Už dávno neplatí, že by luxusní módní značky neuměly dělat také špičkové hodinky. Chanel, Hermès a Louis Vuitton bojují s předsudky vůči jejich modelům kreativitou, inovacemi a investicemi.
Na poli luxusu existuje několik typů značek, které se zabývají prodejem hodinek: čistě hodinářské značky, které se nevěnují ničemu jinému (například Rolex, IWC a Panerai); klenotníci a hodináři (včetně značek Cartier, Chopard a Piaget) a pak také prestižní značky, které zpočátku časoměrné přístroje vůbec nedodávaly.
V určitém okamžiku ale opustily přirozené prostředí (obvykle módu) a prodloužily svá chapadla do dalších oblastí výroby. Sem patří značky Dolce & Gabbana, Armani, Gucci, Dior a podobné. Některé z nich samozřejmě berou složitý a sofistikovaný svět hodinařiny vážněji než jiné.
Aby si tyto firmy vydobyly své místo na slunci, musejí bojovat s předsudky. Termín „módní hodinky“ se dlouho používal pejorativně a odkazoval na značky, které vstoupily na hodinářský trh bez skutečného vztahu k řemeslu.
Dlouhá léta se mělo za to, že pokud ciferník hodinek zdobí jméno známé luxusní značky, pravděpodobně nebudou příliš kvalitní. Vždyť přídomek „luxusní“ zdaleka neznamená, že by snad všechny výrobky dané značky vynikaly v každé oblasti, kde se firma pokouší prorazit.
Hodinářství je jedním z odvětví, kde je tohle dobře vidět. Vedle sebe tu stojí značky, které si do hodinek samy vyrábějí mechanické strojky (ty dobře oceňované), a značky, které poskytují licence na své jméno jiným výrobcům, aby ho vyrazili na cenově dostupné quartzové hodinky (mnozí tak činí prostřednictvím koncernů jako Timex, Movado nebo Fossil), jimiž by doplnily své hlavní kolekce oblečení a doplňků.
Najdeme mezi nimi takové, které dbají pouze na estetickou stránku svých výrobků (a v některých případech mají oproti striktně hodinářským firmám tu výhodu, že mistrně ovládají design), i ty, jež svůj pohled stáčejí dovnitř.
Všechny představují ceněné značky s jedinečnou schopností přiblížit špičkovou hodinářskou práci zcela novému publiku, nicméně na trhu se netěší stejnému uznání.
Například Giorgio Armani je králem správně provedené diverzifikace. Pokaždé, když se italský návrhář vrhl do oblastí mimo módu, založil novou značku, aby neovlivnil tu hlavní, kterou je Giorgio Armani. To se mu podařilo s Armani/Casa, Armani Beauty, Armani/Hotels, Armani/Dolci…
Pokud jde ale o hodinky, moc daleko to nedotáhl. Obchodují se pod odvozenými značkami Emporio Armani (od 160 eur, asi čtyř tisíc korun) a Armani Exchange (od 65 eur, přes 1600 korun) a schází jim duše.
Jsou tu však i společnosti Hermès, Louis Vuitton a Chanel, které v posledních letech velmi významně a dlouhodobě investovaly do svých hodinářských divizí, přesídlily do Švýcarska, kde zřídily vlastní manufaktury, navázaly spolupráci s těmi nejpovolanějšími a najaly kvalifikované řemeslníky, aby dnes mohly konkurovat stoletým ryze hodinářským firmám.
Pyšní se inovativním přístupem a vlastním puncem, zároveň se však příliš neodklánějí od tradičních konvencí hodinářské branže, které chtějí být součástí.
Možná je zatím ještě nepovažujeme za hlavní představitele haute horlogerie, ale pokud budou ve svém úsilí nadále pokračovat a vytvářet zajímavé modely, mohou se jimi zakrátko stát.
Zaměřili jsme se na tři takové značky, tři vzory, které stojí za to sledovat díky jejich kvalitní práci, jež zpravidla nezklame. Právě naopak, přinášejí svěží pohled na svět prvotřídní hodinařiny, který nás nepřestává uchvacovat.
Hermès: Poezie
Foto Hermès Arceau Le Temps Voyageur
Mnozí z nás chovají ke značce Hermès a všemu, čeho se dotkne, skutečnou oddanost. Z jejích hodinek prýští kreativita, výjimečnost a řemeslná zručnost každým pórem. Nikdy se neodklání od identity značky, nebojí se hrát si a liší se od všech ostatních.
Že si vedení zrovna usmyslelo uvést na trh cestovní model s komplikací světového času? Inu, navrhli unikátní subciferník, který se podle vůle uživatele pohybuje po zeměkouli a ukazuje aktuální čas v jednotlivých městech (ten je součástí hodinek Arceau Le Temps Voyageur na obrázku výše). Takhle nějak vypadá nefalšovaná čistá poezie.
Francouzská značka, proslulá svými kabelkami Birkin a hedvábnými šátky, začala psát historii v roce 1837 výrobou koňských postrojů (odtud firemní logo znázorňující koně). Po letech projevila společnost zájem o další oblasti výroby a v roce 1912 sestrojila své první hodinky, které vypadaly jako náramkové, ale ve skutečnosti se jednalo o kapesní hodinky s koženým řemínkem.
V roce 1928 začala vyrábět hodinky určené k prodeji ve spolupráci se švýcarskými hodinářskými značkami. Koncem sedmdesátých let minulého století se hlouběji ponořila do této branže a ve švýcarském Brüggu založila divizi La Montre Hermès.
V roce 1978 navrhl tehdejší umělecký ředitel domu Henri d’Origny model Arceau, který se vyznačuje kulatým tělem s asymetrickými oušky podobnými třmenům a zešikmenými ručičkami evokujícími cval koně. Tento model dnes představuje jejich nejikoničtější řadu.
„Nabízíme jiné vidění času; nejde nám o čas, který lze přesně změřit. Chceme si především hrát, protože když se při tvorbě produktu bavíme, baví se i naši zákazníci,“ tvrdí zástupci společnosti.
Když Hermès v devadesátých letech představil hodinky Cape Cod a Médor, myslel především na dámy, a proto je vybavil quartzovým strojkem (mechanické hodinky byly tehdy považovány za ryze pánskou záležitost).
Tím to však zdaleka nekončí. Aby své produkty dále zdokonalil, oslovil Hermès v roce 2003 výrobce mechanických strojků Vaucher Manufacture Fleurier a roku 2006 získal v této manufaktuře pětadvacetiprocentní podíl.
Foto Hermès
V roce 2008 společnost spustila svůj první vlastní provoz. Rovněž ovládla firmu Natéber specializující se na ciferníky a stala se většinovým akcionářem výrobce pouzder Joseph Erard Holding, aby snížila svou závislost na externích dodavatelích.
Kromě toho spolupracuje s externími výrobci špičkových hodinek, jako jsou Agenhor a Chronode. Podle výroční zprávy investiční banky Morgan Stanley a švýcarské poradenské společnosti LuxeConsult o luxusním hodinářství činí dnes obrat společnosti La Montre Hermès přibližně 593 milionů švýcarských franků (asi 632 milionů eur).
Průměrná cena jejich hodinek se podle stejného zdroje pohybuje kolem osmi tisíc švýcarských franků bez DPH (okolo 8200 eur).
A je zcela logické se domnívat, že tržby této divize nadále porostou, neboť zákazníci lačnící po kabelce Birkin (a těch je celá řada) jistě zatouží po hodinkách, jejichž řemínek, vyrobený z nejjemnější kůže, s kabelkou dokonale ladí. Vždyť pokud jde o doplňky, je značka Hermès uznávaným synonymem kvality.
Louis Vuitton: Troufalost
Foto Louis Vuitton
Hodinky od Louis Vuitton
Nejhodnotnější luxusní značka na světě Louis Vuitton, hnací motor francouzského kolosu LVMH, začala vyrábět hodinky v roce 2002. To je z hodinářského hlediska teprve předevčírem. Díky cash flow a vysokým ambicím se však záhy dostala do výsadního postavení.
A s jídlem roste chuť: společnost z internetové nabídky již stáhla quartzové hodinky Tambour (svou vlajkovou loď) a ponechala v prodeji pouze mechanické unisex hodinky.
Za tímto gestem se ukrývá myšlenka, že prvotřídní hodinky jako Tambour, jejichž cena začíná na 20 900 eurech (přes půl milionu korun), se nemohou dodávat ve dvou nebo třech různých úrovních kvality. Nicméně modely Tambour Moon a Tambour Slim poháněné baterií zůstanou i nadále v prodeji.
Nejvýznamnější krok, který hodinářská divize Louis Vuitton za svou krátkou historii učinila, přišel v roce 2011, kdy odkoupila manufakturu na výrobu hodinových strojků La Fabrique du Temps, kterou založili roku 2007 talentovaní hodináři Michel Navas a Enrico Barbasini nedaleko švýcarské Ženevy.
Dnes usiluje o legitimitu na trhu vývojem hodinek, které vyjadřují dobrodružného ducha, reinterpretují klasické hodinářské komplikace a propůjčují jim moderní tvář. Značka zároveň představila hodinky s tourbillonem, minutovým opakovačem a dalšími vymoženostmi, které ocení zejména nadšenci a sběratelé.
Tím ovšem akvizice nekončí. V roce 2011 společnost koupila odborníka přes ciferníky jménem ArteCad a rok nato posílila svůj vliv na výrobce ciferníků Lémana Cadrana, který již dříve patřil k dodavatelům značky Louis Vuitton.
A konečně před měsícem převzala také značku Swiza, vlastníka podniku L’Epée 1839, prestižního švýcarského dodavatele špičkových hodinek a uměleckých předmětů se složitými mechanismy.
Foto Louis Vuitton
Hodinky od Louis Vuitton
Foto Louis Vuitton
Hodinky od Louis Vuitton
V důsledku změny směřování své obchodní strategie vstoupila značka v roce 2023 s novým modelem Tambour do konkurenčního (a velmi žádaného) segmentu luxusních sportovních hodinek s integrovaným náramkem.
V témže roce koupily společnosti Louis Vuitton a La Fabrique du Temps práva na archiv hodinářského designéra Géralda Genta (autora modelů Royal Oak a Nautilus), který dnes působí pod vlastní samostatnou značkou.
V nedávné době vyrobila značka Luis Vuitton také několik hodinek s automatickým nátahem (které napodobují tvar a pohyb animovaných postaviček) s ambicí stát se klíčovým hráčem v tomto odvětví. Roku 2021 obdržela hodinářského Oscara (ocenění GPHG za troufalost) za svůj model Tambour Carpe Diem, na němž tepaná lebka rozevírá čelisti, zatímco se po ciferníku plazí zlatý had.
Budoucí plány šestadvacetiletého Jeana Arnaulta, ředitele hodinářské divize značky a nejmladšího syna magnáta a vlastníka skupiny LVMH Bernarda Arnaulta, spočívají ve vlastní výrobě téměř všech komponentů hodinek, jako to dělají jen ty nejrenomovanější a nejambicióznější hodinářské značky. Iniciativě se zde meze nekladou.
Chanel: Vzácný úkaz
Foto Chanel
Hodinky od Chanel
Chanel ani v hodinařině neopouští principy a charakter vlastního domu: kamélie, postavu zakladatelky Gabrielle, tvíd a další. Její vedení se nedomnívá, že příslušnost k módním značkám je při výrobě hodinek nevýhodou.
A tak stejně jako její dceřiná společnost Paraffection skupuje ve Francii dílny haute couture specializované na exkluzivní řemesla, aby ochránila uměleckou řemeslnou výrobu, realizovala značka také několik nákupů s cílem uchovat a rozvinout odborné znalosti v oblasti výroby prvotřídních hodinek.
Naposledy se tak stalo v srpnu, kdy získala pětadvacetiprocentní podíl v nezávislé hodinářské firmě MB&F.
V hodinářské branži je Chanel synonymem pro sportovní hodinky J12, které v roce 2000 vytvořil tehdejší umělecký ředitel značky Jacques Helleu. Inspirací mu byla silueta jedné třídy plachetnic účastnící se závodu America’s Cup, po níž dostal model jméno.
Do módy se s ním dostává také keramika, nejprve v černém a roku 2003 také v bílém provedení. Lesk tohoto materiálu odolného proti poškrábání si brzy podmanil ženy i některé muže a stal se symbolem značky podobně jako kamélie, parfém Nº5 nebo tvídové sako.
Katalog značky obsahuje ještě několik dalších modelů, například Première (jejich vůbec první hodinky, uvedené na trh roku 1987 ve tvaru uzávěru flakonu Chanel Nº5), Boy·Friend a Code Coco.
Značka se obecně věnuje spíše dámským hodinkám, nicméně v roce 2016 představila model Monsieur pro muže, který opatřila svým prvním manufakturním strojkem. Tím započala svou krasojízdu na poli prvotřídní hodinařiny.
Roku 2019 Chanel představil nový automatický kalibr J12.1 od výrobce strojků Kenissi, kterého spoluvlastní společnost Tudor se sídlem v Ženevě, jejíž dvacetiprocentní podíl Chanel skoupil právě v roce 2019.
Již dříve pohltil firmu G&F Châtelain (v roce 1993), která se specializuje na povrchovou úpravu strojků a další hodinářské techniky (ta od základu vyrábí bytelnou keramiku pro hodinky J12), a získal majetkový podíl ve společnostech Bell & Ross (1998), Romain Gauthier (2016) a Montres Journe (2018).
Je nepravděpodobné, že by tím měl Chanel svůj rozmach v hodinářském průmyslu skončit, neboť vize jeho současných vlastníků, bratrů Wertheimerových, se jeví jako běh na dlouhou trať.
