Milánský architekt a urbanista Stefano Boeri je otcem konceptu vertikálních lesů, neboli výškových budov pokrytých listy tisíců rostlin a stromů různých druhů. První takový les spatřil světlo světa před deseti lety.
Bosco Verticale, vertikální les v Miláně tvořený dvěma obytnými věžemi obloženými rostlinami, představuje ekvivalent tří hektarů lesa a podrostu soustředěného na pouhých třech tisících metrech čtverečních. Stal se symbolem zalesňování měst a těsného spojení architektury a přírody.
Boeri vzpomíná na svou matku Cini Boeri, významnou osobnost italského designu a architektury, a na své slavné vertikální lesy.
Vaše matka, Cini Boeri, byla jednou z největších průkopnic italského designu a architektury. Navštěvoval jste s ní v dětství hodně různých staveb?
Můj vztah s matkou byl otevřený, přesahoval mnoho různých oblastí, takže nás nespojovala specificky jen architektura.
Hodně jsem s ní cestoval. Vzpomínám si, že v roce 1979 jsme spolu jeli do Číny, protože měla práci v Japonsku, a pak jsme z Tokia letěli do Šanghaje a pak do Pekingu. Pro mě to byl první pobyt v Číně a byl to pro mě úplně jiný svět.
Jsem matce velmi vděčný za to, co mi umožnila zažít.
Je změna klimatu nejpalčivějším problémem, kterému dnes architektonická profese čelí? A jak proti ní architekti mohou bojovat?
Ano, je to jeden z nich. Řekl bych, že na jedné straně jsou to klimatické změny, na druhé straně chudoba a vše, co se týká automatizace a procesu robotizace. Myslím, že tyto tři otázky jsou nejrelevantnější, pokud máme předvídat budoucnost prostoru, což je něco, co je součástí mé profese architekta a designéra.
Tyto tři sféry jsou navzájem těsně propojené. Klimatické změny podmiňují proces migrace. Současně by využití technologií mohlo pomoci lidstvu snížit negativní dopady klimatických změn, ale zároveň klimatické změny urychlují zvětšování nerovností mezi lidmi.
Mám za to, že proces automatizace změní naše životy, drasticky změní způsob naší práce. Myslím, že pokud máme studovat budoucnost našich měst, musíme brát v úvahu silnou interakci mezi těmito oblastmi a nikdy nezapomínat, že v podstatě třetina obyvatel současných měst tvoří lidé žijící ve slumech, favelách či osadách v chudobě.
Města zabírají ne více než tři procenta zemské pevniny, ale tato tři procenta produkují v podstatě tři čtvrtiny CO2, což je pro atmosféru špatné. Spotřebovávají více než pětačtyřicet procent zdrojů. Proto nesmíme zapomínat na vztah mezi těmito třemi prvky.
Je vaším cílem mít vertikální les v každém městě?
Ne, nemyslím si, že vertikální les je jediným způsobem, jak můžeme zalesnit města. Je potřeba znásobit počet rostlin, také pokud jde o vytváření orbitálních parků, orbitálních lesů kolem našich měst. Musíme pracovat na možnosti znásobení počtu zelených střech.
Proč jsou vertikální lesy tak fascinující?
Vertikální les je zajímavý tím, že na velmi malé ploše umožňuje soustředit velké množství rostlin, jejichž přínos je z hlediska schopnosti pohlcovat CO2, produkovat kyslík a absorbovat částice znečištění úžasný.
Obvykle když stavíme vertikální les, řekněme sto metrů vysoký, vytváříme na velmi malé ploše ekvivalent dvou nebo tří hektarů skutečného lesa, pokud jde o počet rostlin. Také to, co můžeme udělat z hlediska biodiverzity rostlin, je nesmírně zajímavé. Jde tedy o způsob, jak do hustě obydleného, znečištěného městského prostředí vnést štěp, který je zároveň živým ekosystémem s úžasnou biodiverzitou živých druhů.
To je důvod, proč tolik investujeme do šíření vertikálních lesů po celém světě.
To, co děláme, navíc není pouhá replika nebo opakování. Na každém místě najdeme specifickou biodiverzitu, a protože se stromy zacházíme jako s nájemníky, je naše činnost jako architektů při navrhování fasády přísně spojena s charakterem a vývojovou trajektorií každé rostliny.
Když se podíváte na vertikální lesy v Utrechtu, Nankingu nebo Káhiře, je každý úplně jiný, protože charakter, vývojová trajektorie a tvar, který může každá rostlina při svém růstu ovlivnit, jsou základním východiskem pro náš přístup. Nikdy to není jen opakování, což dělá naši profesi tak fascinující a zajímavou.
Povězte mi něco o svých lesních městech.
Na jihu Mexika v Cancúnu, navrhujeme lesní město. Je to město pro 130 tisíc lidí se sedmi miliony rostlin a je to jakýsi další stádium vertikálního lesa. Máme tři projekty tohoto druhu. Jeden je v Mexiku, jeden v Číně a jeden v Egyptě.
Všechny tři jsou ukázkou toho, že je možné vytvořit nová města, ve kterých koexistují budovy a rostliny. Je to důležitá nová perspektiva, nový horizont pro budoucnost oblastí na světě, kde stále potřebujeme budovat nová města.
V Evropě asi není rozumné si představovat navrhování a budování nových měst. Musíme znovu využívat, regenerovat ta stávající. V jiných částech světa, například v Číně nebo v severní Africe, kde je proces vnitřní migrace stále velmi silný, se ale nemůžeme vyhnout budování nového městského prostředí.
Místo vytváření nových periferních sídlišť, která pohlcují zemědělská pole a pak přírodu, si myslím, že je mnohem důležitější rozvíjet koncept nového typu města, jako je to v Cancúnu, které je inteligentní a zároveň zalesněné, takže si myslím, že se musíme snažit spojit mnoho různých typů obsahu v jednom druhu návrhu.
