Švýcarské studio Panter & Tourron má na kontě spolupráci s Vitrou, Airbnb, firmou Cappellini, ale i brandem Hermès nebo Balenciaga. S jeho zakladateli Stefanem Panterottem a Alexisem Tourronem jsme se sešli na pražském Designbloku, kam přijeli prezentovat svou poslední nábytkovou novinku Anagram Sofa. V rozhovoru jsme se bavili nejen o využití AI, ale i o tom, proč se nechtějí stát velkými designérskými hvězdami.
„Řekli jsme si, že chceme létat co možná nejméně, takže jsme do Prahy přijeli vlakem,“ říká mi na začátku našeho setkání designérské duo Panter & Tourron složené z Itala Stefana Panterotta a Francouze Alexise Tourrona se studiem ve švýcarském Lausanne. Vysvětlují tak, proč z pražské přehlídky designu, která proběhla minulý týden, zatím neviděli tolik.
Že nevíte, o kom je řeč? Ve světě designu jde o velká jména. Za ani ne deset let na scéně (svou značku založili po studiích v roce 2016) mají za sebou hned několik úspěšných ocenění a projektů. Ve Švýcarsku pracovali na designu výloh luxusních butiků Hermès, pro módní značku Balenciaga zase vytvořili hned několik produktů.
V posledních několika letech je jejich jméno spojeno zejména s nábytkovým designem. V portfoliu mají absolventi École cantonale d’art de Lausanne, kde se potkali, svítidla pro italskou firmu Cappellini nebo dánskou značku New Works. Jejich posledním projektem je ten pro švýcarskou Vitru, pro kterou duo zhmotnilo svou vizi moderní pohovky.
Jak velký máte ve Švýcarsku tým?
Alexis Tourron: Během posledních deseti let se v našem studiu točilo kolem čtyř až šesti lidí. Počet se hodně odvíjel od nejrůznějších krizí. Spolupracujeme nejen s grafickými, ale i dalšími produktovými designéry.
Stefano Panterotto: Protože jsme pedagogové, často spolupracujeme i se školami a studenty. Nabízíme stáže, z nichž se pak může vyklubat běžná pracovní pozice.
Máte o stáže hodně zájemců?
AT: Musím říct, že zájemců je čím dál tím více. Když jsme s vlastním studiem začínali, museli jsme si studenty sami a vcelku složitě hledat. Během let se nám naštěstí povedlo, že si nás studenti hledají sami. Nechceme ale z našeho studia udělat firmu plnou stážistů, tak většinou máme jen jednoho. Možná proto je ten zástup adeptů tak dlouhý. (smích)
Vedle designu se věnujete i art direkci a fotografii. Proč?
AT: Věříme v holistický přístup. Máme za to, že i tohle je součást průmyslového designu. Neděláme přece jen design, ale přicházíme především s nápady. Ty se manifestují nejen v samotném produktu, ale právě i ve způsobu jeho vizuální propagace a komunikace.
Na vašem webu stojí, že vedle designérů se věnujete i predikci trendů. Vidíte teď v průmyslovém designu nějaký konkrétní?
AT: Myslím, že je načase, abychom tuhle činnost z naší webovky smazali. Nebo ji minimálně přeformulovali. (smích)
SP: Samozřejmě se díváme kolem sebe, čteme knihy, zajímáme se o sociologii, antropologii. Neřekl bych ale, že jsme schopni predikovat trendy. Spíš bych tuhle kategorii bral tak, že se snažíme vytvářet projekty nebo produkty, které bychom sami chtěli v budoucnu vidět nebo používat.
AT: Trendy – jako jsou například barvy nebo specifická estetika – se naopak snažíme příliš nesledovat. Bude to možná znít nabubřele, ale opravdu chceme přicházet s něčím, co trendy není. Pak to znamená, že to nikdo jiný ještě nedělá.
Sledujete konkurenci na poli nábytkového designu?
AT: Ve studiu sledujeme módu, architekturu, nejnovější technologické novinky, ale nábytkový design příliš ne. Máme samozřejmě přehled o tom, co dělá konkurence firem, s nimiž spolupracujeme, ale upřímně nás tohle baví sledovat asi ze všeho nejméně.
Abych dal příklad – když se podíváte na design v automobilovém průmyslu, vidíte, že mnoho značek dělá to samé, jen s minimálními variacemi a změnami. My nechceme tvořit další židli jen proto, abychom měli v portfoliu židli. Tu budeme dělat až ve chvíli, kdy ucítíme, že pro její tvorbu máme dostatečně silný koncept nebo důvod, například šetření materiálu při její produkci či snadnější recyklaci.
SP: Navíc si musíme uvědomit, že trendy korespondují s malými společenskými změnami. Nám jde spíš o větší, radikální změny ve společnosti, které mohou do budoucna vytvořit zcela nový archetyp nejen designérského přístupu.
AT: Dodám, že ve světě jsou tisíce designérů, ale jen hrstka z nich obor opravdu posouvá dopředu.
Řekli byste, že jste v té hrstce i vy?
AT: To si netroufám tvrdit, to ukáže až čas.
SP: Musím za nás oba ještě říct, že nejsme velcí příznivci toho, když se z designérů dělají velké hvězdy. Vidíte to v módě – tam někdy záleží více na tom, kdo je kreativní ředitel, než na tom, jak jeho nebo její působení mění značku. Myslím, že daleko důležitější je, když práce nás designérů inspiruje další.
AT: Tento rok poprvé v naší kariéře vidíme, že bychom mohli klidně celý rok objíždět designérské veletrhy, výstavy. Je to samozřejmě skvělé, zájem nás těší, na druhou stranu ztrácíme čas, který můžeme trávit ve studiu. I proto se chceme onomu zbožšťování designérů vyhnout. Na to máme svou práci až moc rádi.
Na pražském Designbloku jste představili pohovku Anagram, kterou jste vytvořili pro švýcarskou Vitru. Když jsme zmínili, že nechcete tvořit židli jen proto, abyste ji dali do svého portfolia, musím se zeptat: Proč potřebujeme další sedačku?
AT: Tohle je dobrá otázka, sami s ní vždy ve studiu začínáme. Důvod, proč podle nás potřebujeme nový gauč, je fakt, že na ty dosavadní nemáme od uživatelů příliš dobré recenze. To, jak se dodnes sedačky tvoří, považujeme za oldschool přístup, který příliš nereflektuje společenské změny nebo dnešní nároky na udržitelnost. Proto jsme se v rámci spolupráce s Vitrou rozhodli udělat několik radikálních změn.
Naše pohovka nemá pevné jádro, při její výrobě nepoužíváme lepidlo, dá se jednoduše rozložit, komponenty se dají snadno recyklovat. Gauč je lehký, snadno se bude stěhovat.
Díky jednoduchým přídavným komponentům je také modulární, člověk ho tedy může rozšiřovat podle toho, jak mu to jeho životní situace zrovna diktuje. Lidé se dnes kvůli cenám nemovitostí stěhují daleko častěji, myslím, že tohle naše pohovka reflektuje.
Ano, samozřejmě víme, že jednou novou sedačkou nezměníme svět. Vitra má přece jen svou specifickou klientelu. Doufám ale, že skrze sílu, kterou tento brand má, bychom mohli produktem inspirovat další značky.
SP: Já ještě dodám jednu věc: Ano, ideální by bylo, kdybychom jako společnost neprodukovali nové věci. Pokud bychom ale chtěli tuhle misi plnit, museli bychom si s Alexisem vybrat jiné povolání. Žijeme v kapitalistické společnosti, která je na nových věcech postavená.
Proto když už něco děláme, snažíme se to dělat lépe a jinak. Jak už jsme zmínili, snažíme se vytvořit nový archetyp, jak k tak rozšířenému produktu, jako je pohovka, přistoupit.
Použili jste i u této pohovky umělou inteligenci? Pokud se nepletu, AI jste použili při tvorbě konceptu skládacího gauče pro IKEA.
SP: U sedačky pro Vitru jsme s AI nepracovali, ale použití umělé inteligence se u nás ve studiu nebráníme. Generativní funkce, které nabízí třeba Photoshop, používáme hodně. Pomáhají nám například dotvářet naše vlastní nákresy.
Britský designér Edward Barber ze studia Barber Osgerby mi v nedávném rozhovoru řekl, že si nedokáže představit používání umělé inteligence, protože AI umí jen kombinovat již použité nápady a neumí přicházet s ničím skutečně originálním. S tím byste souhlasili?
AT: Ano, rozhodně. My AI nepoužíváme proto, aby za nás něco vymyslela, jen nám pomáhá v kreativním procesu. Na druhou stranu je na světě hodně firem, které nemusejí přicházet s něčím novým, pro ně bude umělá inteligence v budoucnu pravděpodobně velmi silným nástrojem.
Technologií se tedy necítíte ohroženi?
SP: Myslím, že můžu mluvit za oba, když řeknu, že jako designéři se umělé inteligence nebojíme. Pořád je to jen nástroj a je jen na nás, jak ho budeme používat.
AT: Navíc nám umělá inteligence může velmi dobře ukázat, kdo je v oboru nahraditelný a kdo ne, kdo má vizi a kdo jen kopíruje trendy.
Vidíte pro AI ve vaší praxi ještě další možné využití?
AT: Ano, už dlouho víme, že nám chybí studio manager, někdo, kdo bude hlídat naše kalendáře a vnitřní procesy firmy. Dost dobře si dokážu představit, že tuhle roli snadno v budoucnu zastane právě umělá inteligence.
Máte v hlavě nějaký produkt, který byste chtěli v budoucnu navrhnout?
SP: Spíš než produkt máme vysněné spolupráce. Hodně by nás zajímalo proniknout hlouběji do oboru osobní technologie, nebránili bychom se ani spojení s automobilovým průmyslem.
Poslední otázka – pojedete do Švýcarska zase vlakem?
SP: Ano, jednu dobu jsme hodně létali do Spojených států a pak jsme si řekli, že nemůžeme mluvit o udržitelnosti a vést takový způsob života. Neříkáme, že nelétáme nikdy, jednou za čas je to zkrátka nevyhnutelné. Pokud je ale k dispozici jiný druh přepravy, vždy volíme ten.
Stejně tak se snažíme vyhnout osobním setkáním, která jde bez větších problémů udělat na dálku. Myslíme, že doba, kdy bylo důležité někam dojet jen proto, abyste si potřásli rukama, je pryč.
AT: Podobný přístup máme ostatně i v samotném procesu navrhování: Kdykoli je možné se něčeho nefunkčního nebo zbytečného zbavit, uděláme to.