Jedenáct českých sběratelů, jedenáct jedinečných uměleckých sbírek. Nahlédnout za jejich oponu pomáhá nová kniha Lovci a sběrači vydavatelství Labyrint. O tom, jací tuzemští sběratelé jsou, koho sbírají a jaké jsou jejich motivace, jsme se bavili s její editorkou a historičkou umění Petrou Novákovou.
„Název knihy Lovci a sběrači v sobě skrývá vášeň, vytrvalost, smysl pro systematičnost, vzrušení, ale i pomyslný boj na aukčním trhu,“ říká k nedávno vyšlé publikaci nakladatelství Labyrint její editorka Petra Nováková. Na jejích stránkách společně s dalšími autory dává nahlédnout do útrob privátních sbírek jedenácti českých sběratelů.
Jan Bejšovec, Josef Maixner, Kateřina Havrlant, ale také Vladimír Železný, Leon Tsoukernik nebo Robert Runták. I skrze tyto sbírky se publikace doplněná o fotografie Honzy Zimy snaží svým čtenářům přiblížit českou sběratelskou scénu, která bývá mnohdy prezentovaná jen skrze výsledkově orientovaný pohled na tuzemské aukce.
„Od dětství jsem byl uměním obklopen a poznamenán. Nicméně co se sběratelství týče, myslím si, že jsem se sběratelem narodil. Opravdu jsem už od dětství bytostně cítil potřebu věci shromažďovat, a to cokoli,“ říká v knize Jan Bejšovec ke své sbírce, v níž najdeme například Jana Zrzavého, Bedřicha Stefana či Krištofa Kinteru.
Právě vnitřní motivace se snaží kniha skrze rozhovory se sběrateli, galeristy, ale i samotnými umělci, jako je Eliška Konečná, vzpomínaný Krištof Kintera nebo Josef Bolf, rozkrýt a dát sbírkám jednotlivých sběratelů příběh a hlubší kontext. „I proto, že jde opravdu o ponor, mnohdy velmi osobní, nás někteří sběratelé odmítli,“ připouští editorka.
Ne všichni mají, jak připomíná Petra Nováková, potřebu mluvit a své umění prezentovat veřejně. Zářným příkladem jsou manželé Lucia a Hermann Lettenmayerovi, kteří své jmění vybudovali na investicích do pozemků ve své firmě Lettenmayer & Partner a kteří dlouhodobě a systematicky publicitu odmítají.
Svou rozsáhlou sbírku Collett Prague / Munich ukrytou v útrobách zrekonstruovaného zámku v Jirnech u Prahy prezentují jen občas, a to vybrané skupině diváků a návštěvníků. Opačný přístup v knize reprezentuje Josef Maixner a skrze svou galerii 8smička Zdeněk Rýzner, který na galerijní mapu v čele s Prahou, Brnem a Ostravou dostal v roce 2018 i Humpolec.
Pro mnoho sběratelů představuje otevření vlastní a pro veřejnost přístupné galerie logický krok, připomíná Petra Nováková. Svou ostatně zajišťuje i matador sběratelství v Česku Vladimír Železný (Galerie Zlatá husa) či Robert Runták (olomoucká galerie Telegraph).
Foto Labyrint
Po zmínce posledních se nabízí otázka, jak si publikace Lovci a sběrači poradila s kontroverzní minulostí některých sběratelů (například Robert Runták a jeho působení v exekučním byznysu, pozn. red.).
„Nejde o investigativní knihu, chtěli jsme především zprostředkovat lásku k umění a vášeň, která je všem zpovídaným sběratelům vlastní. Rádi bychom, aby jejich příběhy inspirovaly k založení dalších soukromých sbírek,“ odpovídá Petra Nováková.
Podle ní nejde českou sběratelskou scénu kvůli různorodosti přístupů, samotných sbírek a přirozeně i osobních preferencí jednotlivých sběratelů jednoduše charakterizovat. To, co všechny zpovídané ale podle ní spojuje, je právě vášeň, někdy až posedlost umění vlastnit a obklopovat se jím.
„Co české sběratele spojuje? Řekla bych, že je to elementární láska k umění. Nadšení, radost a touha nechat se jím kultivovat. Kniha ukazuje, že sbírat umění je životní styl, zcela vás to pohltí,“ myslí si Petra Nováková a dodává, že z jedenácti sběratelů, kteří se v knize objevili, nevzešel jediný, který by ke své sbírce přistupoval pouze skrze investiční potenciál a možný budoucí zisk.
To dokládá i fakt, že mnoho z nich dodnes udržuje živý kontakt s konkrétními umělci, navštěvují je v ateliérech a mnohdy s nimi mají i blízké přátelské vztahy. Příkladem může být Josef Maixner, jenž buduje sbírku a galerii současného umění Pekelné sáně, či Kateřina Havrlant.
Foto Honza Zima
Foto Honza Zima
Právě Kateřina Havrlant, jež dlouhá léta patřila mezi jednu z nejvýše postavených Češek v Googlu, představuje v knize sběratelku, jež pro svou sbírku vyhledává mladé talentované umělce. V Havrlant Art Collection najdeme například Annu Ruth, Elišku Konečnou, Annu Jožovou či Jakuba Jansu.
„K všeobecně oblíbeným umělcům, které nakupují tak trochu všichni, jsem vůbec nechodila. Držela jsem se toho svého a hodně navštěvovala klauzury,“ líčí Kateřina Havrlant v knize. Právě její kolekce otevírá podle Petry Novákové zajímavé téma: kdy přestat podporovat umělce, jejichž kariéra raketově vystřelila, a jejich díla tak logicky do sbírky zamýšlené primárně na podporu mladých, ale neznámých už nespadají.
Příkladem může být ve sbírce zastoupená Klára Hosnedlová, jedna z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Kniha ale otevírá i další témata: jak předat lásku k umění mladším generacím? Jak sbírku omezit, aby se tematicky příliš nerozdrobila? A podle čeho se při výběru umělců řídit?
Kniha Lovci a sběrači nabízí i díky in situ fotografiím vzácný pohled do sbírek i myšlení předních českých sběratelů. Ideální bude ji pročítat s návštěvou galerií, které mnoho z nich vlastní a provozuje. Pro další kontext doporučujeme i nedávno vyšlou knihu Jana H. Vitvara nazvanou Umění, kterému rozumějí úplně všichni, jež pokrývá tuzemskou sběratelskou scénu i v širší perspektivě.
