Pokud byste strávili nějaký čas s plaveckým trenérem Bobem Bowmanem, pochopili byste, proč se někteří lidé z dobrých stávají průměrnými, zatímco jiní se z úrovně „dobrý“ vyšplhají až k tomu, že lámou světové rekordy.
Výsledky Michaela Phelpse, největší hvězdy Bowmanovy tréninkové skupiny, jsou vskutku neobyčejné. Fenomenální americký plavec dosud posbíral dvaadvacet olympijských medailí, z toho osmnáct zlatých, což je absolutní rekord v celé olympijské historii. Jak tato trenérská superstar může pomoci zlepšit výkony i dalších lidí, především podnikatelů?
Jedna věc je jistá – samotný talent nestačí. Šampioni jako Phelps opakují denně tři věci, které jim pomáhají k dokonalosti.
Vize
„Ani jeden z mých sportovců nemá problém pochopit, proč jsme v bazénu, a co tam ten den budeme dělat,“ říká Bowman. Vizí je plavat tak rychle, aby to stačilo na vítězství a medaile. Bowmanovou strategií je pomoci těmto plavcům soustředit se na proces, nikoliv na výsledek. Nemůžete kontrolovat nebo předpovědět, kdo v daném závodě zvítězí, ale pokud jste dostatečně rychlí, výsledek se dostaví sám.
Medaile jsou pouze hmotné odměny a Bowman věří, že pro člověka, který touží po vrcholném výkonu, je důležitější usilovat o výjimečný výsledek každý den, a mít stále na paměti onu vizi. Tento každodenní návyk povede k dlouhodobé dokonalosti.
Duševní trénink
Vize a duševní trénink jsou dvě strany téže mince. „Musíte naprogramovat svůj vnitřní hledáček,“ říká Bowman. Má na mysli vizualizaci a dle jeho názoru v tom není nikdo lepší, než právě Michael Phelps. „Měsíce před závodem se Michael dostává do klidového stavu. Duševně trénuje v bazénu dvě hodiny denně. Vidí sám sebe, jak vyhrává. Čichá vzduch, ochutnává vodu, poslouchá zvuky, pozoruje časomíru.“
Phelps posunul vizualizaci o úroveň výš. Dívá se na sebe zvenčí, jako divák na ochozu. Také si představuje, jak překonává překážky. Například, co bude dělat, pokud bude v závodě zaostávat víc, než měl v úmyslu. Phelps se připravuje na všechny možné scénáře.
Za zlatými úspěchy Michaela Phelpse stojí kouč Bob Bowman.
Podle Bowmana je duševní trénink osvědčená, dobře propracovaná technika, jak dosáhnout úspěchu prakticky v každé výzvě. „Mozek neumí rozlišit mezi tím, co je barvitou představou a co skutečností.“
Bowman zastává názor, že každý z nás, bez ohledu na oblast, v které se pohybujeme, má dobrou představu o tom, kým jsme dnes, a kým bychom chtěli být zítra. Když si stanovíme cíle, ať už ve sportu, podnikání, nebo kdekoliv jinde, vždy je tu určitá propast mezi tím, kde se momentálně nacházíme, a tím, kde bychom v budoucnosti chtěli být. „Pokud dokážete vytvořit přesvědčivou představu a vizualizovat, jak této představy dosahujete, mozek už si najde způsob, jak to ve skutečnosti dokázat,“ říká Bowman.
Trénovat, trénovat, trénovat
Člověku může být dán talent, ale bez hodin a hodin tréninku dokonalosti nedosáhne. „Když se Michael připravoval na olympiádu v roce 2004, makal 365 dní v roce po dobu šesti let,“ říká Bowman. „Vím to, protože jsem u toho každý den byl. O Vánocích, narozeninách, na Nový rok. Michael makal tvrději, než kdokoliv, koho jsem za svůj život potkal.“
Skvělý výkon v jakékoliv oblasti může klamat. Diváci předpokládají, že daný člověk je od přírody nadaný talentem, protože jeho výkon vypadá tak přirozeně a snadně. Opak je ale pravdou. Výsledkem intenzivního cvičení je, že se vám podaří naprogramovat svůj mozek na ten nejlepší výkon. Den před samotným výkonem si můžete vyčistit hlavu, dát odpočinout tělu a věřit, že už se o zbytek postará samo, jelikož jste to už mnohokrát, stokrát, nebo jako v Phelpsově případě tisíckrát, předtím natrénovali.
Bobu Bowmanovi se sice nedostává takové slávy jako jeho svěřencům, ale nenechte se mýlit. Bez trenéra a jeho každodenních návyků by nebyl žádný Michael Phelps. „Bez Boba bych nikdy nedosáhl takových výsledků, jaké mám, a nikdy bych nevyhrál tolik medailí, kolik jsem vyhrál,“ píše Phelps v úvodu Bowmanovy knihy.
Pokud budete praktikovat tyto tři zvyky, možná vás to nedostane až na olympiádu, ale rozhodně zastíníte konkurenci ve svých životních závodech.
