Tělo se líně v houpavém rytmu pohybuje krajinou, sluníčko pálí do kůže a jeho paprsky odrážející se od hladiny mění průzračnou řeku na třpytivý tok. Kolem vás jen lesy, louky, kopce. A nebeské ticho, které přerušuje pouze zpěv ptactva anebo vzdálený zvuk kytary a slova známé čundrácké písně: „Je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích…“
Tady, „v údolí nikoho“, zaplesá srdce každého romantika. A Češi k nim rozhodně patří, vždyť vodáctví je od nepaměti fenoménem českého cestovního ruchu.
Čtěte také: Kde se v Česku vykoupat aneb 6 tipů na lomy v barvách tyrkysu
Od revoluce se ale české toky a zejména osazenstvo na nich razantně změnily. Rozmach půjčoven zapříčinil nájezd „nevodáků“ na české toky, a některé oblíbené řeky se tak v období víkendů a svátků stávají „václavákem“ se všemi negativními aspekty.
Kde se dá ještě najít ta pravá vodácká romantika a kterým úsekům se obzvláště v době nadcházejícího volna raději obloukem vyhnout?
Úseky, kterým se raději vyhnout
Vltava (Vyšší Brod – Zlatá Koruna)
Zřejmě i ten, kdo v životě nebyl na vodě, ví, že Vltava patří k nejoblíbenějším českým řekám. Důvodem je přehrada Lipno, jejíž poslední hráz ve Vyšším Brodě neustále vypouští vodu, což zajišťuje v podstatě celoroční splavnost. Navíc řeka je velmi svižná s častými peřejkami, takže teoreticky ani nemusíte smočit pádlo a dopravíte se tam, kam chcete. V mixu s malebnou českou krajinou a hrady (např. Rožmberk), zámky (Český Krumlov) nebo i kláštery (Zlatá Koruna) lemujícími řeky je to velké lákadlo.
Bohužel v posledních dvou dekádách naše nejznámější řeka a její okolí prodělaly velkou změnu. Kdo by neznal hospodu U Veverek nebo u Fíka, které patří ke stálicím vodáckých bašt u Vltavy. Teď už je na březích Vltavy nespočet kempů a hospod připomínajících pivní a gastrofestivaly, přičemž bary se už dostávají i přímo na vodu v podobě velkých vorů. Tady klid na vodě v prázdninových měsících rozhodně nehledejte.
Fronta vodáků před „Královským jezem“ v Českém Krumlově. Foto: Czechtourism.com
Sázava (Týnec nad Sázavou – Pikovice)
Podobná je situace jen pár desítek kilometrů za Prahou. Stačí vyjet do Týnce nad Sázavou a kdysi vodácky velmi oblíbený kousek, kde zadáci museli na četných peřejích ukázat svůj um, krotit si háčka a kormidlovat loď mezi ostrými kameny, je ta tam. Teď už kromě kamenů kličkujete také mezi rafty překypujícími opilými „námořníky“, kteří okolní vodáky, či dokonce šutry vlastně ani neřeší.
Zajeďte si tam určitě ale mimo hlavní sezonu, osamocená řeka vypadá v tomto úseku velmi idylicky a hlavně je svižná.
Foto: Dronte.cz
Lužnice (Suchdol nad Lužnicí – Majdaléna)
Lužnice patří odjakživa k nejoblíbenějším českým řekám. Stoupající oblíbenost vodáctví a dostupnost veškerého vybavení ale zapříčinily to, že zejména o víkendech Suchdol nad Lužnicí, kde se tato řeka běžně začíná sjíždět, překypuje lidmi. A pokud se vydáte na řeku ráno s ostatními, meandrující úzký tok vám příliš prostoru k obeplutí ostatních nedá.
Překazit zážitek z poklidné plavby pěknou přírodou vám ale mohou i hejna komárů, která jsou pro jihočeské rybníky a močály tak charakteristická. A věřte, že zde příliš nepomáhají ani ty nejsilnější repelenty.
Na druhou stranu tzv. Stará řeka, která se dá sjíždět jen ojediněle v případě vyššího stavu vody, je jedním z nejkrásnějších vodáckých zážitků.
Oblíbený vodácký kemp Majdaléna na Lužnici. Foto: FB Kemp Majdaléna
Úseky, které potěší
Dyje (Znojmo – Nové Mlýny)
Řeka, která se dříve kvůli hraničnímu pásmu nedala sjet, jinak by vás pohraniční stráž pravděpodobně zastřelila a rozhodně by nečekala do úsvitu. Dnes z ní ale roste vodácký drahokam, který může zamíchat s žebříčky oblíbenosti českých toků.
Zhruba 50kilometrová trasa ze Znojma k novomlýnské přehradě je charakteristická dvěma prvky – vzhledem k vypouštění znojemské přehrady má relativně stabilní průtok a jejím druhým lákadlem je divočina. Jakmile opustíte Znojmo, budete se pohybovat v opravdu panenské přírodě, kam dříve po několik desítek let nesměla vkročit noha.
A je to znát. Průzračná voda, ptactvo jak z Cesty do pravěku a sem tam potkáte i rodinu bobrů. To na jiném českém toku jen tak nevidíte. Ale bacha. Na druhou stranu se na plavbu dostatečně zásobte. Kiosky zde najdete jen sporadicky. Navíc zde zatím chybí jakékoliv kempy, kromě toho ve Znojmě jde jen o tábořiště, kde k největšímu luxusu patří kadibudka. Tady už chybí jen ten kotlík a kytara. Kde jinde zpátky ke kořenům vodáctví než tady.
Otava (Radešov – Sušice)
Zlatonosná řeka, tak se přezdívá vodácky atraktivní řece zakousnuté do šumavských kopců. Na tomto toku si přijdou na své jak zkušení profesionálové, tak i začátečníci. Úsek mezi Radešovem a Sušicí je pro ne úplné začátečníky, při dodržování základních vodáckých zásad se jej ale obávat nemusíte.
Sedmnáctikilometrová trasa začíná nedaleko Kašperka, nejvýše položeného královského hradu v Česku, a dravě se klikatí chvíli podél silnice, chvíli se pak od ní oddělí do borových lesů. Tento ráz si udržuje až do Sušice, kde se mění v poklidnou řeku.
Problémem této trasy je ale její častá nesjízdnost kvůli nízkému stavu vody, který odhalí mnoho ostrých kamenů a větších balvanů.
Vltava (Lenora – Pěkná + Zlatá Koruna – Boršov nad Vltavou)
Dobře, Vltava na jednu stranu patří k tomu nejhoršímu, co novodobé konzumní vodáctví může nabídnout, na druhou stranu ještě skrývá i klidná místa. Jedno se nachází nad Lipnem, v samém srdci šumavských lesů a luk v úseku od Lenory do Pěkné. Důvodem klidu na tomto úseku je jeho regulace. Vodohospodáři na řeku pouštějí lodě jen za určitého stavu vody a také regulují jejich počet. Navíc na řeku se můžete vydat jen s průvodcem.
I pod Lipnem ale najdete vodácky atraktivní úsek, kde se kapitalistická ruka ještě příliš neprojevila. Ten začíná od Zlaté Koruny, kde končí většina organizovaných vodáckých výprav. A je to obrovsky znát. Pod Korunou totiž už není tolik vodáků, ani kempů, ani stánků lákajících vás na jedno točené, langoše a k tomu samozřejmě zelenou, ať už si o ní myslíme cokoliv. Naopak, peřejnatý úsek, navíc okořeněný například zříceninou Dívčí kámen, vás svižně donese až k jezu do Boršova nad Vltavou.
Zřícenina Dívčí kámen na úseku Zlatá Koruna – Boršov nad Vltavou.
Závěrem jen chci dodat, že české luhy a háje skrývají mnoho pěkných a méně známých řek a říček ke splutí, kde na jiného vodáka jen těžko narazíte. Jde například o Tichou či Divokou Orlici, Bílinu, Blanici nebo známější Ploučnici. Tyto řeky se ale dají sjíždět zpravidla jen v jarním obdobím, kdy je dostatek vody. Se sjízdností v letních měsících je to ale v posledních letech horší i na větších tocích.
