Seminář chemie, lekce byznysu, ukázka tradičního řemesla. K tomu ochutnávka toskánských vín a pohled do hlavy podnikatele, jenž se z manažera proměnil v taviče skla. To všechno za jeden večer ve sklárně Izaak Reich.
Tohle je příběh jednoho dlouhého večera. Jedné směny, která se odehrála uprostřed zimy, uprostřed hlubokých chřibských lesů přikrytých mlhou. Dělníkem je Adam Havlíček, vystudovaný právník, někdejší manažer, dnes hoteliér a poslední roky hlavně sklář.
Místem, kde se pracuje, je Zikmundov, statek, jenž se z větší části před lety proměnil v butikový hotel, kde se hostům v půl sedmé večer servíruje sdílená večeře, kde se v létě báječně sluní u bazénu a kde poslední tři roky stojí malá sklárna Izaak Reich.
Právě v ní tři skláři na svět denně přivádějí desítky sklenic na víno podle návrhu Ronyho Plesla. Sklenic se stěnami tenkými tak, že se skoro bojíte vzít je do ruky, aby se ta čirá krása náhodou nerozpustila. Pracuje se tu postaru. S píšťalami, které by mohly být součástí orchestru. Vyvýšené orchestřiště tady koneckonců je a hlediště za obrovským oknem vlastně také.
V článku zazní:
- Vznikne v Brooklynu druhá sklářská dílna Izaak Reich?
- Proč sám Adam Havlíček denně do noci taví sklo?
- JAR, Španělsko nebo Japonsko. Kde ještě touží po skleničkách ze Zikmundova?
