Začalo to jako komorní příběh čtyř dětí hrajících „dračák“, končí to jako dramatický boj dobra se zlem, který má produkční kvality velkých filmových událostí. Stranger Things na cestě od první do páté řady vyrostlo stejně jako jeho hrdinové a dokázalo si při tom zachovat vysokou úroveň, jak dokazuje první část jeho finále.
V městečku Hawkins je všechno jinak. Pryč je chlapecká bezstarostnost, pryč jsou partičky stolních her ve sklepě. Hawkins je město v karanténě, které kontrolují vojáci, protože se v něm otevřely trhliny do paralelní dimenze zvané Upside Down plné nebezpečných monster.
A hlavně je pryč Eddie, dobrá duše Hawkinsu, kterému se stala právě cesta do Upside Down v minulé řadě osudná. Tenze je všudypřítomná a hmatatelná; ty tam jsou rozjuchané úvody předchozích sérií. Stranger Things jsou v páté řadě ryze dospělou, napínavou a osudovou podívanou.
Aby ne: v sázce je víc než kdy dřív a diváci vědí, že tady se příběh uzavře. Ve čtvrtek Netflix vypustil první čtyři epizody páté série, 26. prosince přibydou další tři a ta finálová na Nový rok.
Vyvrcholí příběh, který bratři Matt a Ross Dufferové začali psát před více než deseti lety. Tehdy jako neznámí scenáristé, dnes je v branži znají takřka všichni, a tak se mohli nechat zlákat smlouvou od Paramountu, který je v příštích letech pustí i na filmové pole.
Stranger Things jsou sice „jen“ seriálem, ale směle by mohly do kin zamířit rovněž. Už minulá série ukázala, že Netflix do svého klenotu nalil tolik prostředků, kolik jen mohl. Přesná čísla se nevědí, ale v souvislosti s pátou řadou se hovoří jednou o čtyř set milionech dolarů, jindy o půlmiliardě. Je to vlastně relativně jedno; obojí jsou na televizní poměry astronomické sumy.
A je to znát: s efekty se nešetřilo, s výpravou se nešetřilo. Skvěle vypadají monstra, působivé jsou trhliny do světa Upside Down i samotná paralelní dimenze.
Utrácelo se i za hvězdná jména: krom stálic jako David Harbour nebo Winona Ryder přibyla v poslední sérii Linda Hamilton známá z filmových Terminátorů, dvě epizody navíc režíroval Frank Darabont, autor nesmrtelných klasik Vykoupení z věznice Shawshank nebo Zelená míle, který přerušil svůj důchod jen proto, aby se mohl podílet na jednom z nejvýraznějších seriálů dekády.
Dobře nicméně víme, že peníze nejsou vše, a příklad za všechny je tak křiklavý, že ho před premiérou vykřičeli i členové štábu Stranger Things – poslední série Hry o trůny. Také operovala s mnohamilionovými rozpočty, také vypadala efektně, jenže dějové vyvrcholení učinilo ze zbožňovaného seriálu v očích mnoha diváků proklínaný – a Netflix zoufale nechtěl, aby jeho hlavní hit dopadl podobně.
Na finální soud o páté řadě je ještě brzy: ani novináři zatím neviděli úplný závěr seriálu. Z prvních epizod je ale zřejmé, že tvůrci navázali ve stejném duchu, v jakém skončili. Staví se na umně vybudovaných výrazných charakterech, ať už je to svérázný bohém Dustin, traumatizovaný Will, drsňák bojující o druhou šanci Hopper, nebo výřečná rebelka Robin.
Výhodou seriálů je, že oproti filmům mají šanci své charaktery lépe prokreslit; natožpak v případě, že se bavíme o pěti sériích. Postavy ze Stranger Things mají svou historii, vztahy, diváci je znají. Každý si mezi nimi najde favorita, kdekdo si asi oblíbí i celou partu.
Není to vůbec těžké: ač má každý její člen drobné neduhy, veskrze je to parta klaďasů. S tím souvisí i poněkud černobílé vidění světa, na které Stranger Things doplácely i dříve – pořád je to spíš spektákl než zamotaný příběh nejednoznačných postav. Proč je zase armáda vykreslená jako soubor prevítů, která o jedné z hlavních hrdinek Eleven mluví výhradně jako o „zrůdě“?
Jenže je to spektákl tuze výpravný a precizně zrežírovaný, který dokáže své silné základy v hereckém obsazení a retro stylizaci dále posouvat a rozšiřovat, aniž by jen vykrádal své staré nápady.
Pátá řada přímo navazuje na čtvrtou, a přece je dost jiná, svou náladou, svou atmosférou i svým obsahem: celá ústřední skupina nyní podniká koordinované výpady do paralelní dimenze pod rouškou vojenských transportů a snaží se tam najít Vecnu, ústředního záporáka série.
Ano, místy je příběh i trochu šablonovitý až dětsky naivní. Nechává hrdiny běžně operovat mimo rámec zákona, aniž by si s tím scénář moc dělal hlavu. Občas trochu na sílu připomíná „nerdovské“ kořeny hrdinů, ač to k partě dvacátníků už tolik nesedí. Stranger Things ale nejsou pro přemýšlivé, Stranger Things jsou od toho, aby se naplnilo heslo „Netflix and chill“.
Je to málo? Možná na to, aby se o nich mluvilo mezi nejlepšími seriály všech dob. Zůstanou ale pro spoustu lidí tím oblíbeným a divit se jim lze sotva, protože podobně velkolepé dílo se setrvalou kvalitou se jen tak nevidí. A jen tak tady znovu nebude.
