Upozornění: Text obsahuje spoilery.
Dani a Christian spolu chodí, ale už dlouho jim to neklape. Ona by se potřebovala vzpamatovat z rodinné tragédie, on jí však není oporou a často se vzmůže jen na dotčený zájem. Christian tak jen neochotně přibírá Dani na výlet s kamarády. Parta na pozvání výměnného spolužáka zamíří do odříznuté švédské vesnice Hårga, která je domovem kmene spjatého s přírodou. Co však vypadá jako bizarní, ale neškodný folklorní festival, o němž se bude dobře psát diplomka, se postupně mění v noční můru. Akorát ve dne.
Nový snímek Slunovrat, který právě do českých kin doprovází šeptanda o jednom z hororů roku, však není přímočarou vyvražďovačkou party Američanů v exotickém evropském prostředí.
Dvouapůlhodinový film natočil Ari Aster, tvůrce loňské hororové senzace jménem Děsivé dědictví, která se se světovými tržbami 79 milionů dolarů stala nejúspěšnějším titulem nezávislého studia A24. Asterovi se přitom podařilo ohnout žánr do podoby mrazivého rodinného dramatu o ztrátách, následných traumatech a na ně napojených výčitkách.
Slunovrat zase žánr posouvá do vztahového dramatu o nutnosti zbavit se toxických lidí, s nimiž nelze nic sdílet, kteří myslí jen na sebe, popřípadě svoje okolí využívají. Dani, Christian a celá parta jsou záhy svědky děsivého rituálu pod pálícím sluncem, během něhož dva lidé brutálním způsobem přijdou o život, režisér však neztrácí ze zřetele rozpad ústředního páru, pro který dění ve vesnici představuje jen katalyzátor.
Divák tak vlastně sleduje extrémní párovou terapii, během níž se drtí hlavy, skalpují obličeje a provádějí hromadné oplodňovací seance, ale jíž podmanivá herecká dvojice Florence Pugh – Jack Reynor projde nad očekávání uvěřitelně.
Aster nicméně nevolí laciné žánrové berličky jako lekačky, aby si vynutil divákovu pozornost. Místo toho volí subtilnější dávkování nelibých a nepatřičných pocitů. Když na sebe postavy poprvé nechají působit místní halucinogeny, zprostředkovává jejich pocity ze špatného tripu a pomocí vizuálních efektů rozmazává textury přírodnin v okolí postupně panikařících postav. A zatímco v nedávném Climaxu od Gaspara Noého se realita křivila pomocí sangrie v temné tělocvičně, Slunovrat protagonisty dezorientuje v prosluněné švédské vesničce plné usměvavých domorodců, kterou filmaři postavili loni v létě na louce 10 kilometrů od Budapešti.
Kameraman Pawel Pogorzelski krouží kolem postav v dlouhých záběrech, ve kterých se přitom často ukrývá znepokojující detail. V pozadí totiž členové komunity neustále něco dělají, přenášejí nebo se kymácejí ve zvláštních folklorně tanečních formacích. Vrcholem je soutěž o májovou královnu, do níž se zapojují všechny dívky včetně Dani. Vyhraje ta, která nepadne vyčerpáním. Houstnoucí atmosféru nicméně Aster trochu nefunkčně ředí nuceným humorem, a to hlavně skrze postavu kamaráda hlavní dvojice v podání Willa Poultera.
Kvůli pomalému tempu a odkládání tradičních žánrových potěšení to bude mít s mnoha diváky složité. Závěrečné groteskní násilí vpletené do svérázných lidových zvyků a obyčejů už navíc nešokuje tolik jako úvodní rituál. Astera přitom k práci na filmu najala švédská produkční společnost, která si přála natočit „folkový“ horor odehrávající se ve Švédsku, do něhož měl režisér vplést svoje osobní zkušenosti s rozchodem. Producentům se totiž líbil scénář k Děsivému dědictví, z něhož v novém filmu Aster „zrecykloval“ několik motivů i vizuálních odkazů. Skoro jako kdyby se držel „udržitelného“ učení kmene Hårga.
Slunovrat však přesto patří mezi nejpodnětnější snímky letošního roku, o nichž se můžete bavit ještě dlouho po projekci. Stejně jako v nedávných „artových“ hororech typu Uteč, Čarodějnice či My tu totiž děs funguje jako metafora. V Asterově podání je tak na první pohled děsivá katarze vlastně zklidněním, vítězstvím a vysvobozením, které doprovází vzletný orchestr, díky němuž úlevně sledujeme cosi posvátného a očistného.
P. S. Nejde o ideální film na rande ani do multiplexu, kde se publikum ve vypjatých momentech začne řetězově smát. Co na tom, že by to kmen Hårga asi schvaloval.
