„Člověk na to musí být trochu cvok, že,“ rozhlíží se Rudolf Kasper po velkolepé turbínové hale někdejší parní elektrárny. Zakladatel strojírenského a stavebního holdingu Kasper Group letos oslaví třiašedesáté narozeniny, ale oči mu svítí junáckým nadšením.
„Tyhle mostové jeřáby a vazníky tady zůstanou, aby šlo lépe manipulovat s monumentálními objekty. Dřív tu bývaly těžké strojírenské technologie, takže sem můžeme bez problémů umístit desetitunové sochy,“ plánuje a pažemi energicky črtá do prázdného prostoru obrysy svého nového snu.
Industriální stavbu by spolu s manželkou Renatou už brzy rádi proměnili v multifunkční umělecký prostor. A ne ledajaký.
„Chceme vybudovat kulturní centrum evropského významu,“ netají ambice trutnovský podnikatel, jehož skupina s výrobními závody ve třech zemích letos utržila 900 milionů korun a Forbes ji zařadil na 76. příčku žebříčku stovky nejúspěšnějších rodinných firem Česka.
Vzorem pro finální revitalizaci téměř čtyřhektarového areálu, který Kasperovi před devíti lety koupili a přestěhovali do něj část výroby své firmy Kasper Kovo, by mohla být třeba londýnská Tate Modern. Ta na břehu Temže rovněž obsadila prostory někdejší elektrárny a expozice v její turbínové hale jsou pokaždé událostí na světové umělecké scéně.
Prostorové předpoklady pro velkorysé ambice Trutnovským nechybí. Více než 100 let starý pětipodlažní objekt nabídne po rekonstrukci 3400 metrů čtverečních výstavní plochy – právě tolik má i zmiňovaná turbínová hala Tate Modern. A dvanáctimetrové stropy by umění svědčily i zde.
Rekonstrukce elektrárny začala letos v únoru a měla by zachovat původní průmyslový charakter objektu. Rozplánovaná je na několik etap: první návštěvníky by mohla galerie nazvaná EPO1 přivítat do dvou let, kompletně hotovo by chtěli mít Kasperovi nejpozději v roce 2025.
Zatím jsou taky odhodlaní vše táhnout z vlastní kapsy, byť rozpočet spolkne zcela jistě přes 100 milionů korun. „Předběžný budget samozřejmě máme, ale za pět let může být všechno jinak,“ říká podnikatel a dodává, že koronavirová krize přesměrovala některé plány a urychlila rozhodnutí pořádně se do toho opřít.
Odhodlání nakopla i menší záchranná akce, kterou mají manželé za sebou: ve Slavětíně nedaleko Trutnova, kde sami bydlí, letos zrekonstruovali zanedbanou kapli a interiér osadili drátěnými plastikami Veroniky Psotkové. Prostor s unikátní atmosférou plánují otevřít veřejnosti a využívat pro komornější kulturní akce.
Rodinná vášeň pro sochy zanechává už nějakou dobu výrazné stopy i v samotném Trutnově. Před fabrikou Kasper Kovo ční k podmračenému zimnímu nebi osmimetrová ocelová stéla, před trutnovskou galerií panovačně trůní půldruhé tuny vážící lev z nerezových plátů a nedávno na místní náměstí přicválal Ocelový jezdec.
Nepřehlédnutelné objekty od sochaře a vysokoškolského pedagoga Michala Gabriela vznikly všechny v halách hned vedle rodivšího se EPA.
„Umíme tady umělcům pomoct s náročnými technologiemi, jako je třeba laserové řezání,“ vysvětluje Rudolf Kasper a zvedá požární roletu do rozlehlé výrobní haly. „Vstup nechám prosklít, aby bylo možné vidět přímo dílny, kde budou v budoucnu probíhat rezidenční pobyty tvůrců,“ plánuje nadšeně, zatímco míjíme obří tlakové nádoby pro německého klienta.
Podobné pro svoji tvorbu používá Čestmír Suška, další z okruhu spřízněných umělců, s nimiž Kasper Kovo dlouhodobě spolupracuje.
O kus dál mezi potravinářskými mrazáky a díly pro autobusy jsou pak na podlaze rozloženy nerezové pláty, které při zběžném pohledu vypadají jako standartní komponenty z produkce trutnovské továrny. Až když k ponku, na kterém právě dvojice dělníků pláty svařuje, přistoupíte ze správného uhlu, vystoupí z chladného kovu lidský obličej.
Běžec je nejnovější dílo zmíněného Michala Gabriela – právě monumentální sochy z centimetrových plátů oceli, vrstvených jako při 3D tisku, jsou pro jeho práci typické. Sestaven je z nich i sedmimetrový žralok, kterého Gabriel spolu s Kasper Kovo zapůjčili Radovanu Vítkovi na jeho chuchelské závodiště.
„Podobných soch jsme společně realizovali už deset,“ sčítá Kasper a konstatuje, že zatímco výrobu prvních objektů připravovali i měsíc a samotná realizace pak rovněž zabrala týdny, dnes mají v týmu specialisty, kteří si i s konstrukčně komplikovanými uměleckými díly umí zdárně a efektivně poradit.
Výrobní potenciál by v Kasper Kovo rádi nabídli dalším tvůrcům. „Právě se domlouváme s Davidem Černým, že by se snad zítra přijel podívat,“ prohodí Kasper. Vedle nestárnoucího enfant terrible české umělecké scény by ale rádi oslovili i zahraniční autory, kteří by do EPA mohli nasměrovat svoji technologicky náročnou tvorbu v monumentálních formátech.
Umělecká manufaktura by se tak do budoucna mohla nezanedbatelně podílet na plánovaném růstu Kasper Group. „Firmy v holdingu jsou dobře zainvestované, přes určité propady tržeb v letošním roce jsme stále ziskoví a ve střednědobém horizontu bychom měli bez problémů zvednout výkon na dvojnásobek. Už příští rok máme plán nastavený na úrovni rekordních let,“ tvrdí Rudolf Kasper.
A právě EPO1 by mohlo ze zaměnitelného průmyslového areálu vytvořit značku, za kterou se bude do Trutnova jezdit zdaleka.
„Na šachtě nákladního výtahu chceme vztyčit dvacetimetrovou sochu. Tvarově by měla odkazovat ke zbouraným elektrárenským komínům. Vizuálně by se hezky propojila s rozhlednou ve Slavětíně,“ přidává se Renata Kasperová.
Podle ní by mohly sochy expandovat do okolní krajiny a vytvořit trasy, které do malebného Podkrkonoší přivábí návštěvníky – podobně jako sochařské parky v cizině, za nimiž nezřídka stojí rodinné výrobní kolosy.
V situaci, kdy je kultura pro mnohé chudou popelkou s nataženou rukou, Kasperovi zkrátka vidí její silný potenciál. Byznysový i rozvojový.
