„Ve výsledku je to vlastně hra,“ říká o své aplikaci designér Michael Rosa, který dlouhodobě využívá potenciál technologií rozšířené a virtuální reality. V jednom z posledních projektů se zaměřil na jejich uplatnění ve stavebnictví. V propagačním materiálu, který vytvořil pro společnost Finep, tak například uvidíte i to, jak se v průběhu dne mění světelné podmínky v okolí stavby.
Když Michael dostal nabídku vytvořit propagační model stavby, chtěl se vymezit vůči zavedeným postupům. „Přišlo mi nesmyslné dělat to fyzicky, proto jsem navrhl koncept, který má oproti obyčejným prospektům a neskladným modelům mnoho výhod,“ vysvětluje.
Pomocí aplikace v mobilním zařízení o projektu zjistíte mnohem víc než jenom to, jak vypadá. Stačí mít originální brožuru stavební firmy. Aplikace má v paměti vizuální podobu konkrétní stránky, kterou přečte a zobrazí místo ní 3D virtuální model.
Výhodou je navíc to, že s velikostí stránky si už může zákazník hrát – může tak mít třeba velikost pouhých vizitek, které pak rozdá zájemcům. Ti se poté skrze aplikaci dozvědí vše potřebné.
Aplikace je užitečná i pro rezidenty a lidi bydlící v okolí chystané stavby. „Všichni chtějí co nejrealističtější vizualizace, ale budovy v okolí zůstávají ve vizualizacích jen naznačeny jako šedivé kostky. Lidé z okolí pak nemají jasnou představu, jak je novostavba ovlivní,“ přibližuje Michael Rosa.
Do své práce proto zahrnul právě i okolní stavby. Aplikace navíc zná pozici slunce v určitou denní dobu, kterou může uživatel libovolně měnit. Sousedé uvidí, kdy a jestli vůbec jim bude novostavba stínit. Díky technologii je tak model opravdu komplexní.
Za jednoznačnou výhodu považuje Michael Rosa také jednoduché skladování. Díky digitální formě projektu je vše skladováno datově – na rozdíl od fyzických modelů, které se mnohdy obratem vyhazují nebo se na ně práší.
Vize do budoucna
Ve své vizi pro stavebnictví však Rosa zachází ještě dál a rád by v tomto odvětví viděl širší využití virtuální a rozšířené reality. Možnosti jsou přitom nejen estetické. Využití lze nalézt také v projektování nebo i samotné výstavbě.
„Jedna věc je plán a výkresová dokumentace, ale realita tomu mnohdy neodpovídá. Pak je složité jakoukoli změnu dohledat. Dost často jsou to konkrétní lidé, kteří rozhodují, kudy se co potáhne. Něco si chtějí zjednodušit, něco ne. Pak se to různě kombinuje,“ přibližuje Michael.
„Technologie zjednoduší celý
proces stavby. Potenciál vidím třeba v oblasti rozvodů – elektroinstalací,
vodovodů a trubek. Dokážu si představit, že by alespoň jeden člen týmu mohl mít
speciální helmu s hledím, kde by se mu promítalo, kudy se má tahat kabeláž.
To by eliminovalo případné chyby.“
Pracovník s helmou by viděl například virtuální zelený kabel, který ve zdi zatím není. Podle tohoto virtuálního kabelu by pak dělníci kladli ten reálný. Kdyby byla zpětně potřeba jakákoli změna, stačilo by si znovu nasadit brýle a člověk by uviděl, kudy jsou rozvody vedeny.
Home office na stavbě
Mnohé brýle pro virtuální realitu dnes mají takzvaný LIDAR sensor, který je schopný skenovat prostor v reálném čase. Doma si tak můžeme promítat to, co vidí člověk, který je fyzicky třeba právě na stavbě. To by vedoucím mohlo umožnit navigovat kolegy na dálku.
„Nadřízený by mohl pomocí virtuální reality kreslit do prostoru. Osoba na stavbě to pak uvidí pomocí brýlí v rozšířené realitě. Tato kombinace virtuální reality s rozšířenou tak umožní i práci z domova. Háčkem je však datová kapacita, jelikož je náročné posílat taková kvanta dat,“ uzavírá Michael.
