaly sportovní svazy v čele s Českou unií sportu (dříve ČSTV). Firma tamní sjezdovky podle poslední dohody opanuje nejméně do roku 2057. Její majetkovou strukturu ale od začátku provázejí nejasnosti a celá řada spekulací.
V roce 2012, kdy šéf České unie sportu Miroslav Jansta nového nájemce na Strahově slavnostně představoval, za ni veřejně vystupovali výhradně zástupci slovenské skupiny TMR Igora Rattaje a firmy Snowhill, tehdy v držení průmyslníka Tomáše Němce. Dnes už je však jasné, že skutečnost byla a je mnohem barvitější.
Letos se totiž vůbec poprvé v akcionářské struktuře viditelně objeví podíly společností NVT Development pražského politického podnikatele Tomáše Hrdličky a Skidor jeho někdejšího souputníka z pražské politicko-podnikatelské scény Romana Janouška. Každému z nich připadne v Melidě přímý podíl 12,5 procenta. Jejich zájmy v orgánech firmy už delší dobu hlídají právníci Pavel Pražák a Daniel Kučera.
Čtvrtinu Melidy kontroluje slovenská TMR Igora Rattaje, která má na starosti zároveň manažerské řízení areálu. Všichni tři doposud drželi pozice v Melidě prostřednictvím společnosti Carepar. Nově by ale měli své podíly v horské společnosti kontrolovat přímo. Celý proces je zatím jen naznačen v dokumentech v obchodním rejstříku a formálně ještě není zcela dokončen.
Druhá polovina Melidy je v rukou společnosti SMMR. Její vlastnická struktura není o mnoho jasnější, přestože její formální vlastníky jde dohledat poměrně snadno. SMMR totiž vlastní ze 76 procent obchodník s mercedesy od Antonína Charouze Ladislav Maroul, který zároveň vykonává funkci člena představenstva. Zbylých 24 procent je v rukou Michala Koreckého, průmyslníka a miliardáře z plzeňské Škody Transportation.
Pokud bychom tyto podíly přepočetli přímo na Melidu, byl by Ladislav Maroul s 38 procenty největší individuální akcionář firmy, daleko před Tomášem Hrdličkou, Romanem Janouškem i slovenským finančníkem Igorem Rattajem.
Skutečnost je ale poněkud jiná. Ve stínu Maroula se totiž skrývá někdejší šéf ČEZ, dnes investor a pedagog Martin Roman. Ten svůj podíl v areálu, který loni utržil 450 milionů a vydělal (EBITDA) 150 milionů, už před několika lety sice veřejně přiznal, ale bez jakýchkoli podrobností. Z veřejných zdrojů jeho jméno v případě horské firmy nadále vyčíst nejde.
Podle všeho má v rukou jakousi opci na převzetí podílu neznámé velikosti. Pravdou je, že Roman, kterého jsme letos poprvé zařadili do našeho přehledu nejbohatších českých podnikatelů, je přítomen u všech důležitých jednání areálu o investicích i provozu a jeho slovo má při nich mimořádnou váhu.
