Na zámku v Litomyšli se v únoru začne stavět nový sál, který pro národní festival nesoucí jméno hudebního génia Bedřicha Smetany navrhl Josef Pleskot. Jak bude vypadat a co dalšího má v plánu jeden z našich nejvýznamnějších architektů, jehož práce se otiskla třeba do podoby Pražského hradu, Dolních Vítkovic v Ostravě nebo již zmiňované Litomyšle?
Projekt s poetickým názvem SmetaNOVÝ sál není nápadem vzniklým až v poslední době. Josef Pleskot tento projekt pro druhé nádvoří zámku Litomyšl vytvořil už v roce 2008. Tenkrát ale investor, jímž byl Národní památkový ústav, přijal jiné architektonické řešení a návrh se na mnoho let ocitl v šuplíku.
Vybrané řešení se však ukázalo jako nevyhovující a po dvanácti letech si nový ředitel festivalu Michal Medek na návrh architekta, který je spjat již s mnoha realizacemi ve východočeském městě, vzpomněl.
Záměr zhotovit na nádvoří zámku nový originální sál s výsuvnou střechou, který by bylo možné zkonstruovat pro potřeby festivalu a poté jej zase rozložit a sklidit, byl oznámen již na loňském ročníku přední české hudební akce, která se nesla na vlnách dvousetletého výročí narození litomyšlského rodáka, skladatele Bedřicha Smetany.
Podoba stavby respektující charakter renesanční památky zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO byla představena na konci listopadu. Hotova musí být do 14. června, kdy téměř měsíční svátek hudby odstartuje již posedmašedesáté v historii zahajovacím koncertem. Vítěz výběrového řízení zatím nebyl oznámen.
Návrh propojuje moderní architekturu s historickým prostředím a díky středové uličce v hledišti a velké výšce portálu nechává vyniknout vzácným renesančním sgrafitům na fasádě i přiléhajícím arkádám. Mobilní jeviště, hlediště i tribuny budou vestavěny do původní renesanční architektury, orchestřiště bude zapuštěno pod úrovní hlediště.
Rozložení umožní inscenovat velké opery i filharmonické koncerty. Oproti původnímu návrhu z roku 2008 toho Josef Pleskot příliš měnit nemusel.
„Od loňského jara, kdy byl záměr postavit nový sál oznámen, jsme měli spolu s inženýrem Vladimírem Janatou a dalšími skvělými konstruktéry z Exconu pár měsíců času dotáhnout některé detaily a ověřit, jestli to vůbec půjde postavit a jestli to náhodou nepůjde realizovat lépe. Žádné podstatné koncepční úpravy z hlediska architektury ale nenastaly. Bylo však vykonáno mnoho práce právě konstruktérské povahy,“ řekl Pleskot Forbesu Life.
Financování stavby je složeno z různých zdrojů. Asi čtvrtinu nákladů, pohybujících se celkově okolo sedmdesáti milionů korun, pokryjí veřejné peníze (příspěvky města, kraje a ministerstva kultury), zbytek pochází od sponzorů a veřejnosti. Například Česká spořitelna již přispěla asi patnácti miliony korun.
Veřejnost má formou crowdfundingu možnost podílet se částkou od pětitisícovky do padesáti tisíc korun a „adoptovat“ si křeslo v sále. Z 325 křesel, která ponesou jména svých dárců, je k dnešnímu dni volných ještě asi padesát. Celkově sál včetně tribun a arkád kolem nádvoří počítá se sezením pro 1300 diváků.
Foto František Renza
Foto František Renza
Foto František Renza
„Zdá se mi, že motivací investorů je tady čistá radost něco dobrého podpořit a zájem povznést festival na evropskou úroveň. A nevnímám to jen jako frázi. S radostí pozoruji, že se čím dál více investorů snaží zapojovat do podobných projektů, které zajímají i veřejnost. Je to vidět i na tom, že naše kampaň k novému sálu zasáhla prostřednictvím sociálních sítí nebo vyhledávačů okolo čtyř milionů uživatelů,“ říká architekt.
Josef Pleskot v 7 nad 70
Josef Pleskot se stal vedle Eduarda Kučery či Ludmily Čírtkové jedním z členů letošního výběru Forbesu 7 nad 70. Jednak za svou výjimečnou kariéru, ale i proto, že ani nyní neustává v práci na dalších projektech.
Podobným způsobem – tedy se zapojením veřejnosti – byl financován například i Pleskotův projekt moderní cihlové kaple svatého Jana Pavla II. v Loučce na Vizovicku, která bude letos slavnostně otevřena. Finance se vybíraly jednak na samotnou stavbu, ale lidé si v ní také mohli adoptovat jeden ze čtyřiceti zvonů.
U SmetaNOVÉHO sálu se nabízí srovnání s loni otevřeným sálem v karlovarských Císařských lázních od architekta Petra Hájka. Při jeho návrhu totiž také volil princip připomínající „kinder vejce“, kdy se do historické památky, která zůstává neporušena, vloží moderní novostavba.
„Podobně byla kdysi vložena nová funkce například do nádvoří hlavní budovy České pošty nebo Ústavního soudu v Brně. Mobilní zastřešení dvora se nabízí, když nejde provést stálý zásah,“ připomíná Josef Pleskot.
Zatímco v Císařských lázních stojí nový sál nastálo, ten pro Národní festival Smetanova Litomyšl se po akci musí opět rozložit, aby poté památka mohla sloužit obvyklému návštěvnickému provozu.
„Nejtěžší na této realizaci je pohyblivá střecha, která se v případě potřeby vysune během asi osmi minut. Za dobrého počasí se nad hlavami diváků klene volné nebe,“ říká architekt.
Celý sál by podle něj mělo být možné složit a rozložit během dvakrát deseti dnů. „Letos je takový zkušební rok, během něhož můžeme případné nedokonalosti do dalšího ročníku opravit. Všechno se bude zkoušet a testovat, i z hlediska akustiky.“
V Litomyšli realizoval Josef Pleskot již mnoho staveb a úprav, jako byly například rekonstrukce Zámeckého pivovaru nebo revitalizace Regionálního muzea. A to především díky vůli starosty Miroslava Brýdla, který byl moderním architektonickým zásahům nakloněn.
Dnes je litomyšlským starostou jeho syn Daniel, který v této linii pokračuje. Na další realizace ve městě už si ale Josef Pleskot nepomýšlel: „Už jsem dokonce myslel, že se do Litomyšle jako architekt vůbec nevrátím. Říkal jsem si totiž, že aby si Litomyšl udržela svůj drive, měli by tam přijít mladí architekti. Ti opravdu přišli a udělali pár hezkých věcí. Jen díky tomu, že si vzpomněli na můj návrh, jsem se vrátil.“
V současné době se dokončuje realizace Pleskotova návrhu vstupních prostor do Pražského Jezulátka, který zahrnuje revitalizaci terasy, vytvoření návštěvnického centra a bezbariérového přístupu do kostela i sousední školy.
Další Pleskotovy projekty pokračují v Ostravě, kde je již podepsán pod řadou vizionářských staveb v oblasti Dolních Vítkovic. V pokročilejším stadiu zrodu je tu podle něj ještě projekt nového muzea, které má vzniknout z vysokých pecí.
„Už jsme odevzdali studii a nyní je vše v gesci nové příspěvkové organizace s názvem Museum,“ říká architekt. V blízkosti tohoto objektu plánuje Josef Pleskot přeměnit další z budov na hasičské muzeum, které je nyní ve stadiu návrhu.
„Jestli mám z něčeho v této republice radost, je to integrovaný záchranný systém, role hasičů v něm a jejich prestižní společenské postavení. Jsou to lidé, kteří nasazují své životy pro druhé. Vidím v tom takové uzákoněné samaritánství; vždycky jsme v tomto byli vepředu, už v polovině devatenáctého století. Líbí se mi, že ať hoří boháčovi, nebo chudákovi, vždycky přijedou stejně.“
Další stavbou blízkou realizaci, která nese jeho rukopis, by mělo být Centrum experimentální medicíny v Praze na Albertově, které bude unikátní i v evropském kontextu. „Je ve stadiu prováděcí dokumentace. Už máme stavební povolení a čeká se jen na peníze. Na tomto projektu mají zájem opravdoví nadšenci a čím dál více zjišťuji, že společnost stojí právě na umanutých jednotlivcích,“ popisuje.
A co se chystá na Pražském hradě, kam Josefa Pleskota přizval prezident Petr Pavel ke konzultacím již krátce po svém zvolení?
„Rád bych, abychom tam realizovali návštěvnické centrum. Říkáme mu zatím pracovně návštěvnický dvůr. Na Hradě schází instituce, která by lidem vysvětlovala, čím ve skutečnosti Hrad byl, je a čím může být. Jak je důležitý pro demokracii a pro utužování občanské společnosti, jak je nepostradatelný jako nástroj posilující zdravé sebevědomí a hrdost,“ vysvětluje Pleskot.
Chtěl by, aby návštěvníci mohli snadno zjistit, kolik Pražským hradem za celou dobu jeho historie prošlo významných lidí, kdo jej budoval a podobně. „I to, že to velice často byli cizinci – abychom se trochu vymanili z toho našeho nacionalismu,“ přemítá architekt.
Pro inspiraci v tomto případě poukazuje k rekonstrukci katedrály Notre Dame po ničivém požáru. Ta byla nedávno znovuotevřena po pěti letech stavebních prací: „Nejen že Francouzi opravili katedrálu, ale stavějí na ostrově i návštěvnické centrum se shromažďovacími prostory s edukačními a výstavními programy a nezbytnými kavárnami, a to z původních garáží.“
Zahraniční realizace? Už ne. I do Ostravy je pro mě daleko.
Připomíná, že se mění i širší prostor kolem katedrály. „Upravují i celé okolí až dolů k Seině, vysazují na sto šedesát nových stromů. My jsme v tomto ohledu ještě trochu zaostalí. Líbilo by se mi, kdybychom k tomu na Pražském hradě přistupovali podobně,“ říká architekt, který za éry prezidenta Václava Havla propojil horní a dolní část Jeleního příkopu novým tunelem.
Dalším důležitým úkolem je podle Josefa Pleskota propojení Hradu s městem od severu – jde o problém trvající již nejméně jedno století.
O přístupu společnosti k podobě veřejného prostoru se Josef Pleskot vyjadřuje spíše kriticky: „Realizovat stavby je dnes velmi těžké. Ptám se, jak je to možné, když z podstaty člověka je chtít neustále něco měnit, zdokonalovat a upravovat? Své domovy přestavujeme rádi, neustále si do nich něco kupujeme a vylepšujeme je. Stejně tak by měla i celá společnost toužit po zdokonalování ve městech a v krajině.“
Společná vůle mu ale v tomto ohledu přijde slabá. „Jako by společnost ztratila chuť žít. Že je méně vitální, se ukazuje i v tom, že se rodí málo dětí. To je mi opravdu líto. Navzdory obrovské kumulaci kapitálu jednotlivců se vlastně máme stále výborně, i když slyšíme, že ne,“ míní Pleskot.
Dělá mu radost, že ještě neztratil schopnost kritického vidění. A že se stále najde dost aktivních jedinců, kteří hýbou společností.
A že by si ještě zkusil zahraniční realizace? „To už ne, rád bych zůstal tady, za našimi humny. I do Ostravy už je to pro mě daleko,“ směje se Pleskot.
