Původně se Michelle Durpetti chtěla věnovat politice a diplomacii. Začínala ve firmě, která pracovala pro Clintonovy a Obamovy. Její osud se ale nakonec vyvinul jinak a už devatenáct let je vyhledávanou svatební koordinátorkou těch nejbohatších. Svateb už udělala celkem 426 a již teď jí ti nejbohatší klienti plní kalendář na rok 2027.
Že jsme se potkali v Praze, nebyla náhoda. Česko navštívila přes společnost The Privé Retreat, jež jí má v metropoli pomoci zprostředkovávat svatby pro ty nejbohatší. „Mám po světě sítě kontaktů, které mi umožňují rozšířit dosah a plánovat víc oslav na vícero místech. Chci teď umět sebevědomě plánovat i v Praze,“ říká z pohodlného křesla v recepci pražského Mandarin Oriental, kde končila její prohlídka.
Její portfolio sahá od intimních recepcí pro osmdesát lidí až po akce s rozpočty překračujícími milion dolarů. Mezi klienty má sportovní tváře z NFL, komentátory i lidi z reality TV a některé svatby skončily v magazínu People.
Co trenduje? Kurátorované bary, promyšlený koktejlový servis, menu, které vypráví příběh, atmosféra šik večeře místo monumentálního divadla. Rok 2025 byl zdrženlivější, ale kalendáře na 2026 a 2027 se plní rychle a s tím roste chuť bourat tradice. „Mladší páry to dělají pro sebe,“ říká.
Jak hodnotí svatbu Jeffa Bezose a jakou má nejhorší svatební vzpomínku? Dočtete se v exkluzivním rozhovoru pro Forbes.
Když někdo řekne „svatba“, jste nadšená, nebo vás to spíš zneklidní?
Vlastně obojí. Jsem ráda, když se můžu setkat s klientem, poznat novou lokaci nebo vím, že se dává dohromady určitý tým dodavatelů a to kouzlo se začíná zhmotňovat. Dělám to skoro devatenáct let a pořád cítím nadšení u každé svatby.
Byl to váš sen už jako malé holky?
Ne. Mým snem bylo věnovat se politice a diplomacii. Studovala jsem mezinárodní vztahy. Ale mám pocit, že to, co děláme, je svým způsobem diplomatická práce.
Kolik z diplomacie v profesním životě skutečně uplatňujete?
Protože pracuju mezinárodně, je pro mě velmi důležité, abych vždy správně a s respektem reprezentovala jak místo, odkud přicházím, tak místo, kam jedu. Když přijedu do Itálie s americkým klientem, a většina mých klientů jsou Američané, je mojí prací vysvětlit, jak Itálie jako celek komunikuje, jaké je kulturní nastavení.
V jakém slova smyslu?
Třeba že používají častěji WhatsApp než e-mail. Znamená to pracovat, komunikovat a nastavovat očekávání v Itálii, která se Američanům mohou zdát jiná než v USA. A naopak, když jsem v Itálii, snažím se Italům pomoci porozumět tomu, jak vypadá americké očekávání.
Máte příklad?
Italové se třeba vždy smějí, že Američané pijí cappuccino ve čtyři odpoledne. Většina Italů nepije cappuccino po jedenácté hodině. Američané ho milují po steaku k večeři. Ale všechny nás spojuje, že cappuccino milujeme. Mít porozumění pro místa, kde pracujete, je samo o sobě diplomacie. Mohou nastat chvíle, kdy jsou klienti nespokojení, třeba očekávání nebylo splněno nebo nerozumějí smlouvě.
Úkolem svatební koordinátorky je chránit a zastupovat klienta a zároveň chránit a zastupovat dodavatele. Jsme neustálými ambasadory jedné nebo druhé strany.
Pracovala jste s opravdu náročnými klienty. Jaké to je?
Někdy se ráno po svatbě probudím a bolí mě i řasy. (smích) Ale teď vážně, je to pohlcující. Není to o rozpočtu nebo profilu klienta. Každý klient na vás může mít velké nároky. Když tvoříte a produkujete svatbu, musíte do toho dát kus sebe. Pracujete s fotografií, videem, květinami, designem, cateringem, lokací a musíte vytvořit jedinečný okamžik pro všechny zúčastněné, který se už nikdy (snad) nezopakuje.
To je hodně zodpovědnosti…
U vysoce postaveného klienta se laťka zvedá, protože je všeobecně větší tlak. Je to tedy únavnější. Ale pro nás jsou tyto svatby „únavné“ v tom dobrém slova smyslu. Pro nás je to poslání, ne práce.
Mnozí z těchto lidí si bedlivě střeží soukromí a nepustí si vás k tělu snadno. Vy to ale musíte dokázat…
Práce koordinátorky je o propojení. Od prvního okamžiku. Mám ráda otevřenost, dovolím jim ptát se, vtipkuju s nimi. Je pro mě důležité, aby první rozhovor byl spíš takové „meet-cute“, jak říkáme v USA.
Popíšete mi to?
Sedneme si a ujistíme se, že jsme pro sebe vzájemně tou správnou volbou. Je důležité být od toho momentu transparentní, mluvit o svém procesu. To dělám a ujistím se, že je to tak pro ně v pořádku, a nechám je ptát se. Vždy také vybízím, aby mluvili s více než jednou koordinátorkou.
Pošlete je za konkurencí?
Vzájemná jiskra a spojení jsou klíčové, osobnostně si musíme vyhovovat. Klientům s nadsázkou říkám (ale je to pravda): „Pokud vám vadí zvuk mého hlasu, nenajímejte si mě, protože spolu budeme mluvit často. A když mě uslyšíte a řeknete si ‚Ach ne, zase ona‘, to není dobré.“ Takže synergie a soulad jsou klíčové a snažím se to komunikovat hned od prvních chvil.
Mluvíte také o financích?
Za ta léta jsem se naučila číst klienty. Někteří jdou rovnou k věci. Chtějí přesně vědět, kolik je to bude stát. Někteří se jen chtějí poznat a o penězích mluvit nechtějí. Nechávám to na klientovi. Když se zeptají, jsem velmi transparentní. Když ne, na konci hovoru řeknu: „Připravím vám návrh, pokud chcete, pošlu ho do 24 hodin a bude v něm nejen výčet služeb, ale také detaily investice.“ Obvykle odpovědí ano a pokračujeme.
Záleží na klientovi…
Ano, a čím výš je klient co do bohatství, úspěchu a profilu, tím méně chce o penězích mluvit. Musíte najít rovnováhu mezi tím, mluvit za sebe a svůj byznys, a klientovou komfortní zónou, protože peníze nemusejí být vždy příjemné téma. I pro bohaté klienty to může být tabu.
Jaká byla vaše nejnákladnější svatba?
Je několik svateb, o nichž nesmím mluvit. V posledních letech jsem měla to štěstí pracovat na svatbách, které stály výrazně přes milion dolarů (přes 21 milionů korun), a to opakovaně.
Jaké to je?
Otevírá se tolik možností pro kreativitu! Jedna z mých nejoblíbenějších v rámci takového rozpočtu byla velmi malá svatba. Byla bez obřadu, jen recepce pro osmdesát lidí. Byl to báječný pár a nikdy na to nezapomenu, protože to bylo velmi osobní.
Větší rozpočty jsou zábava. Když v kariéře dojdete do tohoto bodu, začnete si uvědomovat, že všechno je najednou mnohem dostupnější. Ten správný dodavatel, správný produkt, správná lokace. Rozpočet to umožňuje, a to je výjimečné.
Řeknete mi o tom víc?
Víte, co je na velkém rozpočtu luxusní? Luxus možností, luxus volby. U nižšího rozpočtu nebudete moci zvažovat tolik možností. Můžou být nad jejich rozpočet nebo v termínu nebudou dostupné. Co skutečně definuje luxus, nejsou květiny ani labutě nebo celebrity, je to volba a možnosti.
Větší rozpočty jsou zábava.
Kolik takových „luxusních“ svateb ročně děláte?
Pracuji také v rodinné restauraci. Pocházím z Chicaga v Illinois a jsem třetí generace majitelů restaurace v Chicagu. Je v naší rodině už 85 let. Dědeček ji založil v roce 1941 a já jsem jedináček. Do toho byznysu jsem vstoupila, když tatínek onemocněl.
Nechtěla jsem ale přijít o svou firmu a všechno, co jsem vybudovala. Děláme zhruba šest až deset svateb ročně. Říkáme si „high touch“, jsme velmi komunikativní, trávíme s klienty čas, chodíme s nimi na oběd, na večeři a nemluvíme jen o svatbě, chceme rozvíjet náš vztah.
Musíte je poznat.
Ano. Asi padesát procent času pracuju v Itálii, odtud pochází moje rodina, takže polovina svateb je obvykle tam. Podle toho si nastavuju, co ještě zvládnu a co jsem schopná klientům dát. Musí existovat určitá úroveň mého osobního očekávání, co mohu dát.
Pracujete i v jiných zemích?
Pracuju kdekoli, mám ráda Evropu. Ráda bych pracovala v Praze. A to je důvod, proč jsem tady s The Privé Retreatem. Když vás pozvou na takovou akci, dají vám možnost poznat místo, kde jste třeba ještě nepracovala. Přijet sem s vědomím, že součástí týmu je plánovačka, která pro nás vytváří zážitek šitý na míru, je obrovská příležitost.
Vidíme místa, setkáváme se s dodavateli, kteří tady působí. Až odjedu, odvezu si odsud síť kontaktů v novém místě a to je velmi cenné. V tomhle byznysu je všechno o vztazích.
Nejste na to ale sama. Kolik vás v týmu je?
Celkem tři a já, takže čtyři stabilně. Pak máme různé kontraktory, kteří přicházejí a odcházejí podle toho, kde pracujeme.
Byly mezi vašimi klienty známé osobnosti?
Mám pár vysoce profilových klientů z USA, jsou to sportovní osobnosti pracující pro NFL nebo sportovní komentátoři a lidé z reality TV.
Můžete zmínit nějaká jména?
Například Jay Glazer pracuje pro NFL, v USA na Fox Network. Jeho žena Rosie se vdávala v Amalfi. Dělali jsme jim krásnou svatbu. Bylo to v časopise People. Pak jsem měla skvělou klientku Heather Salvaggio. Seznámili se s manželem Ernestem v seznamovací show na Netflixu a ta svatba byla také v People. O dalších nemohu do detailu mluvit, ale tyhle dva příběhy ráda vyprávím, protože tito klienti se stali mými přáteli.
Jak byste zhodnotila svatbu Jeffa Bezose?
Mou prací není soudit. Jako člověk někdy možná soudím, ale jako plánovačka bych neměla. Řekla bych, že Bezosova svatba byla přesně to, v co doufali. Vím, že spousta lidí měla na všechno názory. Od pozvánky po pyžamový večírek a všechno mezi tím.
Podle mě to ale bylo to, co chtěli. Měli rozpočet, který jim dal luxus volby. Mohli vytvořit cokoli, co chtěli, a udělali to. Ne každý klient, se kterým pracuju, má vkus shodný s tím mým. Byla to svatba, jakou bych dělala sama sobě? Možná ne. Líbila se mi pyžamová party a překvapilo mě, že její šaty byly opravdu krásné a velmi cudné. Vyšlo z toho pár skvělých fotek. A víte co?
Povídejte.
Na svatbách tohoto profilu se mi líbí, že lidem připomenou krásu evropských měst. Myslím, že v tom jsou svatby celebrit a vysoce profilových lidí důležité. Pomáhá to ekonomice.
Jste v oboru poměrně dlouho. Co jste za tu dobu odpozorovala?
Jsme obor založený na sezonnosti. Na konci každé svatební sezony začínáme znovu. Všichni dodavatelé si v zásadě musejí znovu „postavit“ knihu byznysu. Každý rok nebo dva vidíte, jak se generace mění. Preference nákupu, utrácení, vztah k tradici (nebo jeho absence) se vyvíjejí.
Co je největší změna?
V preferencích klientů. Mění se to, jak chtějí vyprávět svůj příběh. Během covidu velké svatby načas zmizely, teď se vracejí. Vidím hodně lidí, jak boří tradice a nedělají to, co (chtějí) jejich rodiče. Vydávají se vlastní cestou. A v USA jsou teď trendy svatby v různých destinacích. Od Mexika po Itálii.
Není to více stresující, mít svatbu v cizí zemi?
Ne, pokud si najmete správnou plánovačku. Často si ale lidé volí místa, která v nich rezonují. Byli tam spolu a bylo jim krásně nebo o tom spolu snili. Na Sicílii často vidíme, že se Američané sicilského původu chtějí vrátit ke svým kořenům. Vlastně to vidím po celé Itálii. Vyprávíme moment v příběhu něčího života, spojujeme, odkud přišli a kam jdou, a to všechno vrcholí v nádherném okamžiku, za který neseme zodpovědnost. Je to privilegium. A je to fakt „cool“.
Kdysi se svatby dělaly pro rodinu…
A mladší generace to teď dělá pro sebe. Nechtějí maminčinu lokaci, nechtějí babiččin kostel. Amerika je často v čele boření tradic a ostatní země se přidávají. Ostatně jsme to tak udělali i s mým manželem, začlenili jsme do svatby věci, které pro nás něco znamenají.
Jaký byl pro vás rok 2025? Jaké byly svatby?
Měla jsem rok se svatebně klidnějším tempem. Dělala jsem hodně různých akcí a oslav. Měla jsem jednu opravdu krásnou třídenní svatbu ve vile v Toskánsku, ve Florencii. S párem jsem pracovala dva roky.
Dva roky?
Může se to natáhnout i na dva roky. Chtěli do svatby hodně investovat, tak chtěli náklady rozprostřít. Přišli za mnou dva roky dopředu. Byli zákazníky v mé restauraci v Chicagu během pandemie. Věděli, že jsem svatební plánovačka a že můj manžel Colin je svatební fotograf.
Mladší generace dělá svatby pro sebe.
Byla to nejdelší spolupráce?
Jedna z delších. Měli civilní obřad v USA a symbolický obřad ve vile. Byli jsme s nimi u všech akcí. Dvakrát jsme letěli do Itálie na obhlídku míst, degustace, květinové vzorky… Opravdu jsme spolu strávili hodně času. Je to jedna ze svateb, na které jsem nejpyšnější.
Také jsem tento rok v Chicagu dělala křtiny pětiměsíční krásné holčičky z řecké rodiny téměř pro 300 lidí. Bylo to větší než některé svatby. Rozpočet srovnatelný s čísly, o kterých mluvíme. Všechno bylo růžové se spoustou mašlí. Důležité pro ně bylo menu, chtěli zapojit svou krásnou hlučnou řeckou rodinu.
Letos jsem také poprvé mluvila na mezinárodní konferenci. A protože nebylo tolik svateb, zaměřila jsem se na jiné části byznysu. Sezonu od sezony se to mění. Letos to byly také oslavy prvního výročí, obnovení slibu, dokonce i pohřeb.
To všechno zvládáte?
Produkovat akce umím. Začínala jsem v politice, ve firmě v USA, která pracovala pro známé osobnosti – pro Clintonovy a Obamovy. Měla jsem jako velmi mladá možnost být součástí profesionálního týmu. Byly to akce někdy pro třicet tisíc lidí, jindy pro pět. A tyto zkušenosti jsem si přenesla do různých oslav.
Co předvídáte pro příští rok? Vidíte nějaké trendy?
Rok 2025 byl pro mnohé z nás rokem, který byl trochu jiný než ostatní. Naproti tomu roky 2026 a 2027 už se v tuto chvíli zadávají. Nejen svatby, ale i narozeninové oslavy s velkými rozpočty, závratnými počty hostů. Od Itálie po USA. V roce 2025 byli lidé ohledně svateb konzervativnější, rezervovali později, nechávali nabídky bez odpovědi déle. Teď se vracejí rychleji.
Esteticky vidím, že mladší páry se odklánějí od spousty květin. Dlouhá léta bylo všechno o květinách. Teď si spíš oblíbili detaily typu krásně kurátorovaného baru, koktejlového servisu, třeba vlastní kostky ledu. Nebo výjimečného menu, které pro ně něco znamená a něčím je vyjadřuje. V roce 2024 jsem dělala svatbu, kde jsme si pronajali restauraci a vytvořili velmi šik atmosféru večeře.
Je to typické?
Vidím to hodně – odklon od monumentalit a formální struktury k pocitu, že jste na luxusní večeři. Říká se tomu přístupný luxus. Nesedíte a neřešíte „Kterou sklenici?“ a „Kolik vidliček?“. Máte skvělý outfit, cítíte se dobře, je to zábava. Hudba je dobrá a, jak říkáme v USA, je tam „vibe“.
Páry dělají záměrná rozhodnutí. Vidím i u dodavatelů, že vztah je důležitější než estetika. Lidé potřebují rezonovat se svým fotografem. Chtějí být pochopeni lidmi, které si najímají. To je teď obrovské, je to nastupující trend.
Jak to vnímáte?
Je to dobře, slavíme milníky, ale je to o lidech, o vášni. Kdybychom byli chytřejší, neděláme to, protože je to spousta práce, bolí vás nohy, jste unavení, jste často pryč od rodiny a občas zmeškáte nějakou rodinnou událost. Musíte věřit tomu, co děláte.
Jak jste se vlastně vypracovala?
Ať jste kdekoli, důležité je být nejlepší verzí sebe a své značky. Já jsem vždy chtěla vstoupit na trh luxusních svateb. Snila jsem o svatbách v Evropě, v krásných palácích a vilách. Chtěla jsem pracovat s kvalitními dodavateli a vytvářet nezapomenutelné akce. Dáváme klientům něco, na co se těší. Pak přijde onen den a po zbytek života se mohou ohlédnout a vzpomínat. Naše práce je dát jim něco, na co se mohou těšit, něco prožít a pak na to vzpomínat.
Takže v jistém smyslu je necháte toužit po vzpomínkách, které si s vámi utvoří.
Ano, a i my se těšíme na to, co děláme. Uděláme to a oni si to nesou navždy. Když chcete dělat tuto práci, musíte být ochotní se učit. Nemůžete mít ego, protože vás omezí. Ale musíte umět mluvit sami za sebe. Pokora a odvaha musejí jít ruku v ruce. Musíte vědět, kdy promluvit, kdy říct ne. Říct si, že to možná není správný klient nebo správný dodavatel.
Setkáváme se v Praze, jaké tu máte plány?
Byla jsem tu už dříve a vaše město jsem si zamilovala. Mám po světě sítě kontaktů, které mi umožňují rozšířit dosah a plánovat víc oslav na vícero místech. Chci teď umět sebevědomě a autenticky plánovat i v Praze. Autenticita je ve větších rozpočtech, luxusu a ultraluxusu. A je to věc, na kterou na obchodní straně oboru lidé zapomínají.
Kolik svateb jste udělala?
426.
Slušná bilance. A podělíte se s námi ještě o nejhorší svatební zážitek?
Na začátku mé kariéry v Chicagu jsem měla pár v ikonickém katolickém kostele. Velmi mladý pár, který byl před námi, vyšel z kostela, celí v bílém, a chtěli vypustit dvě bílé holubice. Přijel pán z jižního Illinois se dvěma holubicemi.
Jenže v Illinois máme chráněný druh jestřába a mnoho jestřábů žije ve zvonicích. Jakmile jestřáb zahlédl holubici, slétl dolů a přímo před nimi se do holubice pustil. Nikdy na to nezapomenou. Naučila jsem se, jak je důležité rozumět tomu, co se děje před svatbou, kterou plánujete, a po ní.
