Čtyřikrát vzlétl do vesmíru, strávil tam 229 dní, vyfotil při tom z kosmu Velkou čínskou zeď a v roce 2004 se stal prvním Američanem, který v prezidentských volbách hlasoval z vesmíru.
„Lidé stále častěji mluví o tom, že si budeme muset najít místo k životu na jiné planetě,“ říká Leroy Chiao. „Podle mě je ale lehčí žít tady, nehledě na to, jak bude Země zpustošená. Nebyl bych sice překvapený, kdyby se na Marsu našly pozůstatky mikrobiologického života starého několik miliard let, já bych tam ale žít nechtěl.“ Leroy Chiao je přesvědčený, že lepší podmínky k životu než na Zemi jinde nenajdeme.
Leroy Chiao
Když posádka Apolla 11 jako první v historii přistála na Měsíci, Chiaovi bylo osm let. Přelomová událost z července roku 1969 zásadně ovlivnila průběh studené války, měla ale i jiný dopad. Děti po celém světě začaly snít o cestách do kosmu.
Byl mezi nimi i malý Leroy, kterého už tehdy fascinovaly rakety a letadla. „Zaměřil jsem se proto na technické obory a vystudoval chemické inženýrství,“ vysvětluje skromně Chiao, často zmiňuje nutnou píli a přísnou disciplínu, kterou si během studií sám naordinoval. „Pak jsem se zkrátka přihlásil do výběrového řízení NASA, kam mě přijali v roce 1990.“ O čtyři roky později letěl Chiao poprvé do vesmíru.
Startu do kosmu ale samozřejmě předcházela dlouhá cesta a obrovská dřina, o které dnes Chiao vypráví studentům na amerických školách. Motivuje žáky k tomu, aby si co nejdřív vytyčili co nejkonkrétnější cíl a způsob, jakým ho dosáhnout.
„Snažíme se jim vysvětlit, že je důležité přemýšlet o své budoucnosti, ať už by byla spjatá s vesmírem, nebo s čímkoli jiným. Nestačí mít jenom sen, je potřeba přemýšlet i prakticky, nestarat se jenom o knihy a akademický rozvoj, ale i o vlastní tělo. Zdravě jíst a dobře spát,“ říká Chiao. „Návod na to, jak se stát astronautem, je vlastně úplně stejný jako na cokoli jiného, čeho chceme v životě dosáhnout.“
První zvuky z Marsu, které před časem zveřejnila NASA.
Sám Chiao byl během dospívání spíš tichý a stydlivý, což přisuzuje i svým čínským kořenům. „Měl jsem hrůzu z mluvení na veřejnosti, když jsem si měl ve třinácti stoupnout před třídu, byl jsem úplně paralyzovaný strachem. Zapomněl jsem všechno, co jsem chtěl říct, bylo to hrozné,“ vzpomíná Chiao.
Teprve později si prý uvědomil, že americká kultura vyžaduje větší přímost. „Musíme sami sebe konfrontovat s věcmi, které jsou pro naši kariéru důležité, přestože můžou být nepříjemné.“ Neustálým trénováním si je prý můžeme osvojit natolik, že se pro nás nakonec stanou úplně přirozenými.
Průzkum vesmíru se od dob studené války a Chiaova dospívání změnil. Hnací motor v podobě ideologického boje mezi Západem a Východem už je pryč, většina světových velmocí dnes rozpočty na výzkum vesmíru krátí. Čím dál tím víc do průzkumu kosmu ale investují korporace. Podle Chiaoa se brzy dočkáme komerčních letů do vesmíru, k setkání s mimozemskými civilizacemi je však skeptický.
„Věřím, že ve vesmíru je hodně života,“ říká Chiao a dodává, že žádnou další formu života ale s největší pravděpodobností nikdy nenajdeme. „Když si ale uvědomíme, jak krátce jsou tady lidé třeba při porovnání s dinosaury, musíme myslet i na to, že život někde začíná a někde končí. A pak všechno začne znovu. Nemusíme si kvůli tomu dělat starosti. Když jsem ve vesmíru, mám pocit, že je v něm jistý řád, že věci se nedějí náhodou.“
Knihu fotografií z vesmíru Leroye Chiao s názvem „One Orbit / Život jako výzva“ v češtině vydala Galerie Zdeněk Sklenář.
