Stále poněkud přehlížená platforma Apple TV+ filmy nechrlí, ale dává si záležet na kvalitě. U filmového Tetrisu, míchajícího genezi klasické videohry se špionážním thrillerem ze studené války, ale uspěla tak napůl.
„Viděla jsi někdy, že by u nás doma bylo takové ticho?“ ptá se Henk Rogers manželky Akemi. A pohlédne směrem k dětem, které ohromeně sledují obrazovku s padajícími kostičkami různých tvarů.
Tak líčí filmová novinka Tetris kouzlo stejnojmenné hry, která si v osmdesátých letech podmanila svět. Stalo se tak po dramatickém souboji o práva ji distribuovat, jehož aktérem byl i Rogers. Skutečný příběh za úspěchem Tetrisu je pozoruhodný, plný zvratů a vděčného soupeření kapitalistického Západu se sovětským Východem.
Svou roli v něm proto sehraje i poslední lídr Sovětského svazu Michail Gorbačov. Skutečný příběh se však nepovedlo přetavit do dvouhodinové strhující podívané – jen do filmu se skvělými momenty.
Těch je nejvíc hned zkraje, kdy snímek představuje kouzlo hry a její obsah doplňuje neméně zábavnou formou. Ta ho porcuje po vzoru videoher do několika úrovní a předěly mezi scénami provádí za pomoci rozkošných pixelartových výjevů.
Henk Rogers v podání Tarona Egertona spatří Tetris v roce 1988 na výstavě v Las Vegas a vycítí podnikatelskou příležitost. Nabídne japonské společnosti Nintendo, že jí zajistí práva na hru pro konzole a handheldy, což v praxi znamená pro nově vznikající Game Boy, kapesní herní zařízení oblíbené především v devadesátých letech.
Ačkoli si Tetris už tou dobou úspěšně získával hráče, právě jeho verze pro Game Boy měla hře i handheldu zajistit obří popularitu. I proto byla Rogersova mise klíčová.
To film vysvětluje zdařile – zadrhává se však ve chvíli, kdy Rogers a další zainteresované skupiny letí vyjednávat o právech do Moskvy. Tetris totiž vymyslel Rus Alexej Pažitnov a práva držela společnost Elektronorgtechnica neboli Elorg, centrální orgán Sovětského svazu pro dovoz a vývoz počítačového softwaru.
Film se tak halí do takřka špionážního souboje, avšak v dlouhé fázi klíčového vyjednávání je příliš upovídaný a málo záživný. Nudnou byrokracii líčí kadencí slov jako filmy Aarona Sorkina, ale scénář nedokáže vytěžit sorkinovsky poutavé sdělení.
Snímek tak zůstává zábavný ve všem okolo: v retro hávu doplněném nostalgickou hudbou Lorna Balfeho, řadě videoherních narážek, pomrkávajících na znalce, i ve svém finále, kdy opět řeší více postavy samotné než právní kličky.
Tuzemští diváci navíc ocení i povědomé socialistické kulisy, jakkoli se natáčelo ve Skotsku. Sice tehdy ještě neprobíhala válka na Ukrajině, zato však řádil covid, a tak se místa jako Moskva dodělávala digitálně.
Režisérovi Jonu S. Bairdovi je potřeba přičíst k dobru, že správně trefil tón celého filmu. Neudělal z Tetrisu bláznivou komedii, ale nebere látku zcela vážně. Přikrášluje skutečnost, kde se mu to hodí, a pak zase vážnost snímku shazuje, když hrozí přílišnou osudovostí.
„Netočili jsme dokument,“ připustil Baird pro server Collider a odkazoval tak například k automobilové honičce v ulicích Moskvy, ke které ve skutečnosti vůbec nedošlo. Přesto lze tvůrcům přičíst k dobru, že navzdory kolísavým kvalitám snímku přibližují nepříliš známý příběh za megapopulární hrou širšímu publiku. A právě jméno Tetris může být dostatečným lákadlem, aby se diváci o snímek zajímali.
Egerton, o němž se diskutuje jako o jednom z kandidátů na příštího představitele Jamese Bonda, je do odlehčeného děje ideálním průvodcem. Vedle něj se ve filmu objevuje třeba Toby Jones v roli konkurenčního obchodníka Roberta Steina nebo ruský převážně divadelní herec Nikita Jefremov, který ztvárnil programátora Pažitnova.
Na Apple TV+ má Tetris premiéru 31. března. A potvrdí pověst stanice, která má málo skutečných hitů, ale zároveň se celkem úspěšně vyhýbá i průšvihům. Tetris stojí někde mezi, ale blíže má pořád k hitovosti.
