Jeho jméno jste nejspíš ještě neslyšeli. Přitom Martin Jakobsen patří mezi nejúspěšnější české designéry.
Z jeho sklenic se pije v michelinských restauracích a luxusních barech na celém světě. Prodávají se v prestižním Muzeu moderního umění v New Yorku. „Nechtěl jsem pracovat se sklem, přišlo mi to u nás prvoplánové,“ říká třicetiletý mladík.
Čtěte také: Nádobí od Cyrila Hančla. Z téhle ručně vyráběné keramiky budete chtít jíst
Přesto se k němu dostal a dnes je za to rád.
Na rozdíl od většiny zavedených značek si ale vybral borosilikátové sklo, které se používá hlavně v laboratořích. Ostatně některé Jakobsenovy výrobky připomínají spíš než sklenice právě chemické baňky. Tento vzhled totiž efektně dotváří nápoje a koktejly, které se v nich podávají.
Jeho nejslavnější kousky jsou sklenice rEvolution a Halm z roku 2011, respektive 2013. V době svého vzniku, když Jakobsen ještě studoval bakaláře, vyvolaly ohlas médií na celém světě a Jakobsen se při škole zlehka dal i na podnikání. Nejprve zprostředkovaně: jeho bakalářskou práci, designovou vázu, odkoupila italská firma, pro kterou pak navrhl několik dalších výrobků.
Když před dvěma lety dokončil UMPRUM, začal se své značce věnovat naplno. „Najednou to začalo záhadně fungovat. Už po týdnu přišla první objednávka z Austrálie,“ říká dnes jednatřicetiletý designér skromně.
Nebylo to přitom poprvé, co ho oslovilii zákazníci z velké dálky. Ještě když studoval, ozvalo se mu několik firem z Dubaje, kam záhy začal prodávat. Tak se dostaly Jakobsenovy skleničky například do ikonického hotelu Burdž al-Arab.
Dnes se z jeho výrobků pije po celém světě od Nového Zélandu přes Asii až po Ameriku. Mezi jeho klienty patří například luxusní Hotel Edition v New Yorku, pětihvězdičkový resort Crimson na Filipínách, oslovují ho špičkoví šéfkuchaři, jako je Jean-Georges Vongerichten nebo John Fraser, kteří provozují restaurace s michelinskými hvězdami.
Ačkoli naprostou většinu své produkce prodává v zahraničí, i v Česku se najde pár výjimek, kde jeho „baňky“ mají. Mezi nimi je třeba pražská michelinská restarauce The Field nebo AnonymouS Bar.
Chlubit se zvučnými jmény svých zakazníků ale Jakobsen moc nechce. „Velkou radost jsem měl, když mi sami napsali z Muzea moderního umění v New Yorku, jestli by mohli prodávat moje výrobky,“ říká s tím, že dnes ho nejvíc těší, když se jeho zákazníci sami od sebe na sociálních sítích chlubí, že mají jeho sklenice.
„Téměř všechny fotky na Instagramu mám od zákazníků, někteří se až předhánějí, kdo do nich udělá zajímavější koktejl,“ usmívá se designér a dodává, že ho vlastní značka dnes dobře uživí. Celkem prodal přibližně 40 tisíc sklenic.
Jeho cesta do světa designového skla ale málem skončila hned na samotném začátku. Nápadů měl totiž sice spoustu, nemohl ale najít nikoho, kdo by dokázal jeho atypické sklenice vyrobit.
„Většina sklářské výroby je rotačního typu, to znamená, že výrobek můžete rozdělit na dvě identické půlky. Moje sklenice tak ale nefungují. Otvor není proti dnu, navíc tam jsou otvory na brčka a další věci. Po dlouhém hledání jsem sehnal jednoho vysloužilého mistra ze sklářské školy. Vyrobil dva kusy sklenic podle mé předlohy a řekl, že už to nechce nikdy dělat,“ vzpomíná Jakobsen.
Nakonec se mu podařilo najít malou sklářskou dílnu ve středních Čechách a spolu s tamními skláři přicházel na to, jak netradiční kusy vyrábět. A ačkoliv se tam originály jeho práce vyrábějí dodnes, na internetu se dají najít i jejich napodobeniny z Číny. „Moje výrobky se nyní začínají ve velkém kopírovat, v Číně to letí,“ říká Jakobsen.
Na druhou stranu to je podle něj ale i dobrá zpráva: „Kdyby o moje výrobky nebyl zájem, nekopírovaly by se.“
Dnes vede svou značku sám, a jak připouští, mohla by růst ještě víc. Klienti za ních chodí sami, přesto nestíhá všechnu poptávku. „Dělám návrhy, prototypy, obchodní jednání i marketing a už vidím, že na to sám nestačím,“ říká designér s tím, že by se rád spojil s větší firmou, která by chtěla zaštítit další rozvoj značky. „Nepotřebuju peníze, ale někoho, kdo bude zapálený do podnikání,“ dodává.
