Ještěd je dokonalý. Ostatně ne nadarmo se stal před třinácti lety Stavbou století. Letos slaví horský hotel a vysílač padesátileté výročí.
Přitom nebýt toho, že v roce 1963 vyhořel jeho předchůdce, a nebýt osvícené poroty, která se nebála prosadit na svou dobu velmi odvážný futuristický návrh architekta Karla Hubáčka, zřejmě by na vrcholu bývalé sopky nestál.
Dnes už by si Liberec nikdo neuměl bez rotačního hyperboloidu představit. Před půl stoletím ho ale veřejnost s velkým nadšením nepřijímala.
Nejen o tom je výstava, kterou k výročí Ještědu přichystalo Severočeské muzeum v Liberci. Navazuje na rok 2013, kdy měla veřejnost tehdy poprvé příležitost spatřit původní interiér hotelu i dosud nepublikované dobové fotografie a seznámit se tak s fenoménem unikátní stavby.
„Byla to velmi úspěšná výstava, což do jisté míry předurčilo, že ta letošní musí být jiná. Na ní chceme ukázat, jak to celé vzniklo, že stavbě Ještědu předcházela poměrně unikátní architektonická soutěž v roce 1963, jejíž výsledky mohla veřejnost vidět v hale Státní spořitelny v Liberci,“ přibližuje kurátor výstavy Luděk Lukuvka.
Takový projev svobody byl na tehdejší dobu v socialistické zemi poměrně unikátní, lidé navíc mohli veřejně svůj názor vyjádřit do návštěvní knihy a pro návrh Karla Hubáčka příliš pochopení neměli.
Na výstavě proto ukážou všech deset konkurenčních modelů, jimž bude vévodit ten největší – vítězný, který si muzeum zapůjčilo od kolegů v Olomouci. „Hubáčkův Ještěd byl pro veřejnost tehdy až příliš moderní, futuristický a drahý a lidé si přáli mít na vrcholu něco podobného, jako byla původní horská chata od Ernsta Schäfera, která bohužel v roce 1963 vyhořela,“ vysvětluje kurátor.
Návrhy, které se jí nejvíce podobaly, pocházely od libereckých architektů Svatopluka Technika a Oty Nykodýma, kteří v nich přiznaně navazovali na starý Ještěd.
Zadání architektonické soutěže bylo jasné – postavit na vrcholu televizní vysílač a hotel, které budou odpovídat dané době. A všichni, až na Karla Hubáčka, navrhli dvě oddělené budovy.
„Karel Hubáček neporušil žádná pravidla, jak se s oblibou traduje. Naopak, prostě geniálně spojil obě ty dvě funkce v jednu nadčasovou stavbu, které ale veřejnost příliš nevěřila,“ dodává kurátor s tím, že na výstavě budou k dispozici některé reakce lidí, kteří svůj názor do návštěvní knihy tenkrát zapsali.
Dlužno říci, že nejen to bylo velkou odvahou poroty, která návrhy posuzovala. Dát prostor veřejnosti a zároveň podpořit nápad, který si u ní získal nejméně sympatií, to chtělo velkou odvahu. Ostatně její statečnost, ale i prozíravost oceňoval v minulosti i sám architekt Karel Hubáček.
Jeho návrh zvítězil i přesto, že byl na svou dobu tolik nekonvenční a technologicky nevyzkoušený. Použil dvě betonové roury, které zasunul do sebe, na ně navěsil ocelové nosníky, na kterých jsou napnuta lana zaklopená plechy. Tím je stavba pružná a schopná odolávat rozmarům počasí, které jsou na vrcholu běžné a časté.
Řada technických věcí se zde zkoušela v praxi vůbec poprvé. Unikátním počinem bylo třeba kyvadlo, které pomáhá držet stavbu pohromadě. Zatímco takový systém se už dnes běžně používá všude ve světě, poprvé ho vyzkoušeli právě na Ještědu. Závaží těžké zhruba osm set kilogramů je zavěšené na špičce věže na řetězech. A zajímavostí je, že jeho výkyvy tlumí tlumiče z pionýra.
„Karel Hubáček měl velké štěstí a výhodu v tom, že měl kolem sebe skvělý tým lidí. Musíme zmínit třeba statika Zdeňka Patrmana s týmem inženýrů, kteří spolupracovali i s Akademií věd v Praze a udělali si na celou stavbu výzkum. Takové možnosti třeba jiné týmy neměly,“ prozrazuje Luděk Lukuvka.
Podle něj pomohl Ještěd geniálně spojit urbanisticky velmi rozbitý Liberec. Uzavřel horu, která míří do nebe, a městu ta silueta pomáhá nejen symbolicky, ale je spojnicí, kterou Liberec potřeboval.
„Úskalím této výstavy je fakt, že jde o stavbu, která už je hodně známá a něčím ohromit už je u ní téměř nemožné. Novinkou by ale mohly být právě modely, které v té architektonické soutěži usilovaly o vítězství,“ doplňuje kurátor.
Jemu samotnému se kromě Hubáčkova nejvíce zamlouval návrh významného libereckého architekta Pavla Švancera, autora mimo jiné libereckého plaveckého bazénu nebo pavilonu žiraf ve zdejší zoo. Také on šel cestou dvou budov a vedle vysílače by postavil chatu s obrácenou trojúhelníkovou střechou.
V muzeu bude k vidění i několik kousků originálního dobového vybavení, o něž se zasloužil Otakar Binar. Ten jej navrhoval přímo pro Ještěd, nikde jinde se proto neobjevilo. Z původního nábytku se ale příliš kusů nezachovalo, v době, kdy Ještěd vlastnila soukromá firma, byla totiž většina zničena nebo vyhozena.
Unikátní přitom bylo i nádobí. To navrhl na míru přímo Ještědu výtvarník Karel Vinš. O uměleckou výzdobu, z níž jsou skleněné objekty k vidění dnes na recepci hotelu, se zase postaralo duo Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.
Výstavu, na které muzeum spolupracuje právě s hotelem Ještěd, doplní rovněž velkoformátové fotografie, jak dobové, tak i současné, a také Perretova cena. Toto významné mezinárodní ocenění za architekturu získal v Čechách zatím právě jen Karel Hubáček, a to už v roce 1969, tedy ještě čtyři roky předtím, než se stavba dokončila.
Smutným faktem je, že komunističtí pohlaváři mu nedovolili vycestovat a cenu si osobně v Argentině převzít. Stejně tak ho nepozvali ani na otevření Ještědu, které si uspořádali už před prázdninami, zatímco veřejnosti se stavba odhalila až 21. září.
„Překvapením pro návštěvníky možná bude, že i současnou stanici lanovky navrhoval Karel Hubáček. Ta na vrchol začala jezdit už v roce 1933, v roce 1975 pak proběhla její rekonstrukce. Bohužel před dvěma lety spadla a od té doby se řeší, jakou bude mít podobu,“ podotýká kurátor s tím, že jde o technickou památku.
Výstava začne ve čtvrtek vernisáží a potrvá až do října letošního roku. „Já sám nazývám Ještěd chladnou krásou. Příroda u něj hraje velkou roli a celá ta stavba je neodmyslitelně spjatá s mlhou a zimou a větrem. Každý den je to tam jiné, a i proto je to tak jedinečné místo,“ uzavírá.
