Odborné znalosti, pracovní zkušenosti, schopnost vést a motivovat podřízené nebo zajímavé kontakty? To jsou zcela jistě kvality, které se při výběrovém řízení na manažerskou pozici zohledňují. Vedle toho hrají roli i takzvané soft skills neboli vrozené sociální dovednosti.
Ale co vzhled? Může v 21. století rozhodnout o přijetí či nepřijetí do nového zaměstnání to, jak vypadáte? Například máte-li (viditelné) tetování?
Tetování má podle výzkumu Nielsen Admosphere z roku 2020 patnáct procent lidí a čtvrtina Čechů přiznává, že na potetované pohlíží negativněji. Jak tuto problematiku vnímají personalisté a HR manažeři? Dají na první dojem, zohledňují kromě tvrdých dovedností i to, jak na ně během rozhodovacího procesu uchazeč o top pozici působí a jak vypadá?
Můžete namítat, že do práce se chodí pracovat a to, jak po fyzické stránce vypadáte, by mělo být vedlejší. Ale pravdou je, že vzhled je u mnoha pozic (a nemusí se jednat o modelku či stevarda) důležitý.
Top manažeři firmu reprezentují a je dost pravděpodobné, že neslučuje-li se tetování nebo třeba piercing s firemní kulturou, výběrové řízení nevyhrajete. Na druhou stranu, pokud je tetování překážkou k vašemu přijetí, je skvělé, že to zjistíte ihned… Je totiž dost pravděpodobné, že pokud byste byli přijati, s firemní kulturou byste se neztotožnili.
Jak se vybírá top manažer
Odborné zkušenosti i adekvátní vzdělání jsou zcela jistě u vrcholových manažerů zásadní, ale důležitá je i osobnost, profil leadera, soft skills a schopnost převzít zodpovědnost, vést a přirozeně motivovat lidi, vize.
Co od takového zaměstnance očekává Daniela Švástová, Employee Experience Designer z vizualizačního studia Monolot? „Je lepší lidi inspirovat k výkonu, než zastrašovat podřízené tím, že jim srazíte KPI, když nebudou sedět do noci v práci. Od trendu typických manažerů, kteří ke všem přistupují s cukrem a bičem (možná spíš jen bičem), se upouští, naopak se vybírají kandidáti s profilem leadera, který dokáže lidi vést a motivovat přirozeně, nikoli pod taktovkou hrůzovlády.“
Čím zodpovědnější a vyšší pozice v rámci firemní hierarchie, tím náročnější výběrové řízení. A stejně, jako by měl přijít na pohovor dobře připravený uchazeč, bývají skvěle připravení i HR manažeři.
Nezávislá HR epertka Alexandra Filipová z Externipersonalista.eu popisuje proces výběrového řízení na pozici vrcholového manažera tak, že bývá zaměřen na celou řadu oblastí osobnostního i profesního profilu kandidátů: „V drtivé většině případů použijeme speciální nástroje, které se zaměřují na analýzu osobnosti uchazeče, jeho odolnost vůči stresu, chování ve stresových situacích, ale i různé diagnostické metody, na jejichž základě je uchazeči zpracován profesionální osobnostní profil, někdy i takzvaný culture fit.“
Vybrat člověka, který bude dobře vést tým nebo dokonce celou společnost, trvá často několik měsíců. Je to náročné, ale zcela pochopitelné, což potvrzuje i Aneta Martišková, ředitelka vnějších vztahů a udržitelnosti ve firmě Edenred a HR osobnost roku, která říká, že manažeři mají ve většině případů větší zodpovědnost a vedou týmy, měli by být vzorem a motivací: „Kromě faktorů, jako jsou vzdělávání či zkušenosti, se u manažerů více dbá i na jejich osobnost, leadership a soft dovednosti.“
Měl by manažer zapadnout do týmu, nebo jej naopak obohatit svou individualitou a zajímavými, novými názory? Obojí má svoje, k druhé variantě se přiklánějí HRristky Pavla Arnoldová a Kristýna Kubešová z digitální agentury Fragile.
„Neřešíme primárně to, co má člověk vystudováno, ale jaké má zkušenosti, co může do Fragile přinést a co na oplátku můžeme nabídnout my. U top manažerů považujeme pracovní zkušenosti za must-have a hodně dbáme na fit do firemní kultury. Neznamená to, že všichni jsou si osobnostně podobní. Naopak. Výsledek je, že i kdyby měl top manažer přesně ty zkušenosti, které potřebujeme, ale neseděl by nám do firmy, tak se pro něj nerozhodneme. Hledáme balanc.“
Hraje u pohovoru roli první dojem?
Myslet si, že v rámci výběrového řízení půjde jen o to, jak zaujme vaše prezentace, by bylo naivní. První dojem uděláte jen jednou a není radno podcenit přípravu a spoléhat „jen“ na úctyhodné CV a skvělá doporučení.
Přijdete-li na pohovor pozdě nebo neupravení, bude tomu se zcela jistě přikládán význam. „Jde o vaši budoucnost a posuzovatele může ovlivnit mnoho aspektů. Co říkáte, jak to říkáte, vaše gesta, energie, celkové vystupování. Dobrý personalista ale posuzuje mnoho ukazatelů a nenechá se strhnout pouze osobním dojmem,“ objasňuje Filipová.
I přesto ale musíte počítat s tím, že pokud první dojem pokazíte, druhou šanci už možná nedostanete. Podle Martiškové se při výběrovém řízení posuzuje prakticky vše, od prvního kontaktu až po uzavření smlouvy.
„Personalisté pozorují uchazeče během celého náborového procesu a zaměřují se i na relativní maličkosti… Například, jak dodržuje termíny při vypracování úkolu, jestli chodí včas na společné schůzky nebo jaký je jeho písemný a ústní projev.“
A jak je to s prvním dojmem? Na ten by podle ní dávat neměli a předsudků by se měli vyvarovat. Proč? U introvertů může fungovat třeba nervozita, která jim zabrání v projevení se naplno. Naopak by to nahrávalo extrovertům, kteří si umějí udělat skvělé PR, ale počáteční nadšení z nich může rychle opadnout.
Lidskost a kompetentnost jsou zcela jistě zásadní. Ale má-li kandidát problém s očním kontaktem a při podání ruky vám do vaší dlaně vklouzne „leklá ryba“, kritické minus si k jeho osobě personalista napíše.
I Kubešová a Arnoldová se snaží posuzovat zásadní a klíčové věci pro danou pozici a na prvním dojmu určitě nestaví rozhodnutí ohledně dalších kol, ale sledují stisk ruky, oční kontakt, celkový dojem z fyzického vzhledu apod.
Má vliv fyzický vzhled na získání práce?
Čím výš v hierarchii firmy se vaše pozice nachází, tím zásadnější je i vaše schopnost firmu reprezentatovat. Firma skrze své manažery vyjadřuje svůj status. A vy byste při přijímacím řízení měli svým vzhledem dát najevo, že jste si nastudovali firemní kulturu potenciálního zaměstnavatele a odhadnout, jaký styl oblékání a upravenosti se očekává od člověka na vaší pozici.
Jednoznačné pravidlo podle Martiškové neexistuje, v každé společnosti a při každé situaci je vyžadováno něco jiného.
Je v pořádku, že vzhled hraje roli a ne vždy zcela vedlejší? Podle Švástkové ne, i když i s tím se setkala: „Je pravdou, že pokud budete mít kandidáty o stejných kvalitách a jeden bude štíhlý a vysportovaný a druhý obézní, pravděpodobně budete více inklinovat ke zdravě vypadajícímu člověku, protože postava něco vypovídá i o disciplíně a schopnosti se motivovat. Já si ale do týmu raději vyberu někoho, kdo mi kulturně zapadne, nerozhází mi morálku a nebude škodit. A pak je jedno, jestli je tlustý nebo tenký, blond nebo brunet.“
Jedna věc je, že vzhled může odvést pozornost od výrazně důležitějších skutečností a kvalit, zároveň se ale to, jak vypadáme, propisuje do toho, jak se cítíme a jak pak vystupujeme. Filipová odhaduje váhu na vzhled padesát na padesát, což není málo, ale vždy se snaží posuzovat zejména požadovanou odbornost, ovšem zároveň i lidskou kompatibilitu s kolegy, firemní kulturou, našimi procesy: „Je to individuální, vždy záleží na chemii, prvním dojmu, osobních sympatiích.“
Fyzický vzhled je něco, co vám dá informaci o člověku a dobrý personalista nečíhá, zda udělá uchazeč chybu a obleče se nevhodně. Naopak může vzhled a oblíbený módní styl využít jako výhodu.
Ve Fragile se před první schůzkou často řeší s kandidátem, že má přijít oblečený tak, jak se cítí nejlépe. Mají tak šanci jej dobře poznat, aby nebyli nakonec překvapení v den nástupu, kdo vlastně přišel. Zároveň tím ukážou, že jim záleží na komfortu zaměstnanců.
Ač je ale digitální agentura zcela jistě otevřené prostředí, i tady je rozdíl v požadavcích kladených na vzhled na různých pozicích: „Například u accounta, který denně komunikuje a potkává se s klienty, je větší rozhodovací faktor, jaký dojem vytváří, než třeba u performance specialisty, který svůj den tráví spíš za obrazovkou počítače,“ objasňuje Pavla.
Tetovaný a přijatý
Přijít na pohovor neupravený je známka arogance. Ukážete pouze, že vám na výsledku řízení nezáleží. Ale co tetování nebo piercing? Zvlášť ty viditelné? Můžou mít vliv a pokud ano, tak v jakém smyslu?
Důvody pro tetování jsou různé, stejně tak důvody k jejich pozitivnímu či negativnímu posuzování. Někdo se nechává tetovat, aby zvýšil svou atraktivitu, jiný protože to vnímá jako estetické a hezké nebo jako trend, který chce následovat.
Někdo se chce tetováním odlišit, jiný naopak zapadnout. Rozhodně nelze lidi s tetováním hodnotit jako sourodou skupinu, společné mají opravdu jen to, že se nechali ozdobit. Navíc někteří mají tetování přes celou paži, jiní zase nenápadně na zápěstí vytetované datum narození svých dětí.
Ať už tetováním vyjadřujete jakýkoli názor, na což máte samozřejmě plné právo, je třeba mít na paměti, že je to rozhodnutí nejen na celý život, ale které i může celý život ovlivnit.
„Je to vaše svobodné rozhodnutí, na které může mít okolí svůj názor. Nic ale nevypovídá o vašich odborných zkušenostech, nadání na vyjednávání, strategickém myšlení, schopnostech vést podřízené, přinést firmě nový byznys. Proto když narazíte na potenciálního budoucího nadřízeného, kterému tetování vadí, nebo víte-li, že se to v dané firmě nenosí, jejich firemní kultura je jiná, pak je jasné, že tam šťastní nebudete,“ říká k tomu Filipová a ukazuje tak i druhou stranu mince.
Ještě před pár lety byli lidé s tetováním často vnímáni jako lidé se stigmatem, což už dnes neplatí a Martišková to kvituje: „Na lidi se nahlíží podle toho, jakou mají osobnost a co umějí, a ne podle toho, co mají vytetovaného na těle. Přesně takový postoj máme u nás ve firmě. Prosazujeme rovnocenný přístup ke všem našim zaměstnancům, u kterých si vážíme jejich osobnosti, charakteru a přidané hodnoty.“
Co ale když jde o hodně viditelnou ozdobu či kresbu. Někdy si stačí jen vybrat, zda ji budete nosit přiznaně nebo zakryjete, co ale potetované hřbety rukou nebo krk například?
To už může být problém i v moderní a tolerantní společnosti, jak upozorňuje Švástová: „Pro mě je viditelné tetování takové, které nezakryje běžné oblečení. Čili tetování na hřbetech rukou a prstech, na krku a obličeji. Tomu říkáme jobstopper. A ačkoli tři čtvrtiny lidí v naší firmě je více či méně potetovaných, nikdo z nich nemá tetování, které by nešlo zcela zakrýt. A po diskusích s kolegy jsme došli k závěru, že takové tetování v nás nebudí důvěru.“
Jestli někde nebudete muset tetování skrývat, je to kreativní prostředí. Pavla z Fragile považuje tetování za podobnou ozdobu jako třeba klobouk nebo náramek. Obě s Kristýnou se ovšem shodují, že je určitě rozdíl, jestli máte tetování na rukách nebo třeba na obličeji nebo krku: „Pokud by mi přišel na pohovor člověk s vytetovanou slzou pod okem, tak se nad tím asi pozastavím…“
Je tetování někdy zkrátka nepřípustné?
Zatím se zdá, že tetování není nepřekonatelnou překážkou v rozhodovacím procesu. To je (bohužel) omyl. Už sice dávno není vnímáno jako signifikatní znak lidí na okraji společnosti nebo zástupců uměleckých profesí, ale pro mnohé profese je, zejména tetování viditelné, nepřípustné.
Jak říká Švástková: „Jsem v tomhle konzervativní, takže pokud jde o tetování na obličeji a hřbetech rukou, hodí se spíš pro zaměstnání lákající umělecké duše – od zpěváka přes tatéra, grafika… Chápu, že se jedná o jistou míru sebevyjádření. V ostatních pozicích mi to nepřijde vhodné.“
Platí tedy, že pokud se hlásíte na pozici, kterou budete vykonávat spíše ve formálním prostředí, je lepší svá tetování zakrývat. Jsou to oblasti, které nejsou podle Filipové (zatím) na viditelná tetování vstřícně nastavena.
A svou roli bude hrát i to, zda vaši kolegové budou z generace Z, nebo z generace Husákových dětí. Starší generace může mít podle Pavly z Fragile k tetovaným předsudky a může to snižovat jejich důvěryhodnost.
Zejména na pozicích jako doktoři, právníci či úředníci. Kristýna ovšem dodává: „Přijde mi vlastně hrozně nefér to, že pokud se člověk rozhodne, že bude dělat právě třeba doktora, tak by měl o to víc přemýšlet, zda si tetování nechá udělat a na jaké místo, i když je to něco, co by měla být čistě jeho věc.“
