Dvacet milionů prodaných knih ve 43 jazycích, úspěšná televizní série BBC, osm knih na trhu. Na obálce stojí Robert Galbraith, ale svět už víc než deset let ví, že za fenoménem osobitého detektiva Cormorana Strika a jeho partnerky Robin Ellacott stojí J. K. Rowling. Na knižní trh před pár týdny poslala už osmou detektivku série, podle sedmé knihy právě vzniká nová řada seriálu. Čím to, že uspěl právě Strike?
V současné detektivní produkci není hromotluk Cormoran Strike na první pohled zase takovým zjevením. Naopak, čím víc má detektiv vyšetřovat traumat a vnitřních démonů, tím v současné krimi samozřejmě lépe. Cormoran se ale přesto odlišuje.
Je velmi vysoký a velmi zasmušilý, zmítaný spoustou běsů. Čaj pije černý jako dehet, má závislost na cigaretách, trochu i na alkoholu, na tučném a nezdravém jídle a pytlících brambůrků a sušenek všude po kapsách.
Z toho nemají radost jeho lékaři – pokud přibírá, dostává se do zdravotních potíží plynoucích z prostého faktu, že kdysi v Afghánistánu jako voják přišel v ostré akci o nohu. A jeho pahýl v protéze, zatížený nadměrnou váhou bezmála dvoumetrového Strika, často protestuje právě v momentu, kdy pronásleduje psychopatického vraha.
Moc toho nenamluví. Jeho dětství a dospívání bylo poznamenáno spoustou neradostných okolností a traumat. Jeho otcem je Jonny Rokeby, bývalá rocková hvězda, matkou (dnes už zemřelou předávkovanou narkomankou) pak Leda, groupie této hvězdy, která se svými dvěma dětmi, k nimž se Rokeby nikdy příliš nehlásil, přežívala ve squatech. Nakonec Cormoran a jeho nevlastní sestra Lucy vyrostli u příbuzných v Cornwallu, který Strike považuje za svůj jediný domov.
A pak je tu ještě Charlotte, překrásná topmodelka, londýnská celebrita a aristokratka, s níž Strike zažil šestnáct let rozcházení a scházení, které jeho psychice zrovna nepomohly.
A nakonec Robin. Robin, kterou mu kdysi přiřadili jako asistentku a která se díky svému talentu, houževnatosti, tvrdošíjné povaze a chladnokrevnosti nakonec stane jeho Watsonem. Jeho nejlepším přítelem. Se vším, co k tomu patří.
I Robin má spoustu svých traumat i běsů.
A během let se ti dva dostávají blíž a blíže, tím spíš, čím bizarnější sériové zločiny a odložené případy staré i desítky let vyšetřují. Týdny, měsíce, roky, dny i noci, víkendy i dovolené, stále spolu v práci.
O J. K. Rowling a zejména některých jejích názorech si můžete myslet, co chcete, většina z toho bude nejspíš pravda.
Pokud tato žena ale něco umí, opravdu umí psát. Píše nejen neskutečně čtivě, ale taky inteligentně, autenticky, buduje plastické a ohromně barvité světy svých hrdinů, kterých se čtenář rychle a rád stane věrnou součástí.
Za Galbraitha se kdysi schovala proto, aby její slavné jméno a potterovský fenomén nezastínil zcela jiný žánr a zcela jiné hrdiny. A také jiný, byť ne zcela odlišný způsob vyprávění.
Své hrdiny, tedy hlavně Strika a Robin, v detektivních románech rok za rokem, případ za případem rozvíjí, jeho i její osobnostní pozadí odkrývá a rozkrývá postupně, po vrstvách, které čtenáře baví odhalovat postupně. V třetím případu (a třetí knize) víte o svých oblíbencích sotva polovinu toho, co víte v šesté knize.
Čím víc čtete, tím jsou vám ti dva bližší, tím víc se stávají součástí vašich životů. Tím spíš myslíte na Strika při každém uvařeném hrnku čaje. Je tmavý už dost, nebo by Cormoranovi přišel pořád slabý? A proč odjakživa cítíte odpor ke gorilí masce?
Rowling opakuje metodu, která se jí vyplatila už u Harryho Pottera. Pravděpodobně už v době vydání prvního dílu série „The Strike Novels“, Volání Kukačky z roku 2013, věděla naprosto přesně, kdo jsou její hrdinové a kam a kudy je během následujících let povede, jaké zápletky je čekají a k čemu po těch tisících a tisících stran míří.
Podobně jako v případě Pottera je totiž každá nová kniha objemnější než ta předchozí, tisícistránková detektivka už tu není žádná míra, co na tom, že ji prakticky neudržíte v ruce (a číst ji přitom potřebujete pořád, ve vaně, v tramvaji, ve frontě na poště).
V každé nové knize se kromě nového pozoruhodného a často mimořádně brutálního zločinu setkáte i s novými vrstvami příběhu Cormorana Strika a jeho mladé partnerky. A chcete je číst.
K tomu je autorka převlečená za autora i zručným společenským kritikem, co román, to jiná část společnosti – z prostředí britské aristokracie či modelingu (Volání Kukačky) se dostáváme tu do londýnského slumu (Ve službách zla), tu do prostředí britského parlamentu (Smrtící bílá).
Jedna z detektivek řeší problematiku nenávisti na sociálních sítích (v románu Černočerné srdce je autorka úspěšného morbidního komiksového seriálu morbidně zavražděna po masivní útočné kampani na Twitteru, respektive síti X). Řeší se případy více než čtyřicet let staré (Neklidná krev), temná zákulisí venkovské sekty (Hladový hrob) i zdánlivě noblesní prostředí londýnské literární smetánky (Hedvábník).
Během dvanácti let se ve světě prodalo přes dvacet milionů výtisků těchto knih, Strikovy případy byly přeloženy do 43 jazyků. V Česku je vydává osvědčená Kniha Zlín.
Dosud nejnovější román z pera Galbraitha/Rowling, osmý příběh, The Hallmarked Man, vyšel v Británii v září 2025 a Strika a jeho detektivní partnerku Robin přivádí do prostředí zednářské lóže. Na českém překladu se momentálně pracuje, o názvu se spekuluje, pracovní název by mohl znít „Ocejchovaný muž“, „Puncovaný muž“ či „S puncem zla“, jde však o nepotvrzené informace.
Ústřední zápletku každopádně obstarává rozřezané tělo muže v trezoru obchodu se stříbrem, stříbrnými předměty a zednářskými insigniemi – a ztracené stříbro a ukradené stříbrné starožitnosti hrají v zápletce důležitou roli.
Popularitu příběhů Cormorana Strika samozřejmě podporuje i mimořádně úspěšná televizní série Strike (či C. B. Strike), kterou vysílá BBC One a do své videotéky ji převzala i platforma HBO Max. Hvězdně obsazený detektivní seriál (hlavního hrdinu mimořádně dobře vystihl charismatický Tom Burke, rusovlasou Robin Ellacott hraje Holliday Grainger známá z projektů Borgiové, Nadějné vyhlídky, Jana Eyrová či z filmu Anna Karenina s Keirou Knightley v hlavní roli). Aktuálně je nasazeno Černočerné srdce.
Tvůrci seriálu, za nimiž jako výkonná producentka (a též odborný dohled) stojí sama J. K. Rowling prostřednictvím své společnosti Brontë Film and Television Company, dokázali přesně vystihnout nejen pochmurnou atmosféru strikovských románů (hlavního hrdinu prakticky nevidíte jinak než v dlouhém zimním kabátě, stejně podzimně-zimní je tu vždy i počasí s barevnými tóny všech odstínů šedé, modré, kouřové, béžové a vínové), ale především sugestivně vystavět spletitou zápletku a rafinovaně poodkrývat důležité podrobnosti z minulosti hlavních hrdinů. V tuto chvíli štáb v Norfolku natáčí adaptaci sedmé knihy, Hladový hrob. Celkem má být seriálů stejný počet jako knih – deset.
Byť seriálová podoba samozřejmě nikdy neobsáhne vše, co každá z tisícistránkových detektivek, a v ději se oproti knize hodně škrtá (příkladně z televizní adaptace Černočerného srdce snad polovina postav zcela vypadla, stejně jako jejich v románu velice svérázně zachycená komunikace na sociálních sítích, opisující téměř laclosovský román v dopisech), jsou jednotlivé řady seriálu velmi zdařilé. Zejména proto, že dokážou – zřejmě i díky dohledu autorky – to co romány. Udržet dynamický děj a napětí až do úplného konce.
Na konci do sebe všechno naprosto perfektně zapadne, i když jste ještě pár stránek nazpět zcela tápali. Autorka ráda porušuje žánrová pravidla, její detektivky vždy balancují na pomezí mezi krimi a společenským kritickým románem. A klade na své čtenáře vysoké nároky.
V tom tkví největší úspěch spisovatelky od počátku jejího díla – nepodceňuje své čtenáře. Ať jsou to dětští příznivci malého čaroděje, nebo dospělí fanoušci Cormorana Strika. Tahle žena umí psát. A svět pořád baví ji číst.
