Na začátku tohohle příběhu byla cesta do Vietnamu. Na konci bistro s typickou vietnamskou pochoutkou říznutou evropskou kuchyní. Tereza Sekyrová vyrábí závitky nejrůznějších chutí a barev a její letenská Závitkárna dobývá pražskou gastroscénu jídlem, které nejen skvěle chutná, ale i vypadá.
Vaření byla její láska odjakživa. Už na gymnáziu pracovala pro Zátiší Catering a pokračovala v tom i během studia Vysoké školy ekonomické v Praze. V rámci téhle práce jezdila jako manažerka VIP Village na MotoGP a během seriálu motocyklových závodů poznávala nejrůznější evropské kuchyně.
„V té době jsem si nebyla jistá, co chci v životě dělat. Ekonomka mě moc nenaplňovala, a tak jsem se za vydělané peníze rozhodla cestovat. S kamarádkou jsme vyrazily do Asie a projely mimo jiné celý Vietnam,“ vypráví třiatřicetiletá podnikatelka.
Zamilovala si tamější jídlo a obzvlášť ji nadchly rýžové závitky. Udělala si proto kurz na jejich výrobu a po návratu do Česka přemýšlela, jak nově nabyté dovednosti zúročit. Na cestě k Závitkárně ji ale čekalo ještě pár odboček.
V 25 letech se jí narodil chlapeček a během rodičovské začala vyrábět designově minimalistické šperky. Pořád ji ale lákala gastronomie a nápad na závitkový byznys v mezičase získával konkrétnější obrysy
„Rýžový papír je chuťově neutrální a nabízí neomezené, a tím pádem kreativní možnosti, co do něj zabalit. Proto jsem se rozhodla nedělat tradiční asijské závitky, ale plnit je nezvyklými surovinami,“ říká Sekyrová.
S touhle myšlenkou oslovila zakladatele holešovického podniku Vnitroblock. Nápad se jim líbil, a tak se domluvili, že u nich mladá kuchařka bude dělat závitkové pop-upy. Koncept se skvěle chytl a Sekyrová se svými kulinářskými kreacemi začala objíždět street food festivaly.
„Po čase jsem přemýšlela, co dál. Neměla jsem kapitál na rozjezd velké restaurace, a tak jsem zvolila menší bistro. Volný prostor ideální velikosti se mi nakonec podařilo najít na domovské Letné,“ líčí majitelka bistra.
Dnes tady provozuje malý podnik uzpůsobený hlavně na take away se zhruba desítkou míst k sezení. V portfoliu má kolem třiceti druhů závitků. Při jejich vymýšlení vychází ze zkušeností z cateringu a sází na fusion kuchyni.
Můžete tu ochutnat třeba závitek s kozím sýrem, sušenými brusinkami a medem, který se blíží francouzským salátům. Nebo variantu s trhaným kuřecím a jogurtovou rajtou v indickém stylu. Nejoblíbenější je přitom závitek s kimchi a tempehem s dipem z arašídového másla, kokosového mléka a limetky.
„Já mám nejraději avokádo detox – naše signature jídlo s avokádem, italskou bazalkou, zeleným jablkem, okurkou, hráškovými výhonky, špenátem a rukolou,“ říká Tereza Sekyrová. A dodává, že se snaží dělat jídlo, které je lehké, ale zároveň má dostatek živin.
„V Praze mi dlouhodobě chyběla nabídka lehkých a zdravých jídel do ruky. Obzvlášť po porodu, kdy jsem nemohla jíst těžká jídla a mívala po nich křeče,“ vysvětluje svoji motivaci mladá podnikatelka.
Její bistro má v nabídce i bowls, které ale stejně jako závitky dělá tak trochu jinak. Při jejich výrobě sází hlavně na fermentování a nakládání. Zakládá si přitom na tom, že všechna jídla vypadají jako malá umělecká díla.
Toho využívá i při propagaci bistra na sociálních sítích. Na Instagramu účet Závitkárny sleduje více než 8600 lidí. „Sociální sítě si pořád spravuji sama. Při práci v cateringu a výrobě šperků jsem navíc posbírala kontakty na různé blogery, takže se o nás lidé dozvídají i díky doporučením dalších,“ popisuje Tereza Sekyrová.
Její bistro funguje dva roky a loni mělo obrat asi 3,3 milionu korun. Byť své podnikání Sekyrová rozjížděla v pandemii, paradoxně jí to prý pomohlo. „Sázím hodně na take away. A díky tomu, že naše závitky a bowls vypadají dobře i po transportu, si zákazníci doma mohli dopřát jídlo ve stejně hezké formě, jako kdyby bylo servírované v restauraci,“ říká zakladatelka Závitkárny.
Do budoucna by ráda rozšířila prostory bistra a po létě plánuje otevřít novou pobočku na Senovážném náměstí v centru Prahy. Její vizí je také prodávat své závitky na čerpacích stanicích.
„Když jsme jezdili na MotoGP, tak mi na benzinkách chybělo nějaké zdravé jídlo. A teď to vypadá, že bych ho tam konečně mohla dostat,“ říká Sekyrová. V současnosti se domlouvá na distribuci závitků se dvěma majiteli benzinových pump a po bistru si tak nejspíš brzy splní další sen.
